IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 60

Ještě chvilku jsem seděla v trávě, přemýšlela a snažila se číst mezi řádky textu, který mi poskytl Damien. Copak mě právě k tomu nenabádal? Ano, radil mi tak, ale já žádné skryté poselství neobjevila. Ať už v jeho slovech, nebo těch Louiho.

Ach, Louis... Bez nadsázky, láska mého života. Podle mě poznáte, když najdete spřízněnou duši. Někoho, komu můžete věřit. Na koho když pomyslíte, srdce se vám rozbuší. A s kým si dokážete představit budoucnost.

Já tu svou viděla po jeho boku. Jenže ne v tomto těle, v tom svém.... Nedosažitelná představa, neuskutečnitelná. I kdybych se vrátila domů, nic se nezmění. Přijdu o něj a v srdci mi navždy zůstane prázdný prostor s cedulí "Rezervace".

Prohrábla jsem si vlasy. Jak tohle jen dopadne...

>><<

Někdy k poledni mi zazvonil telefon. Neochotně a stále ještě trochu mimo jsem ho vydolovala z tašky a nesoustředěně se zahleděla na displej.

Hruď jako by mi zavalilo kamení.

Louis.

Třesoucí se ruku jsem mobil přiložila k uchu. "Ahoj, Lou!" zašveholila jsem nevinně. Zatraceně, tak nucený tón prokoukne každý. "Děje se něco?"

"Kde jsi?" zeptal se bez okolků, ovšem nezněl rozzlobeně či něco podobného. Spíš naopak. Přese všechno mi tělo zalévalo zvláštní teplo. Stačil jeho hlas a já se rozkládala jako staré lego.

"Právě jsem se zastavila v parku."

"Co kdybych přišel? Když se obloha tak pročistila, uděláme si hezký den."

Krevní oběh jako by mi úplně zamrzl. Ne že bych jeho společnost neuvítala, ale... Chtěla jsem se zastavit za Ameliou. To tam mám jít s ním?

Asi mi nic jiného nezbude. Nedokázala bych mu totiž říct 'ne'. "To by bylo skvělé. Jsem u jezera v St.James park."

"Za pár minut jsem tam."

Hovor jsem vymáčkla, přitáhla kolena k bradě a objala je pažemi. Čas sesbírat zbytky sebeovládání.

>><<

Několikrát jsem v duchu napočítala do pětistovky, než se Louis objevil. Samozřejmě se v parku spustilo hotové boží dopuštění. Kolem něj se seskupila spousta lidí, ani nevím, kde se tam všichni vzali. Holky ječely jedna přes druhou, natahovaly paže a mávaly mu před obličejem rozmanitými kousky papírů.

Sledovala jsem to se smíšenými pocity. Jak se Eleanor dokázala smířit s takovým životem? Jak dokázala vystát fakt, že kamkoli se s Louim pohne, strhne se... no, tohle? Kdybych měla příležitost, srovnala bych se s tím i já?

Nakonec musel zasáhnout bodyguard. Jeden z těch, co kluky doprovázejí na každém kroku. Rukou si proklestil cestu davem a konečně se ke mně dostali. Lidé, kupodivu, zůstali vzadu, stále zpracovávajíc, koho potkali na tak nepravděpodobném místě.

"El," vydechl Louis a rozpřáhl ruce. Bez váhání jsem vyskočila na nohy a padla mu kolem krku. Na chvíli bylo vše dokonalé, správné. Neexistovalo místo, kde bych byla radši.

"Cos tu vlastně dělala?" odtáhl se a zahleděl se na mě. V očích se mu zračila jakási nová emoce, dosud jsem si ničeho takového nevšimla. Ale nedokázala jsem přijít na to, co se za ní skrývá.

"Eh," vzpamatovala jsem se. "Tak nějak... Mě sem nohy prostě zanesly." Příčilo se mi lhát, dokonce pořád víc, ale co jsem měla dělat jiného? Vyklopit mu historku o strážném andělu? Uznejte sami, že to není právě nejlepší nápad.

"Co bys řekla na společný oběd?"

"No, víš," ošila jsem se, "pamatuješ na ten můj amethystový náramek?"

Přikývl.

"Chtěla jsem dneska zajít do toho krámku, kde jsem ho sehnala. Ta prodavačka je moc milá a... ehm, ráda bych se tam podívala znovu." Cítila jsem, jak se mi na spáncích perlí krůpěje potu, strašně mě vysilovaly ty nekonečné výmluvy! Ještě ke všemu tak průhledné! Bože, já už na to nemám...

"Fajn," zazubil se a zřejmě doufal, že to překvapení v jeho tváři nezaregistruji. Ovšem já ho pochytila, přestože zmizelo ve zlomku vteřiny. Tentokrát mě nevykolejilo. Začínala jsem si zvykat. "Tak mi to proslulé místo ukaž!"

Nejistě jsem na něj hleděla, avšak když mi nabídl ruku, bez váhání jsem ji přijala. Srdce tlouklo na poplach, závodilo s mým dechem a startovalo záchvat paniky.

Ačkoli mě slunce svými paprsky hladilo po tváři, cítila jsem nebývalý chlad. Plížil se mými kostmi, zachvacoval mé útroby. Bála jsem se. Bála jsem se hrozně moc.

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Zde máte dnešní dávku našeho velkého románu =) Chtěla bych znovu poděkovat za veškerý zájem, podporu, za to, že vás příběh stále baví. Můžu slíbit další zvraty, chystám toho spoustu ;o) A také jsem rozepsala novou povídku, již začnu zveřejňovat, až něco v knihovně ukončím =) Bude se jmenovat BEHIND YOUR FACE, pokud chcete vědět víc, aby vám nic neuteklo, hoďte FOLLOW a budete mít informace z první ruky =)

Ještě jednou za VŠECHNO moc děkuju... Jste superhyperturboextraúžasné!