IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 108

Zhluboka se nadechla. Do vyprávění se právě nehrnula, ale zřejmě tušila, že mi vysvětlení dluží.

"Třebaže si to naplno neuvědomuješ, tvá duše netouží po ničem jiném než být s Louim. A stejně tak i on neustále myslí na tebe. Od té doby, kdy jste se poprvé setkali na úpatí toho kopce."

Dobře jsem se pamatovala. Tehdy má existence opět přehodila výhybku a vydala se jiným směrem.

"A jak se to vlastně tehdy seběhlo?" Otevírala se přede mnou šance zjistit něco víc o své situaci, nesměla jsem ji promarnit. "Jak jsem se tam ocitla?"

"Funguje to na podobném principu, jako když ses tehdy přenesla domů a viděla mamku s Eleanor."

"Aha," sklopila jsem pohled k zemi, "a tomu Správci nemůžou zabránit?"

"Mohli by, ale už tehdy nad tebou začali ztrácet moc. Neptej se, jak se to stalo, nikdo ti nedá uspokojivé vysvětlení. Lidská láska totiž do plánů Správců moc nezapadá. Tedy, ne jako taková."

Už na začátku jsem se do jejího vysvětlování zamotala, mozek si nedokázal utřídit informace, a já tudíž nepobrala nic z toho, co se mi o lásce snažila říct.

"Pojď, posadíme se," vzala mě náhle naléhavě za paži.

Na roztřesených kolenou jsem nejistě sledovala ženu, která mi nejspíš v příštích několika vteřinách opět trochu překope život.

Klesla na bílou lavici, která se u nás prostě objevila, a poklepáním naznačila, abych zaujala místo vedle ní.

"Spravovat osud je jedna věc," začala obřadně, "ale hrát si s láskou zase jiná. Tento cit je starý jak lidstvo samo. "Miluj bližního svého," píše se v bibli. Nejsou to jen planá slova. Láska klíčí v samotném člověku. Je to stejnou měrou cit fyzický i psychický. Obě složky musí spolupracovat, aby se do sebe dva zamilovali. Správci ovlivňují osud, ale nad lidmi mají omezenou moc. Můžou ti do života vložit překážky, ale mysl je jen a pouze tvá."

Chvíli jsem přemýšlela. "Znamená to," nadechla jsem se, aniž bych se namáhala zvednout zrak, jejž jsem po celou dobu jejího monologu upírala ke svým rukám, sepjatým v klíně, "že Louis nemá nařízeno, aby ke mně... něco cítil?"

"Jistě že ne!" zasmála se. "To se nařídit ani nedá. Správci můžou jen propojit vaše cesty, svést vás dohromady a udržet vás při sobě, no zda mezi vámi vyklíčí něco víc, už na nich nezáleží."

Ničemu z toho jsem nechtěla věřit. Znělo to... absurdně. Má racionální část, ta přeživší, protestovala a křičela, jaký je to všechno nesmysl, nicméně reálné zážitky, již jsem měla za sebou, hovořily o opaku. Realitu přepsat nemůžu, byť bych se snažila sebevíc.

"Z toho, co už mi bylo řečeno," promluvila jsem po hodné době ticha, "jsem usoudila, že slova "Jste propojeni osudem" znamenají něco definitivního. Něco dávno naplánovaného, co zahrnuje i případné... zamilování." Bolelo o tom takhle mluvit, ale musela jsem se držet věcné stránky tématu.

"Kdepak, holčičko," poplácala mě neobratně po ruce. Asi tak docela nevěděla, jak mé obavy jednou pro vždy zaplašit. "Propojeni můžete být mnoha způsoby, ale láska se skutečně naplánovat nedá. Copak by jinak existovala nešťastná, silná platonická pobláznění?"

"Když jsme u toho," pousmála jsem se, "Louis byl mým platonickým poblázněním, což asi víte..."

Přikývla. "Původní plán zněl jinak, měla ses s Louim seznámit už v patnácti, bohužel v té době se teprve vybíral tvůj strážný anděl, takže byla neodpustitelná chyba, žes skončila v nemocnici. Ale vidíš?" zvedla ukazováček. "Jediný krok mimo dokáže zpřeházet celou existenci."