Ginger Potter [ Hp ff]

77.kapitola

Duben 1978

Z pohledu Ginger

Šli jsme zrovna z dvouhodinovky Přeměnování na oběd do Velké síně a míjeli pár zmijozelských, kteří měli hodinu po nás.
,,Blacku" kývnu na něj a on mi velmi nepatrně kývnutí oplatí ,,Potterová"

Vzápětí mě popadne za lem uniformy, no košile, chápeme se ne? A pak mě vtáhne po nějaké prázdné učebny po pravé straně chodby. ,,Co blbneš?" Vyjeknu na něj popuzeně, no fakt co je to za způsoby, takhle někoho prostě ukrást. ,,Blázníš? Nemůžem se takhle bavit ani zdravit na chodbě přece. " odvětí mi ledovým hlasem Reg, chtěla jsem namítnout, že mě přece taky pozdravil ale, on pokračoval ,,Co kdyby nás někdo viděl, jakože lidí tam bylo dost. Moh by z toho bejt průser jak nechceš." Když domluvil, dlouze se nadechl a naprázdno vydechl.
,,Prosímtě co by z toho asi tak bylo? Jo naše koleje se nenávidí no a co? " Snažila jsem se na něj mluvit naštvaným tónem ale nešlo to, na něj jsem se nemohla dlouho zlobit.
,,Jo jasně jenom se Nebelvíři a Zmijozeláci nesnášejí tak, že by se klidně povraždili ale jinak o nic nejde. Mimochodem mně by skutečně nejspíš zabili, kdyby veděli o našem důvěrném přátelství." Reg se pobaveně ušklíbl jakoby o smrti mluvil denně. ,,Důvěrném přátelství?" Popíchla jsem ho, a zopakovala jeho slova. Zněla mi tak hezky. ,,Ano, já myslím, že je velice důvěrné Gio" zašeptal mi až se mi zježily chloupky na krku. ,,Teda ty umíš být romantický." Navážu na jeho šepot.
,,To víš učil jsem se od proslulého Casanovy Bradavic." Nadhodí a zdařile imituje Tichošlápkův hlas. Když zavřu oči, je to skoro jako on. Jenže když je zas otevřu vidím naprosto patrné rozdíly. Oči, především oči. Reg je má zbarvené spíše do šeda. A vlasy, Tichošlápkovi sahají tak po ramena, ale Reg je má kratší, prostě upravenější. ,,Tak to pěkně kecáš, nesnášíš ho" syknu ,,A on nesnáší mě" dodá, s povzdechem. Ale žerty stranou, teď jsem si něco uvědomila ,,Nemáš být na Přeměnování?" Reg mávne rukou ,,Hmm možná, pak se Mcgonnie omluvím. Musel jsem tě vidět a nechtělo se mi štrachat až do Sovince." Podotkne s narážkou na naše nevšední místo setkávání. ,,To je rozumný, takže proto jsi mě sem zatáhl? Abys mě viděl. " Ironicky se ušklíbnu a pak si všimnu, že už asi nějakou dobu něco drží v ruce.
,,Vím, že jsi měla předevčírem narozky. Takže všechno nejlepší k těm 19nám." Pronese rádoby slavnostně a podá mi menší zabalený balíček. ,,U Merlina, ty sis vzpomněl. Děkuju." Skoro jsem rozvzlykám, nevím proč mě to tak dojalo a obejmu ho. No možná jsem to trochu přehnala. Pak z toho záhadného balíčku pomalu strhnu papír a vykoukne na mě knížka. Přední straně vévodí velká Zlatonka s rozevřenými křídly a u pravého se skví temně rudý nápis Zlatonka (Ne)obyčejný zázrak. ,,Děkuju moc" zašeptám ještě jednou
,,Doufám, že se ti bude líbit." Odvětí mi. ,,Tak zase někdy" a než si to stačím uvědomit zmizí jako duch.
Nalistuju na první stránku a tam je škravopisem napsáno

Mé krásce
S láskou A.

________________________________________________________________________
Zdravím
Jsem tu s další kapitolkou, tentokrát zase Reggia🖤 (Jakože Regulus a Ginger)
Andy