Mischief managed ✔

Kapitola sedmdesátá šestá - Láska, to je kouzlo

Jakmile Sirius vkročil do svého domu, uvítal ho zmatek. V kuchyni u krbu spatřil Tonksovou a Remuse, kteří mu narychlo vysvětlili, že je Harry se svými přáteli na ministerstvu a je v ohrožení. Sirius se zděsil a okamžitě se přemístil s nimi, ačkoliv už za sebou měl jedno dobrodružství.

Dal si dvě a dvě dohromady - Voldemort nějak musel Harryho vylákat z hradu. Určitě šel po té věštbě a Harry ji nepochybně získal, když tam Pán zla poslal své smrtijedy. Mělo mu to dojít!

Objevili se v místnosti s prázdným obloukem. Jakmile se tam objevil Sirius, Lucius Malfoy se na něj otočil, a protože ještě neměl vytáhlou hůlku, řekl jenom: ,,Nech mého kmotřence na pokoji," a vrazil mu, načež Lucius ztratil rovnováhu.

Fénixův řád se v místnosti objevil tak akorát. Smrtijedi pustili děti, které drželi v zajetí, a začali s řádem měřit své síly. Sirius stáhl Harryho stranou, když jejich směrem letěla dobře mířená kletba.

,,Harry, musíte odsud zmizet. Vezmi svoje přátele a zmizte," řekl mu vážně a také vyslal kletbu na jednoho ze smrtijedů. Kolem létaly kletby a výkřiky nepřátel, avšak i spojenců, mu zněly v uších.

,,Cože? Ne! Nemůžu tě tady nechat!" vyhrkl Harry.

,,Harry, jsi strašně odvážný, ale teď musíš zmizet," naléhal a postavil se na nohy, když na něj Malfoy zaútočil. Nevnímal své okolí, nevěděl, kde jsou Harryho přátelé, zda někdo umřel, nebo ne; slyšel jako kulisu jen výkřiky a Bellin šílený smích, jinak se absolutně soustředil na souboj s Luciusem.

Tak tak zachránil Harryho a vypálil další kletbu. ,,Expelliarmus!" vykřikl Harry a jejich protivníkovi vypadla hůlka z ruky. ,,Skvělý, Jamesi!" vykřikl Sirius, aniž by si uvědomil, že tu James není. Jedním šikovným kouzlem odhodil Luciuse pryč a s úsměvem se otočil k Harrymu.

Jen matně zaslechl Bellatrixino ,,Avada kedavra!" a vzápětí ho smrtící kletba strefila do zad. Zapotácel se, věnoval poslední pohled Harrymu, kterému v očích, v zelených očích jako měla Lily, viděl zoufalost, ještě viděl, jak k němu přiběhl Náměsíčník, a vzpomněl si na Natashu, Nymfadoru, Andromedu, Teda a Edwarda, ty, které miloval.

Už jdu, Jamesi, problesklo mu hlavou, než propadl obloukem a navždy opustil svět smrtelníků.

•••

Severus s Natashou se mezitím dostali do bradavického hradu, prošli tmavými chodbami, až došli do sklepení.

Vešli do jeho kabinetu, kde dal Natashe ještě jeden lektvar, aby jí druhý den bylo lépe. Děvče si vyčerpaně lehlo na pohovku a hned usnulo.

Muž se posadil do křesla ke krbu a zamyšleně na ni hleděl. Nemohl uvěřit tomu, že to zvládli a že je Natasha zase v bezpečí. Byl rád, že se to takhle vydařilo, aniž by věděl, že Sirius právě na ministerstvu přišel o život.

Bál se Natashu přenést do pokoje, aby ji nevzbudil, a tak ji jen přikryl dekou a pod hlavu jí položil polštář. Aniž by si toho všiml, objevila se u něj s tichým mňoukáním Lynx, která si vyskočila k Natashe a schoulila se do klubíčka. Severus je chvíli pozoroval, až se nakonec pousmál. Doufal, že se na tvářích jejích přátel konečně objeví úsměvy.

•••

Té noci se Edward převaloval ze strany na stranu a dlouhou dobu nemohl usnout. Podobně na tom byla Lae a dokonce i Draco. Každého z nich sžíraly o Natashu obavy, ale také měli strach z jiných věcí.

Edward se bál toho, že už ji nikdy nespatří. Zkoušky mu byly naprosto ukradené, klidně by se postavil Voldemortovi sám, kdyby to znamenalo, že Natashu zachrání. Prokazoval tím pravou nebelvírskou odvahu, kterou snad zdědil po Siriusovi.