Part 73

2.1K 168 4
                                    

"Hej hej hej!" vřítil se do kuchyně Zayn, když jsem u linky připravovala večeři. Louis s Niallem byli stále zavření vzadu v pracovně, Liam kutil něco v pokoji a Harry telefonoval s mamkou. Po rozhovoru s kudrnáčem jsem se potřebovala dát dohromady, kouzlení s jídlem se nabízelo jako vítaná možnost.

"Tady to ale voní!"

Usmála jsem se a dala mu ochutnat trochu omáčky s paprikou.

"Páni," protáhl, rty se mu vlnily v úsměvu. "Chutná to skvěle!"

"Fakt? Nemám tam něco přidat?"

Zavrtěl hlavou.

Chystala jsem se k odpovědi, ale přerušil mě příchod Louiho, jemuž se v patách držel Niall. Veselá nálada zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. První jmenovaný totiž vypadal duchem nepřítomný, zíral kamsi na stěnu za mými zády a bezmyšlenkovitě si kousal ret.

"Cos mu řekl?" sykla jsem na blonďáka. Držela jsem ho naléhavě za rukáv od mikiny, zdvíhala se ve mně panika. Snad ve vzteku nepověděl nic, čeho by později mohl litovat! A nejen on...

"Nic," odsekl a mou ruku setřásl.

"Proč se ke mně najednou chováš takhle?" Můj hlas se chvěl přemírou emocí, věděla jsem, že se nesmím rozplakat. A také jsem si dávala dobrý pozor, aby mě ostatní neslyšeli.

Niallovy modré oči zaostřily na mou tvář. Vpíjely se do známého obličeje, přemýšlely o nové bytosti, která se za ním skrývala. Pomalu zvedl dlaň.

Uprostřed pohybu se však zarazil, zaklel a z kuchyně zmizel. Zůstala po něm jen ozvěna zavírajících se dveří, s nimiž neurvale práskl.

"Co to do něj vjelo?" zastavil se mi Zayn za zády.

"Netuším," popotáhla jsem a obrátila se zpátky k lince, kde čekala uvařená rýže. Bojovala jsem s touhou přeběhnout k Louimu, zatřást s ním a zjistit, co mu blonďák pověděl tak šokujícího. Usoudila jsem však, že mu musím dát prostor.

"Poslyš," chytil mě asi po deseti minutách Louis za paži, "mohli bychom si promluvit?"

Mlčky jsem přikývla, nechala večeři večeří a následovala ho do vstupní haly.

Proplétala jsem prsty, kousala si ret a celá se třásla. Ano, měla jsem strach. V následujících vteřinách se mohlo stát vážně všechno.

"Vyřešili jste to s Niallem?" nadhodila jsem po několika dlouhých momentech ticha. Stát tam a topit se v napětí už jsem prostě nevydržela.

"Asi ano." Upřímně, nezněl příliš přesvědčivě. "Ale hlavou mi vrtá jiná věc."

S bušícím srdcem jsem vyčkávala.

"Niall mi pověděl něco divného."

A bylo to tu. Nemohla jsem dýchat, pohnout se, nic. Uvízla jsem v tom konkrétním okamžiku, na rty se mi drala spousta slov, jimiž bych mohla přicházející katastrofu odvrátit, ovšem ani jedno z nich nesplynulo. Mlčela jsem, bezmocně čekajíc na ortel.

"Někdy ke konci naší rozmluvy z něj vypadlo, že mám mít oči otevřené a vážit si tě, jelikož můžeš každou chvíli zmizet..."

Krve by se ve mně nedořezal.

"Co tím myslel?"

Polkla jsem a bezmocně pokrčila rameny. "J-já nevím..."

Pokročil blíž. Sklopil zrak a opatrně mě chytil za ruku. "Vážně bych tě mohl ztratit?"

Když jsem neodpovídala, nešťastně si povzdechl. "El, nechci o tebe přijít. Nedovedu si to představit, jsi pro mě vším. Ve svých 21 jsem si najednou jistý, co je pro mě v životě důležité. Pověz mi, změnilo se něco ve tvých citech ke mně?"

Bezmyšlenkovitě jsem zvedla dlaň a položila mu ji na tvář. Jak se vůbec může takhle ptát? Vždyť já ho miluju jako nikoho. Je to jiný druh lásky, než jakou chovám k rodině, ale ono pouto je stejně silné. Nezmizí, když vám někdo poručí, nedá se ovládat. Kdyby to šlo, dávno bych své srdce donutila, aby přestalo tesknit po Louim. Ušetřila bych se spousty bolesti. A možná bych se vyhnula i celé této londýnské šílenosti.

"Miluju tě," pronesla jsem sebejistě. Nikoli však jako Eleanor. "Jak si vůbec můžeš myslet, že se něco změnilo? I když... Vlastně změnilo..."

Ztuhnul, dech zrychlil a v očích se mu zračily obavy.

"Jako by má láska k tobě byla den ode dne silnější."

Ze srdce mu spadl obrovský kámen, poznala jsem to. Kdežto ten můj se opět o něco zvětšil, tíha na hrudi začala být neúnosná. Projednou jsem se však nenechala srazit na kolena. Ustála jsem to, ačkoli námahou se mi oči plnily slzami.

"Jsem moc rád, žes mi tohle řekla," odpověděl, zrak sklopený k podlaze. Aspoň neměl šanci všimnout si mého rozpoložení. "Jsem-Jsem klidnější. Konečně mám čistou hlavu."

Nechala jsem se od něj obejmout a bezděky koukla na nástěnné hodiny. Bylo půl sedmé večer. Kolik času mi asi ještě zbývá?

"No kam jste se ztratili?"

Krásné přivítání, jen co člověk překročí práh, doopravdy. Zayn stál u kuchyňské linky, za ním se vařila rýže, a držel v ruce vařečku, jako by nám ji hodlal vpálit přímo do hrudníku. "Může mi někdo konečně říct, o co tu jde? Niall se prostě sebral a zmizel, vy dva to samé."

"Zayne," stiskl si Louis kořen nosu, "vlastně není o čem se bavit. Prostě jen nedorozumění, nic jiného. A nic vážného. Klídek."

"Děje se něco?" Jasně, Harry, ten tu ještě chyběl. "Co jsem zmeškal?"

"Ha!" obrátil se Zayn s tím dřevěným nástrojem přímo ke kudrnáčovi. Hazzovy paže automaticky vystřelily nahoru, jako by se vzdával. Pomalu jsem propadala nutkání rozesmát se na celé kolo. "Takže ani Harry nic neví?"

"C-co nevím?" koktal nechápavě, jeho zelené oči neuhýbaly z toho podivného nástroje. "Eh, Zayne, mohl bys to," ukázal na vařečku, "dát stranou? Docela mě to znervózňuje."

"Aha, promiň," odložil ji na linku. "Jsem strašně vytočený!"

"Může mi někdo konečně říct, o co se tu vlastně jedná?" rozhodil Harry ruce.

"O nic," pokrčil Louis rameny. "Jen Zayn nabyl dojmu, že před ním něco tajíme." S posledním slovem mě objal kolem ramen. Podivně se mi ulevilo, že vynechal to jméno na "E".

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Tak jak si zatím užíváte léto? Já se včera poprvé spálila, musela jsem zaúkolovat taťku, aby přivezl Panthenol =D  No, další část za námi, pomalu postupujeme vpřed. Doufám, že se povídka stále líbí a baví vás... Jo, prostě moje srdcovka =D Jste všechny úžasné, díky za podporu... Moc pro mě znamená vaše přečtení, hvězdičky, komentáře i follow... Laf jů!

IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENOKde žijí příběhy. Začni objevovat