Mischief managed ✔

Kapitola čtyřicátá osmá - V ohrožení života

Navzdory jejímu zdravotnímu stavu se Natasha vydala o Štědrém dnu do Velké síně na sváteční oběd. Když ji spatřila Lae s Edwardem, kteří v Bradavicích zůstávali (hlavně kvůli Natashe) oba dva se k ní rozeběhli a opatrně ji sevřeli v objetí. Celé to pozoroval neklidný Severus, kterému se myšlenka, že se Natasha zúčastní vánočního obědu, nelíbila.

,,Tasho! Jak ti je?"

,,Báli jsme se o tebe! Vypadala jsi tak nemocně! Je ti už lépe?"

Natasha se musela smutně usmát. Došla ke stolu a posadila se. Měli o ni takovou starost! A ona umírá... Předtím si tajně vzala lektvar, po kterém by se měla cítit docela dobře, tak doufala, že zabere.

,,Je mi fajn," zalhala a pokusila se o přesvědčivý úsměv. Nabrala si trochu jídla na talíř a snažila se nebrát na vědomí Laeiny a Edwardovy starostlivé pohledy, které ji dokázaly vyvést z míry. ,,Myslím to vážně, nemusíte se na mě tak koukat," snažila se je přesvědčit.

,,Tash," řekla jemně Lae, ,,před pár dny jsi sotva někam došla."

,,Vážně. Promiň mi tu upřímnost, ale vypadala jsi jako chodící mrtvola," přidal se Edward vážně. Svýma hnědýma očima ji propichoval a ona měla chuť se v nich utopit. Pak ale sklopila pohled do svého talíře a rozmrzele začala píchat do krocana. Kdyby tak věděli, že jsou blízko pravdě; ona opravdu byla chodící mrtvola.

,,Nechcete někam odpoledne zajít?" navrhla tlumeným hlasem, aby ji nezaslechl nikdo jiný. Edward a Lae si vyměnili vyděšené pohledy.

,,Tasho, neměla bys-"

,,Bylo by lepší, kdybychom zůstali tady."

,,Třeba v knihovně."

,,Jenže já chci do Prasinek," prohlásila pevně, ale tiše, Natasha. A pak nad svými slovy zaváhala. Opravdu to je moudré rozhodnutí? Samozřejmě že není. Ale ona jako by si potřebovala něco dokázat. Dokázat si, že to s ní ještě není tak marné, jak si všichni myslí.

,,Do Prasinek? Ty ses zbláznila! Tam nemůžeme!" sykl tiše Edward, ale Natasha se potutelně usmála.

,,Nemůžeme tam, ano, máš pravdu. Ale já vím o tajné chodbě, kterou se tam můžeme dostat," prohlásila vážně, ,,a pokud nepůjdete se mnou, půjdu sama, je mi to jedno."

Letty se zatvářila nešťastně, Edward se mračil. Ani jeden nechtěl Natashu pustit samotnou, ale ani jeden nechtěl mít průšvih, kdyby je tam zahlédli. Oni v Prasinkách neměli co dělat; Ed a Tasha byli ve druhém ročníku, Lae dokonce v prvním. Neměli podepsané povolení a do Prasinek mohli třetí ročníky a výš. A navíc, Natasha byla nemocná.

,,Myslím to vážně," řekla se smrtelně vážným pohledem.

,,Zbláznila ses," vrtěl hlavou Edward, ,,totálně ses pomátla."

,,Takže jdete se mnou, nebo ne?" podívala se na ně se zvednutým obočím, ,,no ták, přece nechcete zmeškat tak skvělé dobrodružství!"

,,Není to správné, Natasho," zašeptala Lae.

,,A odkdy dělají zmijozelští správné věci?" ušklíbla se. Chovala se, jako by jí nic nebylo, ale uvnitř ji to sžíralo. ,,Nenechte se prosit."

,,Dobře," pípla Lae. Edward se stále mračil.

,,No táák, Ede," škemrala Natasha, ,,nekaž to."

,,Dělám to jen proto, že jsi moje kamarádka, Natasho," zavrčel a ona tiše vypískla.

,,No vidíš! Já věděla, že mě nezklameš!"