IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 7

"Fajn," ukončil Lou debatu, "to už stačí. El, nechtěla by sis vyrazit na oběd do města?"

Zkoušela jsem nevnímat, jak se kluci uchechtli, místo toho jsem se k němu obrátila čelem. "To by bylo fajn..."

Nedovedla jsem si představit, že bych měla celý den zůstat zavřená v bytě a neustále přemýšlet o věci, která se mi přihodila. To bych brzy ztratila i poslední zbytky zdravého rozumu.

"Skočím si nahoru pro tašku," usmála jsem se, vyklouzla z Louisova objetí a rozběhla se do prvního patra. Chvilku na vzpamatování teď potřebuju jako sůl.

Naši ložnici jsem našla až napotřetí. Zabouchla jsem za sebou a opřela se o dveře. Fajn. Mám za sebou pouhou hodinu v přítomnosti kluků a už se cítím na zhroucení. Jak dlouho to potrvá?

Složila jsem tvář do dlaní. Ne, teď není vhodná doba panikařit, musím se vzpamatovat.

Sebrala jsem z křesla tašku s dlouhým popruhem, zkontrolovala, zda jsou tam Eleanořiny doklady, a chtěla do kapsičky zastrčit telefon, když se mi v ruce rozvibroval.

"Jessica," hlásal displej. Zamračila jsem se. Určitě nějaká kamarádka.

"Ahoj Jess," nasadila jsem ten nejpohodovější tón, jakého jsem byla schopná, a doufala, že takhle se v Anglii kamarádky oslovují.

"Čau El, tak co, vyřešilas to?" uhodila na mě rovnou. Nervózním pohledem jsem těkala po pokoji. "Ehm, co jsem měla vyřešit?"

"Ale no ták," protáhla nespokojeně. "Přece ten dnešní večer. Vymluvila ses Louimu z té benefice? Můžeme vyrazit na párty? Ed tam bude čekat!"

Vůbec jsem netušila, o čem slečna mluví. Ale jedno jsem věděla jistě. Ani by mě nenapadlo jít na nějakou párty místo dobročinné benefice. JÁ večírky nesnášela, nevyhledávala jsem je. A tohle rozhodně není věc, ve které se Eleanořinu životu budu podřizovat.

"Promiň, Jess," začala jsem pomalu, "ale já se nakonec rozhodla ho doprovodit. Nepůjdu s vámi na párty."

Vzhledem k tomu, že dost dlouho panovalo na druhém konci ticho, jsem si dovedla představit, co s ní mé rozhodnutí udělalo. Buď zrudla vzteky, nebo zbledla... taky vzteky.

"Jak myslíš," vyštěkla nakonec. "Ale pak si nestěžuj, jak ses tam strašně nudila!"

Zírala jsem na svůj telefon, absolutně neschopná slova. Kdybychom si volaly z pevné linky, jistě by Jessica se sluchátkem náležitě praštila.

Zavrtěla jsem hlavou, hodila mobil do tašky a z pokoje odešla.

Cestou dolů do haly jsem přemýšlela. To opravdu chtěla El dát přednost nějakému večírku před takovou akcí? Jsem divná, když mě to naštvalo?

"Připravena?" Louis už na mě čekal u paty schodiště. S širokým úsměvem vypadal dokonale. Šla bych s ním kamkoli...

Jakmile jsem si však uvědomila, kudy se toulají mé myšlenky, v duchu jsem se okřikla. Takhle to dál nejde. Musím své city nějak odstřihnout. A to okamžitě.

"Jasně, připravena," přijala jsem jeho nabízenou ruku. Vykročili jsme do příjemného letního dne.