Kapitola devadesátá čtvrtá - Úmrtí Albuse Brumbála

1K 124 39
                                    

,,Ahoj, tak jaký máš pocit ze zkoušek?" usmála se na Draca Natasha, když si sedla vedle něj ke zmijozelskému stolu a ihned si začala nandavat večeři.

Malfoy ale místo verbální odpovědi pouze pokrčil rameny a hleděl někam do prázdna. Natasha moc dobře věděla, co se mu honí hlavou. Když už za sebou měli zkoušky, konec školního roku se opět o něco přiblížil. A ačkoliv se celé ty měsíce snažili přijít na dobrý plán, nic nevymysleli.

Draco byl dnes poněkud bledý a vypadalo to, jako kdyby se měl každou chvíli pozvracet. Zmijozelka si myslela, že jeho negativní pocity posílil ještě stres ze zkoušek.

,,Bude to dobré, uvidíš," pohladila ho po paži. Jenže on věděl, že to dobré nebude. Vytvořil si totiž vlastní plán, se kterým se Natashe nesvěřil a ani se jí s ním svěřovat nechtěl. Zabije Brumbála. Bude to muset udělat. Měl to promyšlené, jen musel vyčkat na tu správnou chvíli.

•••

,,Chtěla bych si ještě něco najít v knihovně, půjdeš se mnou?" zeptala se Natasha Draca. Seděli spolu venku a užívali si posledních teplých dnů v tomto ročníku v Bradavicích. Blonďák však upřeně hleděl do dálky a vypadalo to, jako by nad něčím přemýšlel. Příjemný vánek mu lehce cuchal vlasy a on prudce trhl hlavou, jako by se probral z transu.

,,Co jsi říkala?" zeptal se nepřítomně. Natasha si povzdechla. Za pár dní byl konec června, což znamenalo, že začnou letní prázdniny. Oni ale stále nic nepodnikli a dny se neprodleně střídaly za dnem.

,,Jestli se mnou zajdeš do knihovny," zopakovala trpělivě a vstala ze země. Oprášila si sukni a zadívala se na Draca.

Chvilku se rozmýšlel, než nakonec zavrtěl hlavou. ,,Asi zůstanu tady. Je tu příjemně."

,,Dobře. Uvidíme se na večeři," věnovala mu malý úsměv, než se rozešla k velké bráně. Většina studentů ležela v trávě, vesele se smála a užívala si sluníčka. Jak by taky ne, čekají je dva měsíce volna.

Jenže to ještě netuší, co je čeká...

Když Tasha kráčela chodbami, najednou se jí sevřelo srdce a mysl se zaplnila vzpomínkami. Na chvilku se zastavila a rozhlédla se po prázdné chodbě. Bylo jí už patnáct, už dávno nebyla malou holčičkou, která kreslila obrázky u Minervy v kabinetě, bezstarostně běhala po chodbách a se zájmem pozorovala studenty. Tehdy si tak moc přála vyrůst, chtěla studovat v Bradavicích. Jenže teď by se nejraději vrátila v čase. Čím je člověk mladší, tím méně musí řešit problémů. Alespoň u ní to takhle fungovalo.

Náhle se zpoza rohu vynořila skupinka mrzimorských studentů. Tashe se rozbušilo srdce, když pohlédla do Edwardovy tváře a jejich oči se na krátký okamžik střetly. Přála si se za ním rozeběhnout, skočit mu do náruče a už nikdy ho nepustit. Chtěla zapomenout na všechnu svou hloupou hrdost a projednou naslouchat tužbám svého srdce, a ne příkazům své mysli.

Jenže místo toho se oba dva rozešli jiným směrem. Ani jeden z nich netušil, že oba myslí na to samé. Na to, jak by bylo zase krásné se vrátit k sobě.

•••

Den vystřídala noc a Draco se znovu vrátil do Komnaty nejvyšší potřeby. Dnes pro něj nastal Den D. Neřekl o tom Natashe, neřekl jí o svém plánu.

,,Harmonia nectere passus," zašeptal jako pokaždé, když rozplývavou skříň použil. Ozvalo se cvaknutí dveří a ze skříně postupně vylezla skupinka smrtijedů.

,,Výborně," pochvalovala si Bellatrix a vytáhla si svou hůlku. Draco vzal svou Ruku slávy, která svítila jen tomu, kdo ji nesl, a vyvedl smrtijedy ven z komnaty. Na chodbě vyhodil několik bomb hnojůvek, pro jistotu. A bylo to k jeho užitku, protože zaslechl kašlání.

Mischief managed ✔Where stories live. Discover now