Mischief managed ✔

Kapitola třicátá třetí - Přátelé získaní a ztracení

Den plynul za dnem a týden za týdnem a než se Natasha nadála, zjistila, že v Bradavicích studuje už měsíc. Jen ji mrzelo, že se ještě pořádně neviděla s Fredem a Georgem, a měla pocit, že se jí záměrně vyhýbají. Taky neměla šanci zahlédnout Edwarda Tonkse, vždy se jen tak mihnul a hned jí zmizel z očí. Trávila proto hodně času s Dracem a občas i s Blaisem.

,,Jdu trénovat na famfrpál, přidáš se?" Draco se objevil ve společence Zmijozelu ve svém famfrpálovém dresu , přes rameno přehozené koště - nový model, Nimbus 2001. Protože se Draco dostal do jejich kolejního týmu, jeho otec všem koupil nová košťata a dnes měli mít opravdový trénink. ,,Marcus prý sehnal povolení od Snapea."

Natasha ani nezvedla oči od učebnice obrany proti černé magii (jelikož hodiny s Lockhartem byly k ničemu, většinou jim pouze předčítal úryvky ze svých knih, proto se raději vzdělávala sama a občas jí pomohl Severus), jen otočila na další stránku a znuděně odpověděla: ,,Dnes ne. Potřebuju si dočíst posledních pět stran. Užij si trénink."

,,Tak jo," zamumlal Draco snažíc se neznít moc zklamaně, ,,tak třeba příště?"

,,Jasně, ale nezapomínej, že prvňáci sotva můžou hrát," odvětila, na rtech jí přitom pohrával úšklebek.

,,Jen Potter musí být vyjímka. Ty si nějak dáváš pozor na to, abys nedělala věci proti školnímu řádu, ne?" zasmál se Draco a než stačila Natasha něco namítnout, zmizel. Ona jen s lehce pootevřenou pusou a zrychleně bušícím srdcem hleděla na dveře, za kterými zmizel. Kdyby tak věděl, jak moc jí svými slovy připomněl Freda a George. Hned se jí zastesklo po těch vylomeninách, které natropili, nebo když jí svěřili tajemství v podobě Pobertova plánku, tajné cesty do Medového ráje. Kéž by mohla být zase tou malou Natashou, která se pořád smála, která nic neřešila, a která nehledala pravdu o svém původu.

Náhle rychle zaklapla knížku a zahleděla se do plamenů, jako kdyby jí mohly dát odpověď. Byla tak posedlá učením, že skoro zapomněla na příjmení, kterým jí denně učitelé říkali. Blacková. Srdce jí znovu splašeně bilo. Jak jen mohla zapomenout?! Musí to zjistit. Musí zjistit pravdu. A musí to říct Dracovi.

Ze splašených myšlenek jí vyrušilo mňoukání a ona pohlédla na Lynx, která se jí třela o nohu a snažila se získat její pozornost. ,,Promiň, teď se s tebou nemůžu mazlit," řekla kočce omluvně a ta se na ni vyčítavým pohledem zadívala. ,,Promiň."

,,Mluvíš se svou kočkou?" Natasha leknutím nadskočila a vedle ní se ozvalo pobavené uchechtnutí. ,,Nechtěl jsem tě vyděsit."

,,Ale vyděsil jsi mě, Blaise," vyčetla mu a vstala. Učebnici položila na stolek a musela trochu zaklonit hlavu, aby viděla vysokému Zabinimu do očí. ,,Potřebuješ něco?"

,,Jen jsem si chtěl popovídat," odpověděl vesele. Možná si říkáte, vesele? Ano, i zmijozelští mohou být veselí. Tedy, spíše mezi sebou.

,,Já teď musím něco vyřešit," omlouvala se mu, ,,ale zítra je sobota, mohli bychom se jít projít k jezeru? Třeba?"

,,Proč ne," pokrčil rameny, ,,tak já teď půjdu za Pansy, slíbil jsem jí, že jí pomůžu s úkolem na formule."

,,Jasně, zatím," zamumlala a vyběhla ze společenky na chodbu. Potřebovala vlastně vyřešit dvě věci. Nutně musela vidět Freda s Georgem. A potom musí Dracovi říct o tom rodokmenu. Pokud se nemýlila, rodokmen Blacků přece četla. Ale její jméno tam přeci nebylo!

Vyběhla po schodech nahoru a rozhlédla se, jestli jí nikdo nesleduje. Potom z kapsy vytáhla hůlku, přešla k soše jednooké čarodějnice a poklepala na její hrb. ,,Dissendium," zašeptala. Objevil se vchod. S hlasitým nádechem jím prošla a doufala, že bude mít štěstí.