Mischief managed ✔

Kapitola dvacátá pátá - Malá hádka s dvojčaty

Vánoce už byly skoro za dveřmi a Natasha nijak nepokročila v pátrání po svém původu ani v pátrání po tom, co může mít Quirrell za lubem. Špatné bylo, že si o Quirrellově chování nemohla promluvit se Severusem, aby se mu to nezdálo podezřelé, že se nějak motá kolem těchto záležitostí. Navíc se musela hlídat, aby se před ním neprořekla, že část zápasu viděla, a tak brala jako vysvobození Dracovu nabídku, že Vánoce může strávit s ním a s jeho rodinou. Před rokem by to rázně odmítla, jenže když lépe poznala Draca a i jeho matku Narcissu, uznala, že nejsou tak špatní, jak se o nich říká.

Tasha zrovna přecházela přes nádvoří, když ji mihl Quirrell a s vyděšeným výrazem běžel pryč. Pronásledovaly ho totiž sněhové koule, které se odrážely od jeho turbanu.

Ona jen nadzvedla obočí a rozhlédla se, kdo to má na svědomí. Když za sloupem spatřila chechtajícího se Freda s Georgem, pochopila a znovu se vydala svou cestou.

,,Hej, Tasho!"

,,Tash, počkej! Natasho!"

Ona jejich volání ale nebrala na vědomí. Kráčela rychleji než doposud, ve snaze se jim vyhnout. Jenže jak nedávala pozor na cestu, do někoho vrazila - jak typické.

,,Och!" vydala ze sebe překvapený výdech a zadívala se na statného chlapce, do kterého vrazila a který se sbíral ze země. Pohlédla na jeho hábit - byl z Nebelvíru. ,,Promiň, já-"

,,Nic se přeci nestalo," usmál se na ni a kdyby stála, nejspíš by se jí z toho úsměvu podlomila kolena. Ten kluk jí jen popletl hlavu - samozřejmě, že to nebyla láska na první pohled, jen byl prostě pohledný. A jak moc. ,,Jsi v pořádku?" podal jí ruku a ona ji s červenými tvářemi přijala. Měl ji příjemně teplou a velkou. Pomohl jí na nohy.

,,Dík," pípla tiše a pohlédla mu do hnědých očí. Jen přikývl, věnoval jí ještě jeden pohled a pak odešel. Chvilku se za ním dívala, dokud jí ze snění nevytrhlo zapískání. Otočila se tím směrem a zamračila se na opodál stojícího Freda s Georgem. ,,Nechte toho," zamumlala rozpačitě. S úšklebky na tváři přešli až k ní, a ona tak nemohla odejít.

,,Tady se nám někdo zakoukal," šklebil se George.

,,A navíc do famfrpálového hráče," přidal se Fred.

Tasha k nim zvedla hlavu. ,,On hraje famfrpál?" oba dva se rozesmáli a ona znovu upadla do rozpaků.

,,Tak samozřejmě, že ano."

,,Je to kapitán našeho mužstva, je brankář."

,,Oliver Wood."

,,Studuje v pátém ročníku."

,,Super, bezva, to mi stačí," přerušila je dřív, než jí stačili říct i velikost jeho bot. Pak ale dvojčata zvážněla a pátravě se na Tashu podívala. ,,Děje se něco?"

,,Jo, děje," kývl George, ,,proč se nám vyhýbáš?"

,,Nemluvíš s námi."

,,Ignoruješ nás."

,,Jsme přeci přátelé, ne?" hlesl Fred tónem, v němž zaznívala bolest, ,,a pokud tě něco trápí, tak nám to řekni."

,,Přesně tak. Přátelé si pomáhají," přikyvoval George. Natasha byla dojatá. Sice to neřekla nahlas, ale její oči jí prozrazovali.

,,Vy to nechápete," vydechla nešťastně, ,,jsem ze všeho strašně zmatená a... a... bude lepší, když se mě teď budete stranit."

,,Jistě, nahradila sis nás za Malfoye," odtušil Fred chladně a po bolestném tónu nebylo ani památky.