Mischief managed ✔

Kapitola šedesátá osmá - V zajetí

Pán zla seděl v čele dlouhého stolu z mahagonového dřeva a se zavřenýma očima naslouchal syčení Nagini. Myšlenkami byl u děvčete, které věznil ve sklepení. Byl rozhodnutý, že ji ve sklepení nechá do té doby, než osvobodí Azkaban.

Vánoce už byly za pár dní a jak se od Luciuse dozvěděl, měl na prázdniny přijet jeho syn Draco. Voldemort už byl odhodlaný se zeptat na jeho názor ke smrtijedství. Přece jenom, bylo mu už - stejně jako Natashe - patnáct let, a ačkoliv do svých řad přijímal jen plnoleté kouzelníky, byl ochotný v těchto dvou případech udělat výjimku.

,,Jak se daří naší zajatkyni, Rokwoode?" otázal se Pán zla, když se rozhlédl po místnosti a spatřil svého služebníka přecházejícího do kuchyně s prázdným talířem v rukách.

,,Přesně tak, jak by se jí u vás mělo dařit, můj pane," uklonil se Rokwood a na rtech mu přitom pohrával úšklebek.

,,Výborně," zkřivil rty do děsivého úsměvu Voldemort, ,,smrtijedi tu budou každou chvíli, je načase probrat plány na útok na Azkaban."

,,Úžasné," prohlásil s neskrývanou úctou Rokwood, zavolal na domácího skřítka, který si od něj převzal talíř. Smrtijed si sedl tři místa od Pána zla a propletl si prsty. ,,Jak jsem už tehdy říkal, Bradavice si za chvíli podmaní Dolores Umbridgeová a vy budete mít konečně možnost vylákat Pottera z Bradavic, můj pane, když už se nebude moct ukrýt pod Brumbálova křídla..."

,,Ano, ano," pokyvoval hlavou Voldemort, ,,jen ještě vymyslet důmyslný plán, aby to neskončilo fiaskem jako obvykle."

,,Určitě vymyslíte něco úchvatného," pousmál se Rokwood a kývl na Luciuse, jenž přišel a přisedl si k nim. Smrtijedi se začali přemisťovat do Malfoy manoru.

•••

Severus už byl netrpělivý a svíraly ho obavy o Natashu, když ho Voldemort stále nevolal a on o ní stále nic nevěděl. Sžíralo ho to stejně jako Edwarda, o němž si pokaždé, když ho viděl, myslel, že každou chvílí zešílí. Mrzimorský student byl věčně bledý a nevyspalý, a stále to vypadalo, jako by nad něčím přemýšlel. Severus pochopil, že by nemělo smysl ho ještě víc dostávat na dno, zrůdou bez srdce nebyl, ačkoliv se tak někdy jevil. Natasha by tohle nechtěla. A on věděl, že teď je s Edwardem jaksi na jedné lodi.

Do smrtijedských plánů a do plánů Fénixova řádu ho zasvětit nemohl, byl na to moc mladý a upřímně? Už takhle to bylo riskantní dost, proč do toho zatahovat ještě děti?

Když si ho ale Tonksová po jedné schůzi řádu odtáhla stranou a začala se ho vyptávat, jestli neví něco nového o Natashe, pochopil, že se s tím Edward své sestře svěřil.

Proto cítil jakousi směs úlevy a nejistoty, když po tolika dnech ucítil pálení svého Znamení. Okamžitě vyšel ze své pracovny a tichými kroky procházel bradavickými chodbami. Jakmile se dostal za hranici, kde se už mohl přemisťovat, přemístil se do Malfoy manor.

Rychlými kroky kráčel dovnitř a objevil se mezi prvními. Poklonil se svému pánovi a usadil se po jeho levici. Pak stejně jako ostatní čekal na příchod zbylých smrtijedů, a jakmile se objevili všichni, společně s nimi vyčkával, až Pán zla začne mluvit.

•••

Zdravím, bráško,
zkoušela jsem se po Natashe poptat všech jejích profesorů, ale nikdo o ní nic neví, ani profesor Snape. Hrozně mě mrzí, že ti nemůžu pomoct, moc dobře vím, jak se cítíš.
Vím, že tohle kázání - ostatně jako já, a vlastně i všechna děcka - nenávidíš, ale do ničeho se nezamotávej, nepouštěj se do ničeho bezhlavě, nikam nechoď a raději zůstávej v hradu. My už něco vymyslíme a Natashu zachráníme, neboj se.
Myslím na tebe, bráško

Tonksová N.

Edward naštvaně zmuchlal dopis a hodil ho na druhou stranu pokoje. Doufal, že mu jeho sestra alespoň nějak pomůže, ale ona se chovala přesně jako dospělí! Ona vlastně dospělá byla.

Jakmile se trochu uklidnil, vstal a zmuchlanou kuličku papíru zase rozložil. Najednou se cítil dost provinile za své chování a doufal, že až za pár dní přijede na Vánoce, snad mu poví něco víc. Snad pozitivní zprávy. Snad i něco ohledně plánu.

Možná ho i mrzelo, že byl s Lae stále rozhádaný, a navíc ho sžíralo svědomí, co by na tohle řekla Natasha. Ani jeden z těch dvou ale nechtěl ustoupit, jejich hrdost jim to nedovolovala. A Edward měl snad poprvé v životě pocit, že je teď opravdu na všechno sám.

•••

,,Ministerstvo stále nevěří v můj návrat," začal Pán zla a díval se postupně do všech tváří svých smrtijedů. Severus byl rozrušený a usilovně se snažil nedat své emoce najevo. Doufal, že jsou jako vždy skryté za kamennou maskou. ,,A tak je to dobře. Zatímco se snaží všem nalhat, že si Brumbál vymýšlí, jejich území začínají být nehlídaná. Například Prasinky, ve kterých jsme dopadli naši hledanou oběť," ušklíbl se Pán zla a Rokwood se významně usmál. Severus ztuhnul a netrpělivě vyčkával na další Voldemortova slova.

,,Červíčku!" zahřímal Voldemort a tlustý mužíček s obličejem nápadně připomínajícím krysu stojící u dveří se přikrčil. ,,Přiveď sem našeho hosta."

Severus snad ani nechtěl vědět, co bude následovat. Bylo mu jasné, že ho poslal pro Natashu, pro koho jiného taky? ,,A než se Červíček vrátí, budu pokračovat. Už před několika měsíci jsem mluvil o útoku na Azkaban, který v několika týdnech určitě provedeme. Je nutné vybrat si správnou chvíli, osvobodit moje věrné služebníky a podmanit si mozkomory. Moji věrní už jistě ucítili svá Znamení, když jsem se po tolika letech vrátil."

,,Je tady, můj pane," řekl přiškrceným hlasem Červíček a dovedl Natashu až ke svému pánovi, před kterým se několikrát poklonil. Všechny pohledy se upřely na děvče, které padlo na kolena.

,,Naše malá vězeňkyně," řekl posměšným hlasem Voldemort a vytáhl svou hůlku. Sklonil se k Natashe, které pevně sevřel její levé předloktí a vyhrnul jí rukáv. Přejel jí prstem po jizvách a potěšeně se usmál. ,,Jak vidím, tak kouzlo bylo stále trvalé, ačkoliv jsi neměla Znamení zla," otočil se ke svým smrtijedům, ,,označená. Jedna jediná z tisíce čistokrevných dětí."

Natasha ztěžka dýchala a smutnýma očima se podívala na Severuse. Tělem jí znovu proudil baziliškův jed, protože opět nebrala lektvar. Nemohla. Voldemort o jejím kousnutí určitě věděl, ale jistě chtěl, aby byla co nejvíce oslabená, proto jí lektvar nepovolil pít.

,,Natasha Blacková," přejel ji pohledem a v hlase byl slyšet jízlivý tón, ,,nebo bych měl snad raději říct Aravis Lestrangeová?"

•••

Potěšeně přejížděla svým dlouhým prstem kolem svého Znamení a tmavýma očima se na něj láskyplně dívala. Cítila, že je určitě vysvobodí. A jistě nebudou čekat dlouho.

•••

Odhalení! Ten, kdo mi psal, že Aravis je Natasha, měl pravdu! Vaše dojmy mi můžete sdělit do komentářů, minulé mě moc potěšily!☺👇
-Milka♥