Mischief managed ✔

Kapitola šedesátá druhá - Návrat Pána zla

Ze všech stran se ozýval šum a krajina kolem vypadala, jako by ji někdo rozmazal suchým pastelem a smíchal pár základních barev. Měla ale pocit, jako by se nacházela na mořském dně. Připadalo jí totiž, že má zalehlé uši a vnímá neobvyklé ticho.

Vtom ale uviděla černý kouř, který proplul vzduchem a dotkl se země pár metrů od místa, kde stála ona. Kouř se rozdvojil a místo něj se tam v příštím okamžiku objevily dvě postavy. Jedna žena a jeden muž. Chtěla se rozejít k nim a zjistit, o koho se jedná, avšak jako by ji od nich dělila neviditelná bariéra. Zoufale se k nim snažila dostat, měla pocit, že jí jsou povědomí a přesto tak neznámí.

Snažila se vykřiknout, upozornit na sebe, aby si jí všimli a šli jí třeba naproti; ale z jejích úst nevyšla ani hláska. A najednou si všimla, že muž ani žena nemají obličej. Chtěla zděšením zaječet, ale nešlo to. Zničehonic měla pocit, že se jí kolem končetin ovíjí dlouhý had a když se otočila, zjistila, že má pravdu. Hleděla do tváře velikánské lebky, které z úst vylézal obrovský had.

Se zalapáním po dechu se probudila a rychle se posadila. Setřela si studený pot z čela a oddechla si. Byl to jen sen. Obyčejný sen, ale zároveň ten, který se jí zdál už před několika měsíci.

Byla zmatená a zavřela oči. Snažila se rozvzpomenout se na mužův vzhled. Nepřipadal jí jako Sirius, a pokud to byl sen o jejích rodičích...

Lehla si zpátky a snažila se znovu usnout. Dnes se konal třetí a zároveň závěrečný úkol, což znamenalo, že za pár dní je konec školního roku...

•••

,,Třetí úkol je zahájen a my našim šampionům přejeme hodně štěstí v tajemném bludišti!" Natasha, Ed a Lae seděli vedle sebe a stejně jako všichni sedící na tribunách sledovali čtyři šampiony, kteří vešli do bludiště. Lae si odkašlala a vyměnila si nejistý pohled s Edem.

,,Tash?" oslovila jemně svou kamarádku, která se na ni otočila. ,,No, my... chceme ti něco dát. Ber to jako předčasný dárek k narozeninám, ale podle nás je celkem užitečný, zvlášť teď, když ti není nejlíp a my za pár dní zase na dva měsíce odjedeme pryč..."

,,K tomu dárku, co ti chceme dát, nás inspiroval Sirius," dodal Edward, ,,no, napsali jsme dopis jemu i mojí mámě a... no..."

,,Co?" nechápala Natasha a s očekáváním na ně hleděla.

,,Když byl Sirius na škole, jeho nejlepší kamarád byl James Potter," začala vysvětlovat Lae, ,,to nám řekla Edova maminka. Vyrobili si taková kouzelná zrcátka, díky kterým spolu mohli komunikovat. A nás tak napadlo..." zašmátrala v kapse a vytáhla zrcátko rozdělené na tři trojúhelníčky. ,,Pomáhal nám s tím Leo, protože má víc zkušeností s kouzly, ale podařilo se. Jelikož jsme tři, jsou tu tři trojúhelníčky, a kdykoliv budeš něco potřebovat, stačí říct naše jména a-"

Dál se Lae nedostala, protože ji Natasha pevně objala. Nevěděla, co na to říct, protože jí ten dárek připadal absolutně skvělý. Jakmile pustila Lae, objala i Edwarda, který se zářivě usmíval a na nejmladší z trojice mrkl.

,,Děkuju," špitla Natasha dojatě a převzala si od Lae zrcátko, ,,strašně moc. To je naprosto dokonalý dárek. Já... nevím, co na to říct."

,,Kdykoliv, cokoliv," poznamenal jednoduše Edward a společně s Lae vytáhli svá zrcátka. ,,Podívej. Laetitia Minkovskijová, Natasha Blacková." Vzápětí, co jejich jména vyslovil, se v trojúhelníčcích všech tří objevily jejich obličeje. ,,Automaticky tě to s námi spojí, nebo nás s tebou."

,,To je vážně dokonalé já-" byla přerušena hlasitým výkřikem. Edward si urychleně stoupl, stejně jako většina studentů. Hudba utichla.