Ginger Potter [ Hp ff]

10.kapitola

,Už budeme za chvilku v Bradavicích" oznámil Remus chvilku po tom co přišli zpátky James a Sirius.
A opravdu vlak začínal zpomalovat až nakonec úplně zastavil. Už oblečení v hábitech vystoupili ven z vlaku na maličké zešeřelé nástupiště. ,,Prváci, všichni ke mně" uslyšela Ginger hlas. ,,To je Hagrid, sice vypadá děsivě ale vůbec se ho nemusíš bát" vysvětlil jí Remus. ,,Ty jsi ta nová?" přišel k nim Hagrid.
,, Dobrý den, jo já jsem Ginger Olivierová" ,,takže Ginger, tady je taková tradice že se prváci vždycky plaví přes jezero, a prosimtě tykej mi jo" usmál se na ni. ,,Takže zatím ahoj Ginger" ,,ahoj kluci". Všichni prváci a Ginger se shromáždili a šli za Hagridem​. Dávejte pozor na cestu! "
Klouzali a škobrtali za Hagridem dolů po nějaké příkré, úzké pěšině. Nikomu nebylo do řeči.
„Za chvilku prvně uvidíte Bradavice," zavolal na ně Hagrid přes rameno, „jen co projdeme toudle zatáčkou."
Úzká pěšina náhle vyústila na břeh velkého černého jezera. Na vrcholu vysoké hory na protějším břehu se tyčil
obrovský hrad s množstvím věží a hlásek a jeho okna zářila do nebe plného hvězd.
„Do každýho člunu čtyři" křikl Hagrid a ukazoval na dlouhou řadu loděk, které na ně čekaly u břehu.
„Nastoupili už všichni?" houkl po chvilce Hagrid, který měl loďku sám pro sebe.
A celá flotila loděk naráz vyrazila vpřed a klouzala po jezeře, které bylo hladké jako sklo. Jak pluli po jezeře, všichni mlčeli a koukali na obrovský hrad na obzoru, Ginger se nechala unášet myšlenkami na to co by teď dělala s kamarádkami Ketty a Jeanne v Krásnohůlkách, tolik se jí po nich stýskalo. Hrad se tyčil nad nimi výš a výš, jak připlouvali blíž a blíž k útesu, na kterém stál.
„Sehnout hlavy!" zařval Hagrid, jakmile první čluny dorazily k útesu; všichni se shýbli a loďky s nimi propluly
clonou z břečtanu, za níž zel na přední straně útesu široký otvor. Proud je unášel temným tunelem, jako by mířili
přímo pod hrad, až dorazili do jakéhosi podzemního přístavu, kde se s námahou vyškrábali na břeh plný kamení a
oblázků.
Potom už ve světle Hagridovy lampy šplhali strmou pěšinou ve skalách, až konečně stanuli na hladkém, vlhkém trávníku přímo pod hradem.
Pak ještě vystoupili po kamenném schodišti a shlukli se před mohutnou vstupní branou z dubového dřeva.
Hagrid zvedl svou obrovskou pěst a třikrát zabušil na hradní bránu. Otevřela jim vysoká černovlasá čarodějka ve smaragdově zeleném hábitu. Ginger si pomyslela že vypadá skoro tak přísně jak profesorka Bonacieux co v Krásnohůlkách učila kkd, spoléhala však na to co jí řekl Remus. Mezitím mlčky došli do Vstupní síně.
„Vítejte v Bradavicích," řekla profesorka McGonagallová. „Za chvíli začne slavnostní hostina na zahájení školního roku, ale ještě než zaujmete svá místa ve Velké síni, každého z vás zařadíme do některé koleje. Jedná se o velice důležitý obřad, poněvadž po celou dobu, kterou tu strávíte, vaše kolej v Bradavicích bude něco jako vaše rodina.
Budete chodit na vyučování spolu s ostatními ze své koleje, spát v kolejní ložnici a trávit volný čas ve společenské
místnosti své koleje.
Čtyři koleje naší školy se jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Dokud budete v Bradavicích, získáte každým svým úspěchem pro svoji kolej body, ale když porušíte školní řád, vaše kolej o body přijde."
Profesorka Mcgonagallová domluvila a šli jsme dovnitř do Velké síně, kde už všichni byli, já jsem asi musela vypadat komicky mezi těmi malými prváky. ,,Slečno Olivierová, pojďte sem vy budete zařazena první" šla jsem tedy za ní a sedla si na nějakousi stoličku , ucítila jsem jak mi položila na hlavu starý klobouk od Rema jsem věděla, že právě on zařazuje studenty do kolejí, vtom se mi u ucha ozval tichý hlas ,,hmm cítím ve tvém srdci lásku a ochotu pomáhat ostatním, ale zároveň máš hlavu na lumpárny jako už někdo z tvojí rodiny, vidím kolem tebe přetvářku avšak k dobrému účelu...." klobouk mluvil tak dlouho že si Ginger myslela že si to nerozmyslí, tak se opatrně zeptala ,,chtěla bych do nebelvíru" ,,hmm opravdu se chceš vydat v jeho stopách? Ostatně proč ne" ,,NEBELVÍR" vykřikl klobouk, Ginger si ho sundala z hlavy a šla si sednout ke svojí nové koleji, vtom jí padl zrak na Jamese a Siriuse, tleskali jako o život. Přisedla si k nim a oni jí hned začali gratulovat atd.
Remus ji potichu řekl,,no vidíš, já jsem věděl že na to máš" ,,Ale, ale Reme začíná snad něco mezi tebou a naší novou nebelvírkou" ,,tu si zamlouvám já, máš smůlu" řekl Sirius. ,,Ehm, myslím že o tom bych měla rozhodovat já!" řekla Ginger se smíchem.

***

Po večeři šli všichni do svých ložnic. Remus šel s prváky protože byl prefekt a Ginger šla s ním. Došli k obrazu Buclaté dámy která střežila vchod do nebelvírské společenky ,,heslo?" ,,Miraculum" řekl Remus, obraz se vyklonil a všichni prolezli otvorem. ,,Vítejte v nebelvírské společenské místnosti, po schodech se dostanete do vašich ložnic". Všichni prváci odešli a zůstala tam jen Ginger a Remus ,,děkuju moc, a dobrou noc" ,,dobrou".
Ginger vyšla po schodech a uviděla dveře s nápisem pátý ročník, zaklepala a vešla. ,,Ahoj, já jsem Ginger Olivierová, jsem tady nová" představila se jak uviděla dvě holky. První se jí představila rudovláska ,,ahoj já jsem Lily Evansová" ,,jejda to seš ty, James o tobě pořád mluvil" ,,jak se znáš s tím namachrovaným, egoistickým...No prostě s Potterem?" divila se Lily. ,,No z Příčné ulice, a pak jsme jeli spolu vlakem" ,,aha" hlesla jen Lily. ,,Ahoj já jsem Dorcas Meadowes, klidně mi říkej Dor" vzhlédla od knihy ta druhá holka hnědovláska.

Z koupelny vyšla další holka s blonďatými vlasy ,,aha tak to jseš ty ta nová, já jsem Marlene Mckinnonová". ,,Já jsem Gi...." začala Ginger ale Marlene hned pokračovala dost naštvaným tónem ,,já vím moc dobře kdo jsi, táhneš s Potterem a Blackem".
S těmi slovy si lehla do postele a zatáhla kolem sebe závěsy.
,,No ona je Marlene někdy trochu náladová, a tohle je tvoje postel a v koupelně se vždycky po domluvě střídáme" vysvětlila jí Lily. Ginger si ani nevybalila věci a hned šla do koupelny.

Když přišla zpátky tak už všechny tři holky spaly. Za to Ginger nemohla vůbec usnout, držela v ruce plyšového medvídka od rodičů a vzpomínala na Francii ,,snad to s nimi nějak zvládnu" pomyslela si ještě.