Mischief managed ✔

Kapitola šedesátá čtvrtá - Na výslechu u profesorky

,,Mohla byste mi říct, co to děláte?" ozvala se profesorka Umbridgeová nebezpečně blízko u Natashy. Ta ani nezvedla hlavu a jen se pousmála.

,,Čtu si," odpověděla jednoduše.

,,To vidím, ale tohle není učebnice, kterou máte číst, slečno-?"

,,Blacková," ušklíbla se a poznala, jak profesorka ztuhla.

,,Blacková?" zopakovala po ní.

,,Blacková," rázně zabouchla knihu a Umbridgeová tak viděla její název Černá magie a vše kolem ní. Růžovka zalapala po dechu.

,,Tohle není vhodná kniha pro studentku čtvrtého ročníku," vydechla, ,,dnes ve čtyři odpoledne za mnou přijďte do kabinetu, slečno Blacková."

Hodina skončila a Tasha na chodbě potkala Lae, která odcházela z učebny kouzelných formulí.

,,Co to čteš?" nadzvedla obočí a podívala se na knihu. ,,Černá magie a vše kolem ní?"

Natasha se pousmála a sundala z knížky obal. ,,Byl to jen vtip na Umbridgeovou. Doopravdy je to ta pitomá učebnice."

,,Tak co říkáš na její metodu vyučování?" pozvedla obočí Lae a společně zamířily do Velké síně na oběd.

,,Příšerné. Ta ženská není normální. Proč sakra nemůžeme používat hůlky? O teorii toho vím víc než dost," zavrčela Natasha a posadila se ke zmijozelskému stolu, ,,až to řeknu Severusovi, moc nadšený nebude. Ale třeba mě bude učit praxi, to by bylo dobré," uvažovala nahlas, ,,nevíš, kde je Edward?"

,,Edward sem, Edward tam," pousmála se pobaveně Letty, ,,jestlipak nejsi zamilovaná?"

,,Prosím tě, to v žádném případě," zamítla rázně Natasha a usoudila, že bude nejlepší změnit téma, ,,mimochodem, dnes se mám zastavit u Umbridgeové v kabinetě."

,,Proč?"

,,Zřejmě kvůli té knize, nevím. Neřekla mi, proč mám přijít. Možná jde taky o něco jiného..."

,,Musíš si na ni dávat pozor, je z ministerstva a to nevěstí nic dobrého," poznamenala starostlivě Lae, ,,hlavně nebuď drzá jako obvykle. U ní by ti to tak lehce neprošlo."

,,Já vím," přerušila ji netrpělivě, ,,jen upřímně doufám, že nebude mít kabinet stejně růžový, jako ty oblečky, které pořád nosí. To bych se asi zbláznila."

•••

K Natashině smůle ale kabinet opravdu růžový byl. Když vešla dovnitř, zvedl se jí žaludek z toho, jak to tu bylo odporné. A třeba na tom měla podíl ta růžová barva.

,,Á, slečna Blacková, výborně, posaďte se!" zašvitořila profesorka Umbridgeová. Natasha ji neochotně poslechla. ,,Dáte si čaj, drahoušku?" aniž by čekala na odpověď, už jí lila čaj z konvice do hrnečku. Jak jinak než růžového. ,,Sladíte?"

,,Ano, dvě lžičky, prosím," poslední slovo řekla s jedovatostí, kterou nešlo v jejím hlase přeslechnout. Profesorka si toho buď nevšimla, nebo ji schválně nebrala na vědomí, a vzala si cukřenku. Nabrala z ní cukr a Natashe se z toho málem začala točit hlava.

I cukr měla růžový.

,,Dejte mi prosím jen jednu lžičku," vyhrkla rychle, ,,nějak mi není dobře."

Umbridgeová se usmála. ,,Ale drahoušku. To byste naopak měla sladit o něco více, v cukru je energie, kterou vy potřebujete, nemám pravdu?"

,,Ne, jen jednu, prosím," zavrtěla hlavou.