IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 33

"S tím správným člověkem je lehké být sama sebou..."

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

S vyděšeným pohledem, který se mi zakrýt nepovedlo, jsem se od Louiho odtáhla. Kdybych mohla brečet, začnu. Klidně bych se sesunula na zem a schoulila se do klubíčka.

"Ne, počkej," přivinul si mě k sobě těsněji, "to se tě nemělo dotknout. Jsem jen z takového obratu překvapený, nic víc."

Hlodal ve mně strach. Co když všechno nevědomky ničím právě tím, že se to moc snažím neničit? Co když je ta vynakládaná síla příliš velká? "A," polkla jsem namáhavě, "překvapený v jakém slova smyslu?"

Pohladil mě po tváři. "V tom nejlepším možném," odpověděl sametovým hlasem. "El, vždyť takhle jsme si nepopovídali, ani nepamatuji! Nevím, kdy jsme se spolu tolik nasmáli. Poslední dny bych nevyměnil za nic na světě."

Místo aby se mi ulevilo, dostavila se panika. Proč? Z jednoho prostého důvodu. Jeho poslední slova už se dotýkala mě samotné. Mě, nikoli Eleanor... Hlava se mi motala, jako bych právě slezla z kolotoče. Kdyby jen tušil, v jak složité situaci se nevědomky ocitl.

"Proč se tváříš tak vyděšeně?"

Povzdechla jsem si. Les šuměl ve zvedajícím se větru a studené kapky nás oba doslova bičovaly. A mně to bylo fuk. Celou svou bytostí jsem se soustředila jen a pouze na svého společníka. "Já nevím. Všechno je takové... divné."

"Ne teď," usmál se. "Teď je všechno naprosto perfektní."

Chtěla jsem tomu věřit, opravdu chtěla, a to hrozně moc, ale... Jedna má část, ta rozumná, to prostě nedovolila. Dokázala se soustředit pouze na problémy, starosti a trable, které mám jak za sebou, tak před sebou. Asi hlavně to druhé.

Konečně ten liják ustal. Koně se stále pásli opodál a sem tak vydali tiché zaržání. Podívala jsem se na hodinky. Večeři jsme dávno prošvihli, snad se na ranči najde něco k snědku pro meškající turisty. Můj žaludek už totiž hlasitě protestoval. "No, nevrátíme se? Ještě bude trvat, než koně odstrojíme."

"Sice se mi nechce, ale co naděláme," usmál se a naposledy mě políbil.

>><< 

Ve stájích sundat sedla, koně očistit a vyhřebelcovat nám trvalo skoro hodinu. Tudíž jakmile jsme se dostali k recepci, bylo osm pryč.

"Ajaj," vytřeštila Maggie zrak, "koukám, že vás chytil ten největší slejvák, co?"

"Zrovna v půlce cesty," přikývla jsem a bezděky se otřásla. To mokré oblečení začalo studit. "Ale nějak jsme se nemohli donutit k návratu."

"To chápu," zazubila se. "Jistě máte hlad, projděte jídelnou dozadu do kuchyně a tam si vezměte, co je libo."

S povděkem jsme se tam vydali.

"Ty se celá třeseš," promluvil starostlivě Louis. Měl pravdu, ale v té chvíli jsem se dokázala soustředit pouze na svůj prázdný břich. "To se dá vydržet, jen když konečně něco sním!" Na to mi neodpověděl. Tváří se mu mihl pouze stín nějaké emoce, avšak než jsem ji stačila rozluštit, zmizela.

Ocitli jsme se v úplně prázdné prostorné kuchyni. Vypadala jako z filmu.

"Co si dáš?" nakouknul Lou do lednice. "Je tady toho spousta! Sendviče, zeleninové saláty, zmrzlina-," okamžitě jsem mu do toho skočila. "Zmrzlinu!"

"Tomu říkáš večeře?" zvedl pobaveně obočí, ale skutečně kelímek vyndal a přišoupl ho po pultu ke mně. Hmm, vanilková, má oblíbená. Po otevření asi šesti zásuvek jsem konečně našla lžíce, jednu podala svému společníkovi a odklopila víčko.

"Asi nejlepší, jakou jsem kdy měla!" protáhla jsem po prvním soustu. Nevím, kde se ve mně najednou vzala taková bezprostřednost, ale ta samota na místě, kam se člověk hned tak nedostane, byla čarovná.

Vtom se Lou dotknul mého nosu a já na něm ucítila něco lepkavého.

"Hej!" křikla jsem naoko rozhořčeně, ovšem než jsem mu to mohla oplatit, přistála mi na tváři další hrst studené hmoty. Chce válku? Má ji mít!

A tím to začalo. Pálili jsme tam po sobě zmrzlinu hlava nehlava, kuchyně brzy vypadala jako po boji. Bránice mě bolela od neutuchajícího smíchu, byla jsem vyčerpaná, ale neuvěřitelně šťastná.

"Musíme to uklidit," vypravila jsem ze sebe zajíkavě, nedařilo se mi popadnout dech.

"Jo, to bychom asi měli," chechtal se Louis dál. Rozesmáli jsme se nanovo. Zmrzlinová válka by našim hostitelům asi neudělala radost...