Ginger Potter [ Hp ff]

43.kapitola

Z pohledu Ginger

,,Jamesi, Ginger je tvoje sestra" řekl Jamesův táta a já vykulila oči. Ne, moje domněnka nemohla být pravda. Ne, to bylo všechno jenom nějaký zlý sen. Vzbudím se a budu vědět, že celý můj život nebyl lež. 

,,Takže já jsem 17 let vlastně úplně někdo jiný? Vy jste fakt úžasní" vykřikla jsem nahlas, páč už jsem se nedokázala udržet a než mohl kdokoliv něco říct, byla jsem pryč.

 Utíkala jsem z ředitelny co nejrychleji jsem mohla. V ředitelně se mi dařilo skrývat vztek a smutek ale teď mi nic nebránilo dát projev citům. 

,,Ta Jamesova nepochopitelná jednoduchost" zamumlala jsem si pro sebe. Jen tam tak seděl s pusou dokořán, hleděl na své rodiče a nechápal, připomínal mi trola. Nakopla jsem jedno ze stojících brnění na chodbě, kterou jsem procházela. To se s rachotem zřítilo k zemi, nevěděla jsem kolik je hodin možná už bude po večerce.

 A co ať si mně Filch třeba chytí, mně už je všechno jedno. Moje myšlenkové pochody mě přece jen nakonec dovedly do nebelvírské společenky. Už tu nikdo nebyl, takže je asi fakt hodně pozdě. Sedla jsem si ke krbu a chvíli zírala do uhasínajícího ohně. Po chvíli se portrét opět otevřel.

,,Aha to jsi ty" vzhlédla jsem a uviděla mamku. Nechápala jsem jak ji mohla Buclaá dáma pustit, když sem mohou jen studenti Nebelvíru. 

,,Ginger prosím vyslechni mně" začala ale utla jsem ji. 

,,Promiň ale teď se s tebou nechci bavit, jdu spát. A budu doufat, že to byl jen blbej sen a že mi mí rodiče celý život nelhali." zvedla jsem se a zamířila nahoru. Ani na schodech jsem se neohlédla. 

Potichu jsem se dostala do pokoje abych nevzbudila holky a vlezla do postele. Co vám budu povídat, okamžitě jsem usnula.

****

Běžela jsem dlouhou temnou chodbou, nevěděla jsem kde jsem a ta chodba jakoby neměla konce. Najednou jsem uviděla postavu. Otočila se ke mně a já se usmála 

,,Jamesi co tu děláme?" Ale on se neusmíval, mračil se na mně a řekl hlasem který se mu vůbec nepodobal

 ,,Jak jsi mi to mohla zatajit že jsme sourozenci, proč si mi nic neřekla, mám tě rád a ne jen jako kamarádku, už od začátku jsem k tobě něco cítil" sotva to dořekl, na kratičký okamžik se mi podíval do očí a vytáhl hůlku. Hůlku kterou namířil na mně a cosi nesrozumitelného zamumlal. Začala jsem křičet.

***
S trhnutím jsem se probudila, byla jsem úplně zpocená a lezl mi z toho snu mráz po zádech, pomalu jsem se posadila na posteli a zrychleně dýchala ale zároveň jsem se ujišťovala že to byl pouhý sen. Podívala jsem na budík, bylo 5 hodin ráno, tak moc brzo. 

V koupelně jsem se opláchla ledovou vodou abych se trochu vzpamatovala a potichu se převlékla z pyžama do svetru a tepláků. 

Sešla jsem schody do spolky a po paměti zamířila do mého oblíbeného křesla před krbem. ale potíž byla v tom, že už tam někdo seděl. 

,,Tichošlápku, co tady děláš tak brzo?" zeptala jsem se poněkud zmateně Siriuse který se rozvaloval v křesle. 

,,Nazdar vlčice, no já tady jen tak hloubám o životě " ,,to ti tak budu věřit"  huhlala jsem si potichu a sedla si k němu. ,,Nemusíš nic předstírat, já už to vím, Dvanácterák mi to řekl" začal Sirius a mně polilo horko ,,ten blbec prostě neudrží tu svou pusu zavřenou, jinak co na to říkáš ty?" ,,je to nářez, po pravdě docela jsem se divil že jsme si toho nikdo nevšiml, ty naše průšvihy a hlavně famfrpál. A víš co ještě?  I oči, sice je zvláštní že si toho nikdo nevšim ale i tak jste si podobní." Jeho odpověď mi ještě nějakou chvíli zněla v hlavě  ,,Jak to že si toho nikdo nevšiml."
Tak jsme si povídali ještě hodně dlouho. ,,Ty už jseš vlastně plnoletá že?" ,, Dyť si pamatuješ moje narozky nebo ne?" ,,No jo vlastně jo, je to divný pocit že jsi z nás nejstarší ....." ,, Tobě bude 17 až v listopadu že?" ,,Jo až ".

Vtom z klučičích ložnic vyšel James se zarputilým výrazem a já si s hrůzou vzpomněla na svůj sen. ,, Tichošlápku tě hledám a ty se tady ovíjíš okolo malý Potterový" křikl na Siriuse ,,hej sklapni ty střapatý pako, zaprvý u něj jen sedím a zadruhý nejsem malá, jsem starší jak ty!" rozkřičela jsem se na něj taky.
,,Tos pochytila nějaký manýry od Evansový ne?" vrátil mi to.
,,To víš když jsem s ní na pokoji" odsekla jsem mu.
,,Dioninko nechceš jít někam kde nás daná osoba nebude rušit?" řekl Sirius laškovně a hodil na mě ten svůj kukuč. Vyprskla jsem smíchy a přikývla. Tak jsme se sebrali a šli ven. ,,Nikdy už mi neříkej Dione!!!!!!! To jméno se ke mně nehodí a vůbec mi připomíná někoho komu jsem celý svůj dosavadní život věřila že jsou mí rodiče" nasadila jsem o trochu přísnější tón.

____________________________________________________________________________
Takže čau
Jak se všichni máte? No já děsně, chytila jsem tak hrozně zákeřnou rýmu že jsem z toho úplně vyřízená. Ale ani to mi v psaní nezabrání musím se k něčemu přiznat, hrozně ráda vymýšlím Gingřiny sny. A jak se vám líbila Jamesova hláška o malý Potterový? Tuhle scénu jsem vymyslela už  před hrozně dlouhou dobou 😄
A nakonec vám chci poděkovat protože jsme překročili hranici 30 K přečtení, což je úžasný. MOC DÍKY VŠEM !😚
Andy 🌈