Mischief managed ✔

Kapitola pátá - Rozhovor s ředitelem

Věnováno: MollySue-Solitaire 💕

•••

Natasha seděla v ředitelně, ručičky měla v klíně a nejistě těkala pohledem z Brumbála na jeho fénixe a zase naopak. Když ředitel viděl, kam se dívá, neubránil se úsměvu a vstal. Přešel ke svému Fawkesovi, který ze svého hrdla vydal nádherný zpěvavý tón, když ho Brumbál pohladil po peří. Tashe se po celém těle rozlil hřejivý pocit, až se zachvěla.

,,Víš, co je tohle za tvora, Natasho?" zeptal se jí ledabyle Brumbál a pohlédl na ni skrz své půlměsícové brýle, což ji donutilo uhnout pohledem.

,,Fénix, pane," pípla tiše a on uznale přikývl. ,,Je moc hezký."

,,A také užitečný," usmál se Brumbál, ,,jeho slzy léčí, víš?"

,,Ano, Severus mi o tom říkal," ujistila ho pyšně.

Ředitel se posadil zpět do svého křesla a spojil bříška prstů do stříšky. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí a ona se ošila. Houpala nožičkama a opírala se o dlaně. Zvědavě se rozhlížela po ředitelně, prohlížela si různé zajímavé věcičky na jeho stole, dokud opět nepromluvil.

,,Pověz, Natasho... Co ty a Severus?" vysloužil si od ní překvapený a nechápavý pohled.

,,Jak to myslíte, pane?"

•••

,,To mi řekni, co tam dělá," zamumlal si Fred a vypadalo to, že to neříká Leemu a Georgeovi, ale sobě. Pečlivě si prohlížel Pobertův plánek a když viděl, že Natasha míří do ředitelny, nespustil z tečky oči.

,,Dej mi ten plánek, taky si ho chci prohlédnout, věčně ho máš jenom ty," vyhrkl George a netrpělivě se po plánku natahoval. Jeho bratr s tím neochotně souhlasil a podal mu ho. Lee nakukoval Georgeovi přes rameno.

,,Takže jste ho šlohli Filchovi?" ptal se se zájmem a dvojčata přikývla. ,,To je skvělý. A co takhle udělat zase nějakou lumpárnu? Abychom mohli prozkoumat Filchův pokojíček, nebo co to je. Určitě tam bude mít víc zajímavých věciček, nemyslíte?"

,,Máš pravdu, Lee. Ale chtělo by to nějakej prima žertík," souhlasil George.

,,Co třeba obarvit paní Norrisovou na růžovo?"

•••

Severus přecházel po svém kabinetu sem a tam. Nechápal, proč si ředitel Natashu zavolal. A proč tam nemohl být i on? Vždyť to s ním trávila čas celých osm let. Měl na to přeci právo.

Zatnul ruce v pěst a zaskřípal zuby. Opět mu ředitel něco zatajuje? Snad nechtěl říct Natashe pravdu o jejích rodičích?

Černovlasý muž se na chvíli vyděsil, pak však zavřel oči a začal pravidelně dýchat. Nakonec se rozhodl, že za Brumbálem prostě půjde, ať se mu to líbí, nebo ne.

•••

,,Tak, jak to říkám, Tasho," odpověděl jí klidně Brumbál a víc se opřel do křesla. Pozoroval ji svýma modrýma očima. ,,Co si myslíš o Severusovi?"

,,Nevím, pane, k čemu je vám to dobré," pípla, ,,ale beru ho jako svého strýčka. Mám ho moc ráda. Je to vlastně jediný člověk, kterého mám a na kterého se můžu obrátit."

Ředitelův úsměv se rozšířil. Věděl, co všechno pro to malé děvčátko Severus dělá. A to i přesto, že se mu většina věcí příčí.

,,To moc rád slyším. Potěšilo by ho to," chvíli ji zase mlčky pozoroval, než opět promluvil. Natasha nerada mluvila s lidmi, kteří byli dospělí a významní. Jako Brumbál. Bála se, že by řekla něco špatně. ,,Myslíš, že Severusovi na tobě také záleží?"

Tou otázkou jí zaskočil. Nevěděla to na sto procent. Jak by taky mohla? Nevidí mu do hlavy.

,,Nevím, pane. Ale myslím, že-"

,,Myslíš si to, nebo to víš?" mrkl na ni a ona stydlivě sklopila zrak.

,,Já... možná ano," špitla.

Brumbál se k ní přes stůl naklonil a dobrosrdečně se na ni usmál. ,,Ty přeci moc dobře víš, že je Severus vcelku uzavřený člověk. Nikdy moc city najevo nedával. A pak ses v jeho životě objevila ty. Tehdy jsi byla maličká holčička, která neuměla mluvit," usmíval se, ,,Moc často lidem neříká, jak je má rád, viď? Ale na tobě mu záleží, já to vím. Proč by pro tebe toho tolik obětoval? A to nemusel. Pamatuj, že on svou náklonnost k člověku nedává najevo slovy, ale činy."

,,Tvůj otec tě měl rád, neskutečně rád," řekl náhle a Natasha překvapeně zalapala po dechu.

To už ale klaply dveře a Brumbál s Natashou se otočili. Nestál v nich nikdo jiný než Severus Snape.

•••

Fred, George a Lee se krčili schovaní za rohem a čekali. Když se chodbou rozlehl naštvaný školníkův hlas, začali se tiše smát. Jejich plán zřejmě vyšel; ke školníkovu nadávání se přidalo prskání kočky, ze které si udělali pokusného králíka.

Radost jim ale bohužel nevydržela dlouho; za jejich zády se totiž ozvalo tiché odkašlání. Všichni tři zbledli a otočili se na svého profesora lektvarů, který vypadal dost naštvaně. Pak se ale ušklíbl a nakoukl do dáli přes jejich hlavy, kde pobíhala paní Norrisová. Růžová. Severus nevěděl, jestli se začít smát a nebo raději odejít. Vypadal naoko zděšeně.

,,Jordane, Weasley a Weasley," procedil skrz zuby, ,,v sobotu v osm u mě v kabinetu. Přesně. A teď běžte na kolej! Mimochodem," dodal, když už odcházeli, ,,Nebelvír díky vám přichází o třicet bodů."

Severus pokračoval dál do ředitelny, zatímco nebelvírská trojice hlasitě nadávala a proklínala toho 'umaštěného parchanta'.

•••

Severus to slyšel. Slyšel, jak se o něm Brumbál s Natashou baví, a když se ředitel zmínil o jejím otci, tak se neovládl a zkrátka bez ohlášení a bez klepání vkročil do ředitelny. No, spíš vtrhl.

,,Brumbále," zavrčel rozzuřeně a viděl, jak se malinká Natasha přikrčila.

,,Och, Severusi!" zvolal potěšeně Brumbál, ,,zrovna jsme se o vás bavili."

,,To jsem slyšel," vyštěkl, ,,řekněte mi, proč tomu malému dítěti-"

,,Přidělávám problémy? To jste chtěl říct? Ne, já s Natashou pouze hovořil o věcech, které žádnými problémy nejsou," řekl klidně Brumbál. Severus došel až ke křeslu, kde seděla Natasha a beze slov jí pokynul ke dveřím. Neodporovala, poslušně vstala a odkráčela ke dveřím. Na ředitele se ani nepodívala, dokonce ani nepozdravila, což se jí moc nepodobalo, jelikož byla vždy slušná. Ale teď byla vyvedená z míry.

,,O tomhle si ještě promluvíme, Brumbále," zasyčel Severus a následoval Natashu. Doufal, že se s ním bude normálně bavit. Nikdy k ní nechtěl být přísný. Ale dnes se už asi neovládl.

•••

Stačilo jen jedno slovo, které ji i jeho vystihovalo v situaci, ve které se nacházeli. Stále doufali.