Mischief managed ✔

Kapitola třináctá - Vánoce se blíží

Věnováno: Anulka7 💕

•••

Bylo slyšet cinkání příborů o talíře, jinak bylo v místnosti absolutní ticho. Rodina Malfoyových a Natasha poklidně a mlčky večeřeli. Tashe to ticho nebylo příjemné, mnohem radši by poslouchala hluk ve Velké síni. Po chvilce - k Natashině úlevě - přerušil ticho Lucius Malfoy, hlava rodiny.

,,Blíží se Vánoce," začal a Tasha zbystřila. Řekne jí, že může jet zpět do Bradavic? Že Vánoce stráví v hradu? Stráví je se Severusem?

K jejímu zklamání ale řekl něco úplně jiného: ,,A ty," ukázal na ni, ,,je strávíš s námi." Snažila se nedat najevo moc zklamání, a tak jen odevzdaně přikývla a svěsila hlavu. Dál se rýpala v jídle.

,,Myslím, že už půjdu spát," zvedl se Draco, ,,dobrou noc, matko, dobrou noc, otče."

,,Dobrou noc, Draco," Narcissa se na svého syna usmála, zato Lucius Malfoy jen kývl hlavou.

,,Já už také půjdu," pípla Natasha a odložila příbor. Zvedla se a zasunula židli. ,,Dobrou noc," zamumlala a rychle vyběhla do svého pokoje. Ani nepostřehla, jestli jí Malfoyovi něco řekli, nebo ne, chtěla být jen a jen sama.

•••

Severus odcházel od ředitele se smíšenými pocity. K čemu bylo dobré, aby Natasha zůstávala na Vánoce u Malfoyových? Mistr lektvarů sice Vánoce nikdy moc pořádně neslavil, byl to pro něj den jako každý jiný, ale kvůli Natashe se obětoval. Vždycky dělal všechno pro to, aby byla Natasha šťastná a spokojená. Ale proč? Za jakou cenu?

Tiše si povzdechl a sešel posledních pár schodů do sklepení. Teď, když mu nedělala společnost Tasha, tu byl podivný klid. Tíživý klid. Možná mu chyběla. Ale on se nechtěl rýpat ve svých citech. Proč taky? Je to zbytečné.

Měl by jí poslat dopis? Zeptat se, jak se má? Padl mu zrak na čistý pergamen. Zvažoval pro a proti. Chce se s ním ještě vůbec bavit? Po tom, co jí tak narychlo dal pryč k Malfoyovým a ani se s ní nerozloučil? Musí ho nenávidět.

Severus byl na nenávist zvyklý, všichni studenti ho nenáviděli. U Natashy to ale bylo jiné. Pokud ho nenáviděla, to pomyšlení na to, že to může být pravda, ho bolelo.

•••

Dvojčata se vrátila promrzlá, ale s úsměvem na tváři.

,,Tak to byla parádní koulovačka, Lee!" zubil se George a sundal si čepici. Všichni tři nebelvírští chlapci měli červené tváře od studeného větru.

,,To teda!" usmál se Lee a začal si u krbu ohřívat ledové ruce.

,,Souhlasím," přidal se Fred a sundal si červenozlatou šálu a čepici téže barvy. To odpoledne ani jedno dvojče myšlenky na Tashu netížily. Teď ale ve Fredově mysli vyplula na povrch.

,,Neměli bychom jí napsat?" šeptl Georgeovi do ucha.

,,Komu byste měli napsat?" vložil se do jejich debaty Lee, který je poslouchal.

,,Ehm, no, mamce přeci," vybruslil z toho Fred, ,,mamce, jo. Však víš, jsou Vánoce, tak jestli máme přijet, nebo ne."

,,Jo ták," pokýval hlavou Lee, ,,tak pojďte nahoru, už se nemůžu dočkat, až si dám teplou sprchu."

•••

Draco se posadil na postel a mlčky hleděl do země. Ačkoliv se teď s Natashou nějak moc nebavili, moc dobře věděl, že doufala, že stráví Vánoce v Bradavicích. Se Severusem. Musel pro ni být opravdu důležitý. No, jak by taky nebyl, když ji odmalička vychovával? Musí to být smutný pocit, vědět, že tyto Vánoce nestráví s ním...

Na okno zaťukala bílá sovička a on rychle vstal, aby jí otevřel. Létala k němu každý den a on jí vždy dal něco dobrého. Narcissa jí dala jméno Cassiopeia. Usadila se Dracovi na rameni a přátelsky ho klovla do ucha.

,,Ahoj," řekl polohlasem Draco a ona zahoukala. ,,Měla ses dnes dobře?" opět zahoukala. Mladý Malfoy chvíli seděl na posteli se sovičkou na rameni a přemýšlel. Pak se najednou zvedl, načež Cass vyděšeně vylétla ke stropu. ,,Promiň," vyhrkl Draco omluvně a hrnul se ke stolu, ,,ale něco mě napadlo."

Ze šuplíku vytáhl lehce pomuchlaný pergamen a uhladil ho. Pak kousíček odtrhl, vzal si do ruky brk a ten namočil do inkoustu. Jsi v pořádku? napsal a několikrát pergamen přehnul. Pak ho podal sovičce, která ho vzala do zobáčku a řekl: ,,Odnes to Natashe a nevracej se, dokud neodepíše." Cassiopeia zahoukala, jako že rozumí, a vyletěla oknem ven, rovnou k Natashině pokoji. A Draco čekal.

•••

Tasha ležela ve své posteli, teploučkou přikrývku měla přitaženou až k bradě a pohled upírala na zeď. Jen tupě zírala, v hlavě naprosto vymeteno, v srdci bolest. Cítila se zrazeně. Jak jen mohli...?

Měla otevřené okno kvůli chladnému nočnímu vzduchu, který tolik milovala, a tak malá Cassi vletěla do jejího pokoje a krátký vzkaz jí upustila na peřinu. Natasha se vzpamatovala, posadila se a nechápavě se podívala na pergamen. Sovička se jí usadila na rameno a jemně jí ho sevřela. Snad aby dala najevo, že tu s ní pořád někdo je, a tak Tasha roztřesenými prsty rozložila vzkaz a přečetla si ho.

Co asi myslíš? napsala jako první, když vstala z vyhřáté postele, sedla si ke stolu a na prázdný pergamen začala psát. Samozřejmě je mi bídně. Možná jsem si to zasloužila. Ale cítím se zrazeně. Je to děsný pocit. Přehla pergamen stejně jako předtím Draco a podala ho sovičce. Ta si ho převzala a znovu vyletěla ven.

Natasha přešla k oknu a zapřela se o dlaně. Dívala se ven, do noci, tvář jí osvětloval měsíc blížící se do úplňku a ona sledovala tančící hvězdy na obloze a naslouchala tiché paví řeči.

Ztratila pojem o čase a vzkazy, jež jí přinesla sovička, dokonale ignorovala. Proto sebou překvapeně trhla, když se ozvalo jemné, ale hlasité, zaťukání na dveře. Rychle zavřela okno a zatáhla bílé záclony. Co na tom, že byla v pyžamu, dotyčnému otevřela dveře. Draco rychle vplul dovnitř a zavřel za sebou.

,,Moc mě to mrzí," vydechl. ,,Mrzí mě, že nestrávíš Vánoce se Severusem. A ještě víc mě mrzí, že ti nemůžu být přítelem, kterého by sis zasloužila."

,,Právě se jako ten pravý přítel chováš," pousmála se smutně a jeho výraz o něco zjemněl. ,,A za to ti děkuji."

,,Jsi neuvěřitelně silná. A už je ti nějakou dobu deset, jsi velká holka," snažil se odlehčit atmosféru Draco, což se mu povedlo. Natasha se zasmála, po nějaké době konečně upřímně.

,,Máš pravdu, ale ani jsme to neoslavili," podotkla naoko smutně a Draco se zatvářil zděšeně.

,,To máš pravdu! Jsem to ale kamarád!" zahalekal, až Natasha sykla, aby byl zticha.

,,Mohli by nás slyšet tví rodiče. Máme už dávno spát. Musí být dobrá půlnoc," zašeptala a Draco přikývl. Najednou si v přítomnosti toho druhého připadali volně, sami sebou. Tak, jak to v pravém přátelství má být.

•••

Ležela na studených kamenných dlaždicích a zírala do stropu. Byl tak tmavý a pochmurný, stejný jako celá tahle stavba. Tahle zbytečnost. Zhnuseně si odplivla vedle sebe a zatahala za pevná pouta. Celou chodbou se rozlehl její hlasitý a chladný smích.

•••

Chtěla bych být teď na Natashině místě a čekat na Vánoce😄👉nechci do školy😪
Líbil se vám díl? Budu ráda za názory😊
Btw.vyhovuje vám délka kapitol? Chcete kratší/delší nebo ještě pohled někoho jiného, třeba později?😄
-Milka💕