Mischief managed ✔

Kapitola čtyřicátá sedmá - Stav se zhoršuje

Na útok na Buclatou dámu se už skoro zapomnělo. Všichni studenti se nemohli dočkat vánočních prázdnin a samozřejmě i samotných Vánoc. Natashu nic z toho pořádně netěšilo. Bylo jí den ode dne hůře a často jí dala zabrat jen chůze do schodů. Lae s Edwardem si toho všimli a s obavami Natashu, která jim pokaždé tvrdila, že je v pořádku, pozorovali.

Pár dní před Vánoci to zašlo tak daleko, že Natasha prospala celý den a nedošla na vyučování. Edward byl nervózní, když nepřišla na obranu a celou hodinu se nemohl soustředit. Samozřejmě o tom při obědě pověděl Lae.

,,Něco se děje, Edwarde," řekla vážným hlasem a rozhlížela se po Velké síni, zda neuvidí Natashu nebo aspoň ředitele jejich koleje, Snapea.

,,Samozřejmě že se něco děje!" práskl Edward učebnicemi o stůl, až sebou Letty trhla. Překvapeně se na něj podívala, když se posadil vedle ní ke zmijozelskému stolu. Nikdy to totiž ještě neudělal, vždycky si sedával k mrzimorskému.

,,Dnes sedíš tady?" nadzvedla obočí. Edward se na ni nevěřícně podíval.

,,Vážně se ptáš na takovouhle blbost, Laetitio? Natashe něco je a my nevíme co!" zavrčel a vjel si rukou do vlasů. Samou frustrací za ně zatahal a pak si povzdechl.

,,Vůbec nevím, co by jí mohlo být," vydechla nešťastně Lae a vidličkou píchala do kousku masa na talíři. ,,Mám o ní obavy. Vždyť je den ode dne bledší, sotva drží oči otevřené! Viděl jsi ji, jak včera sotva vyšla schody do knihovny?"

,,Viděl," přikývl Edward, ,,je to strašný. Něco se jí muselo stát, třeba ji někdo napadl a seslal na ni nějakou kletbu-"

,,Já vážně nevím, Edwarde," vzdychla Lae a probodla pohledem Draca Malfoye, který kolem nich nafoukaně, jako páv, prošel, za ním šli jeho kumpáni Crabbe a Goyle.

,,A co se zeptat Snapea?" navrhl Edward. ,,Byla s ním prakticky od svého narození, on to třeba bude vědět. Navíc je dospělý, kdežto my jsme-"

,,-děti," dokončila Lae. ,,Máš pravdu, jemu to zřejmě pověděla," vrhla pohled na Snapea, který seděl u profesorského stolu a jedl. Jako vždy nedával najevo žádné emoce, takže těžko dokázala vyčíst, jak se cítí a zda něco o Natashe opravdu ví. ,,Prý už ani nespí ve svém pokoji a do společenské místnosti sotva zajde."

,,Lae, my to musíme zjistit," rozhodl Edward, ,,a pomůžeme jí."

•••

Odpoledne Severus s Natashou (na příkaz Brumbála) navštívili ošetřovnu, aby madame Pomfreyová zjistila Natashin zdravotní stav. Samozřejmě byla s tou situací obeznámena stejně jako všichni profesoři na škole, kteří neřešili, že Natasha chybí na hodinách.

,,Zdravím, Poppy," kývl na ni Severus, když vešli dovnitř. Natasha ji tiše pozdravila; musela se posadit na lůžko, aby zklidnila svůj dech. Točila se jí hlava, tak jí Poppy vtiskla sklenici vody, kterou Natasha vděčně vypila.

,,Děkuju," řekla Natasha slabě a sklenici položila na noční stolek. Cítila se mizerně a styděla se za to. Severus ji zamyšleně pozoroval a doufal, že se mu podaří lektvar dokončit včas. Natasha poslední dobou hodně často spala, vůbec nejedla a na učení už kašlala. Byla ráda, když se dobelhala do Velké síně, kde stejně jen snědla pár soust, a pak se vracela do sklepení. Cestou málem omdlívala a sotva si sedla na pohovku, kde se musela uklidnit. Severus neměl ani tušení, že zatímco on tam není, ona pláče a přeje si, aby opravdu zemřela. Proč se Severus tak snaží? Sám vidí, jak moc ji to trápí a jak ji každý dlouhý den mučí. Vyčítala si také, že nemůže donést Tichošlápkovi jídlo a bolelo ji u srdce, když jen pomyslela na to, že na ni netrpělivě čeká. Nejhorší na tom bylo, že o tom nemohla nikomu říct. Sama nevěděla, co tady ten pes dělá, zda se zatoulal, nebo zda někomu patří.