Mischief managed ✔

Kapitola třicátá - Na skok v Doupěti

Jen tak ležela v trávě a poslouchala cvrlikot ptáčků, na tváři úsměv. Ležela u jezera a nechávala sluníčko, aby ji svými paprsky hladilo po tváři. Byl příjemný srpnový den, který trávila v Bradavicích. Už jenom dva týdny a bude tu studovat. Jen ji trochu zamrzelo, že jí nenapsala dvojčata, jak jí na konci školního roku slibovala, a dokonce ani Draco ji nepozval k sobě domů na prázdniny. Podle Severuse měl Lucius dost starostí, a proto Dracovi nedovolil žádné návštěvy. Co se však děje u Weasleyových, to ani jeden z nich netušil. Otevřela oči, jenže hned v další vteřině je musela přivřít, jelikož ji sluníčko pálilo do očí. Ihned pocítila, jak jí slzí, nadzvedla se na loktech a teprve potom oči otevřela. Na břehu jezera ležela spokojená oliheň.

,,Ty se máš stejně nejlíp," podotkla Natasha, pozorujíc ji. Najednou zaslechla zahoukání sovy. Zvedla proto hlavu a rychle musela uhnout stranou, jelikož se sova snážela k zemi a spadla do trávy.

,,Jejda! Co ty tu děláš? Jsi v pořádku?" Natasha vzala sovu do rukou a všimla si dopisu na její nožce. ,,Ten dopis je pro mě?" Sova jako by zahoukala na souhlas. Tasha opatrně odvázala dopis a rozevřela ho. Sovičku stále měla na klíně.

Čau Sho!

Zdraví tě Fred a George! To jsme ti chyběli, viď? Ty nám ano. Na začátku prázdnin byla doma celkem nuda, Ginny pořád básnila o tom, jak se těší do Bradavic a nutila nás dva a i Rona, abychom jí vyprávěli o Harrym Potterovi. Percy je poslední dobou zavřený v pokoji a nevylézá, což nám vůbec nevadí, ale mamce to přijde divné.

Mimochodem, už dobré týdny je tu s námi Harry, tak je to tady hned o něco veselejší, ale mamka kvůli tomu pořád vyvádí a Ginny je rozpačitá, skoro nemluví. To byl taky důvod, proč jsme ti nenapsali a nepozvali tě k nám dřív - kvůli Harrymu. Teď tě ale srdečně zveme do Doupěte a pokud se u nás alespoň na jeden den nezdržíš, osobně tomu - teď musím volit správná slova, strávil jsem nad tím pár minut - tvému "strýčkovi" obarvíme hábit i vlasy na růžovo!

A pokud ti tenhle dopis přišel pozdě, tak promiň, ale Errol je Errol.

Pozdrav ti posílá Fred a samozřejmě i George

Natasha se pousmála a přeložila pergamen. Tak přece jenom na ni nezapomněli! Hned se cítila o něco spokojenější a klidnější. A pokud šlo o pozvání do Doupěte, měla by se Severuse na povolení zeptat hned, jelikož prázdniny ubíhají jako voda.

,,Vrať se domů," pohladila sovičku po peří a opatrně ji položila do trávy. Sova se zmateně otočila, ale to už se Natasha zvedala z trávy a s dopisem v ruce se rozešla směrem k hradu. Na běh bylo moc velké vedro, tak klidným krokem kráčela po cestě.

Vkročila do hradu a hned jí bylo příjemněji. V zimě bylo v hradu sice chladno, v létě to ale bylo dobré, když člověku bylo venku horko. Navíc tu byl o prázdninách klid. Jak by taky nebyl, když studenti byli pryč. Zůstávalo tu ale pár učitelů. Severus nevyjímaje.

Natasha se tedy rozešla ke sklepení a bez ťukání vešla do Severusova kabinetu. Nechápala, že si prostě nedá volno, on i o prázdninách musel zkoušet ty své lektvary, nebo připravovat látku pro další školní rok.

,,Mohla bych na prázdniny k Weasleyovým?" zeptala se rovnou. Nedal najevo, že ji slyšel, dokonce ani nezvedl hlavu od kotlíku, nad kterým se skláněl. ,,Prosím. Víš přeci, že už jsem o tom mluvila na začátku prázdnin."

,,Jenže teď není začátek prázdnin," promluvil konečně, ,,do prvního září zbývají dva týdny a musíme ještě do Příčné ulice pro učebnice, hůlku a ostatní věci. Takže je mi to líto, Natasho."

Tasha ohrnula spodní ret a zatvářila se zklamaně. Doufala, že se k Weasleyovým konečně podívá, pak se ale pohledem zatoulala k dopisu a ihned dostala nápad.

,,A nemohla bych k nim alespoň na jeden den? Prosím! Vrátila bych se hned ten den večer," zaškemrala. Severus si povzdechl a konečně k ní zvedl oči.

,,Zítra. Jenom na pár hodin. Přes odpoledne u nich můžeš být a večer si tě zase vyzvednu. A pak už budeme někdy muset zajít do Příčné ulice, protože sama vidíš, jak ten čas letí. Tvůj první rok se blíží a ty ses ani nepodívala do učebnic."

,,Protože je nemám."

,,Nebyli jsme na Příčné, samozřejmě, že je nemůžeš mít. Ale nechceš přece dopadnout jako Potter-"

,,Pokud mě na první hodině lektvarů vyvoláš a zeptáš se mě, jestli vím, k čemu slouží asfodel a pelyněk, ujišťuji tě, že na to stoprocentně odpovím. Vím už to snad od svých sedmi let," zašklebila se. Severus ji zamyšleně pozoroval, ale potom krátce zavrtěl hlavou.

,,Ne. Myslím, že tuhle otázku ti nedám."

•••

Hned druhý den se Severus s Natashou přemístili k Weasleyovým. Tasha už zdálky viděla, jak se několik dětí prohání na košťatech a neubránila se úsměvu. Kráčela směrem k Doupěti a jak se přibližovala, zaslechla volání svého jména.

,,Tasho! Tash! Tys přišla!" hned k ní přiletěla dvojčata na svých košťatech. ,,Mamka už se bála, že ti Errol ten dopis nedoručil. Bude šíleně jančit, že nevěděla o tvém příjezdu."

Tasha se zasmála. ,,Prosté ahoj pro přivítání by mi stačilo. Ale tohle taky může být. Věřte mi, ani já sama jsem nevěděla, že se tu objevím."

,,Takže Snape vzal naší výhružku vážně?"

,,Nevěděl o ní. Ale nebojte, kdyby mi to nedovolil, určitě bych mu tím pohrozila," zasmála se.

,,No, a pak by nám hned první školní den dal trest," ušklíbl se George. Z domu vyšla malá holka, Natasha z vyprávění dvojčat usoudila, že to bude jejich jediná sestra Ginny, nejmladší dítě jejich rodičů.

,,Ginny! Tohle je Natasha, vyprávěli jsme ti o ní. A Natasho, tohle je Ginny, taky jsme ti o ní vyprávěli," uchechtl se Fred. Děvčata na sebe chvíli beze slov hleděla, potom jen přikývla na pozdrav. Natashe se zablýsklo v očích. Tak tahle holka jí byla už od prvního setkání nesympatická, stejně jako Ron a Percy. Nevěděla proč a teď rozhodně nebyl čas na to, aby si s tím lámala hlavu, jelikož z domu vyšla Molly Weasleyová.

,,Ale! To je mi překvapení, ty musíš být určitě Natasha!" žena k nim došla s velikánským úsměvem na rtech a k Tashinu překvapení ji objala. ,,Už jsem si myslela, že se tu neukážeš. Fred a George mi o tobě vyprávěli. Dáš si něco, drahoušku? Dýňový džus? Ještě mi zbyl koláč, pokud bys měla hlad."

Děvče se usmálo. Na rozdíl od Ginny jí byla Molly sympatická a přišlo jí, že je velmi milá a laskavá. Její nabídku však odmítla, slušně ale poděkovala, aby nepůsobila jako ta nevychovaná. Dvojčata už ale asi měla rozhovorů a představování dost, proto se George ujal slova.

,,Tak pojď! Je čas, abychom ti to tu všechno ukázali!"

•••

Doufal, že to ten blonďatý patlal nezkazil a vzpomněl si na jeho slova a pokyny, které mu před časem dal. Protože pokud ano, s novým tělem a mocí by se na dlouhou dobu mohl rozloučit.