Mischief managed ✔

Kapitola osmdesátá sedmá - Když pohlédnete pravdě do očí

,,Takže ty chceš vstoupit mezi nás, Aravis?" zopakoval potichu Voldemort a zamyšleně se díval na svou hůlku.

,,Ano, pane," přikývla Natasha. Uvědomovala si pohled svého otce, který na ni upíral. Jenže ona to musela udělat. Byla ze všeho zoufalá. A chtěla pomoci Dracovi. Stejně by se smrtijedkou jednou musela stát.

,,Můj pane," vydechla Bellatrix, která své dceři věnovala více pozornosti než kdy dříve, ,,my sami jsme ji přece nechali označit." Vytáhla jí levý rukáv a ukázala na jizvy. ,,Všechno ji naučím, můj pane. Budete spokojený."

,,To, že jsem ji označil, si pamatuji velice dobře, Bellatrix, to mi připomínat nemusíš," prohlásil ledovým hlasem a tmavovlasá žena okamžitě zmlkla. Oddaně sklopila hlavu; pochopila, že svou radost neměla dávat tak moc najevo. ,,Pojď sem ke mně, Aravis," pobídl ji a sám vstal. Natasha ho poslechla a levý rukáv nechala vyhrnutý - už jí bylo jasné, co ji čeká. Za pár minut bude mít osud navždy spečetěný, bude z ní pravá smrtijedka a už nikdy své rozhodnutí nebude moci vzít zpět. No, ono to bylo její rozhodnutí jenom z části. I kdyby se k tomu neodhodlala sama, její matka by ji k tomu donutila.

Pán zla ji uchopil za levé předloktí a přiložil k němu hůlku. Natasha nevěděla, co od toho očekávat. Zda se bude dít nějaký rituál, či co.

,,Přísaháš, že budeš střežit naše tajemství?" zeptal se jí.

,,Přísahám," vydechla a upřeně se dívala na své předloktí.

,,Přísaháš, že nikomu nevyzradíš tajné informace?"

,,Přísahám."

,,Přísaháš mi svou věrnost, Aravis?"

,,Ano, přísahám."

,,Přísaháš tedy, že budeš stát po mém boku s ostatními smrtijedy?"

,,Přísahám."

,,Přísaháš, že budeš s úctou plnit mé rozkazy?"

,,Přísahám."

,,Přísaháš, že nezradíš?" položil jí poslední otázku Voldemort.

,,Ano, přísahám," přikývla Natasha a nespouštěla zrak ze svého předloktí posetého jizvičkami. Zatvářila se užasle, když jizvy zazářily. ,,Výborně, to je znamení," pochválil si Pán zla a začal mumlat několik latinských slov: ,,Sive mors nostra ostendamus. Marcus crustas in ore serpentis, transfertur brachium tuum." Najednou ucítila štípání a pálení. Čekala, že to bude bolet mnohem více, ale možná to bylo tím, že už jako malá byla Označená. Cítila, jak se jí úplné Znamení zla vypaluje do předloktí. Nakonec Pán zla zamumlal slovo v hadím jazyce: ,,Syeshesseathes."

Zalapala po dechu, když jí tělem projela ostrá bolest, jako kdyby se z předloktí šířila do celého jejího těla. Mlčky se zadívala na černou lebku s vylézajícím hadem z jejích úst, která teď zářila na jejím bledém předloktí. ,,Nyní patříš k nám, Aravis. K nám, smrtijedům, k zastáncům čisté krve, k těm, kteří bojují za lepší svět."

,,Děkuji, můj pane," zašeptala Natasha a rukáv stáhla dolů. Ještě pořád to maličko štípalo a ona ucítila, jak jí někdo položil ruku na rameno. Byla to její matka, v jejíž očích se zračila hrdost.

•••

,,Naše maličká ubožačka," rozesmála se dětským hlasem Bellatrix, když vstoupila do jedné ze sklepních cel. Její dcera jí byla v patách; měla nasazený povýšený výraz, stejně jako mívala její matka, ale uvnitř se jí stahovaly útroby. Tušila, že to, co nastane, se nebude líbit jí, ani té ženě. ,,Tak vstávej, ty špíno!" rozkřikla se na ni Bellatrix a hrubě do ni kopla. Natasha přivřela oči a když žena bolestně vykřikla, sevřely se jí útroby ještě více. Bolelo ji to i za ni.

,,Prosím..." vydechla zlomeně žena. Z očí se jí kutálely slzy velké jako hrachy a své uplakané oči upírala na černovlasou ženu před ní. Tasha stála ve stínu cely a v duchu si nadávala. Proč jsem jen jela dobrovolně? Proč vstoupila mezi smrtijedy, když ještě měla pár měsíců? Bylo to všechno kvůli Edwardovi? Musela zase někomu dokazovat, že je lepší? Nebo za ni rozhodlo zoufalství a bolest?

,,Moje... moje Letty..." rozvzlykala se hlasitě žena a v Natashe hrklo. Ne. Ne. Určitě myslí jinou Letty. Není to matka Lae. To nesmí být matka Lae. Nemůže-

,,Sklapni!" obořila se na ni Bellatrix a vytáhla hůlku. ,,Můžu snad já za to, že ten tvůj povedenej manžílek utekl společně s Karkarovem?! Nebo snad chceš, abychom umučili k smrti ty tvoje špinavý fakany?!"

,,Ne, n-ne, prosím... prosím, už ne!" dostala ze sebe namáhavě ležící žena. Doplazila se k Bellatrix a sevřela její dlouhé šaty mezi prsty. ,,Prosím-"

,,Prosím, prosím, to je samé prosím!" štěkla na ni Bellatrix. ,,Pusť mě, ty špíno! Jak si dovoluješ na mě sáhnout?!" žena byla slabá, očividně tu byla uvězněná dlouho, a Natashe bylo jasné, že ji její matka mučila už několikrát. Protože už neměla tak silný stisk a byla pohublá, Belle se jí podařilo nohu vyškubkout a pořádně jí přitom dupla na nohu. Žena zavřeštěla bolestí a Natasha se přikrčila. Srdce jí splašeně bouchalo a svíralo se strachem, strachem, který směřoval k ženě, k jejímu osudu. Bála se, co jí Bellatrix provede dál.

,,Prosím... moje... moje děti..."

,,Mě nezajímají tví fakani!" zařvala na ni Bellatrix a kopla ženu do břicha. Zaskučela bolestí a přivinula si nohy k hrudi. ,,Mě zajímá jen jedno..." zašeptala zlověstným hlasem a klekla si ke své oběti. Chytla ji za bradu a donutila ji, aby se na ni podívala. Když na ni žena upřela své černé oči, Bella jí hrubě škrábla nehtem přes tvář. Ozvalo se tiché zaskučení, které připomínalo nářek týraného psa. ,,Abys pykala za svého muže, za to, že utekl s Karkarovem, že nehledal našeho Pána, že se k němu okamžitě nehlásil, když se vrátil."

,,Ale já-"

,,Jenže bohužel," broukla Bellatrix, ,,jsme místo něj u vás doma našli tebe. A koho jiného bychom měli potrestat, když ne tebe? Nejraději bych si svůj vztek vylila na tvých dětech, protože bych tě nechtěla připravit o ten úžasný zážitek, kdy by tvé děti ječely bolestí. Dívala by ses na jejich utrpení, do jejich zoufalých očí, dokud by doopravdy nevyhasly..." Natasha tohle všechno poslouchala se zavřenýma očima. Kousala se do rtu, aby něco neudělala, aby nějak nezasáhla, protože jinak by Bellatrix začala mučit ji. Ji by použila jako oběť, aby jí ukázala, jaký zážitek z mučení oběti mají. Takhle jí chtěla ukázat, co se stane tomu, kdo se jim postaví na odpor. Co se stane zrádcům. Mudlovským šmejdům.

,,Už mě to tvé věčné prosení začíná nudit," odfrkla si znuděně Bellatrix a namířila na hruď své oběti hůlku. Žena se roztřásla. Věděla, co ji čeká, a tak jen zavřela oči, zatímco čekala na bolest, která přijde během pár sekund.

Bellatrix se otočila na svou dceru a ušklíbla se. ,,Jen se podívej, Aravis. Podívej se na to, jaké jsou to zrůdy, špíny, které běhají po světě. A tohohle," ukázala na ženu, ,,je třeba se zbavit."

V ten moment, pár setin před nekonečnou bolestí, Natasha poprvé a možná i naposled pohlédla do ženiných očí. Lae, naznačila jí žena ústy, než se naplno a srdceryvně rozkřičela a rozvzlykala zároveň. A Natasha nemohla dělat nic jiného, než naslouchat jejímu křiku, dívat se na její tělo, které se různě kroutí, a postupně si uvědomovat, že před ní leží Laenina matka.

•••

Rodolphusovi se ani trochu nelíbila myšlenka, že se jeho dcera přidala ke smrtijedům a dobrovolně odešla se svou matkou do sklepení. Jakmile uslyšel první výkřik, jeho tělem projela obava, že svou dceru pomalu ztrácí a na svou stranu ji dostává Bellatrix.

•••

Děkuji vám moc za krásné komentáře u minulé kapitoly a za 50K přečtení💞
Tak co myslíte, jak to dopadne s matkou Letty? Myslíte, že se Lae dozví, že u toho Natasha byla?😔
-Milka💞