„Sakra, Chade, dávej bacha!" okřikl Jason svého nejlepšího kamaráda, když kvůli nepozornosti při sledování dívek vybíhajících z tělocvičny zavrávoral a narazil do Alexis. Ta seděla na tribunách v nepřirozeně vypadající poloze a nepřítomně zírala před sebe.
V hale, tak jako každé úterý, se zrovna rozcvičoval školní tým basketbalistů. Jason byl už odedávna jeho členem, a tak se za ta léta dokázal už moc dobře vyznat ve svých spoluhráčích. Jednou se Alexis dokonce svěřil s domněnkou, že většina z nich si tamější místo vysloužila jen díky své výšce zapříčiněné předčasným vyvinutím, ale i přesto je měl až do posledního rád.
„Promiň, Alex," zahuhlal Chad a protáhl se kolem ní, aby se mohl dostat zpět za ostatními.
Alexis na Chadovu omluvu nijak nezareagovala, skoro, jako kdyby ho vůbec neslyšela. Jason k ní proto neslyšně přisedl a oslovil ji, aby ho začala vnímat. Když se mu to nepovedlo, lehce se dotkl jejího ramene. Až tehdy sebou mírně cukla a svůj překvapený pohled okamžitě upřela na Jasona. Rozhlédla se kolem sebe, jako by si až teď uvědomila, kde to vlastně byla, a na chvíli se lehce pousmála. Úsměv jí však z tváře zmizel stejně rychle, jako se objevil.
„Všechno dobrý?" zeptal se starostlivě a opatrně ji objal kolem ramen. Aniž by k němu vzhlédla, němě přikývla a dál zírala před sebe.
„Nevypadá to tak," dobíral si ji. Snažil se znít pohotově, ale ve skutečnosti tušil, že se něco přihodilo. Musel by být slepý, aby neodtušil, že nad něčím usilovně přemýšlela.
Neochotně sundal ruku z jejího ramene a v sedě se předklonil tak, aby se mohl dívat přímo do jejího obličeje. Sice tím Alexis přiměl k tomu, aby k němu konečně obrátila pozornost, avšak ne na dlouho. Pár vteřin nato se totiž odněkud ze zadního rohu místnosti ozvala rána, dozajista bouchnutí vstupních dveří, a ona tak vzhlédla k místu, odkud zvuk vycházel. Když odtamtud ani po delší době neodtrhla zrak, Jason se k ní zvědavě přidal.
Ode dveří sebejistě kráčela jakási mužská postava přímo ke středu hřiště, aniž by ji však zaznamenal kdokoliv jiný než oni dva a trenér. Jason si zpočátku nebyl jistý, jestli viděl správně, jelikož seděl na tribunách daleko od hřiště, ale nakonec osobu přeci jen rozeznal. Když se poté obratem otočil zpět k Alexis, zjistil, že se od nově příchozího nedokázala odtrhnout.
„Co se děje?" zajímal se opět, tentokrát s přiměřenou dávkou vážnosti. Očividně to stačilo k tomu, aby Alexis konečně napadlo věnovat se mu. Dlouze se zadívala do jeho očí, než se odhodlala promluvit.
„Musím ti něco říct," vydechla.
Přestože Jason něco odtušil, překvapeně nakrčil obočí. Alexis totiž nikdy nebyla zrovna sdílný typ člověka, a tak se narovinu svěřovala jenom v případě, že šlo o něco vážného.
„Hej, Jayi!" zakřičel kdosi zezdola. Jason tak pohlédl dolů za ostatními, aby zjistil, že trénink už měl začít. V tu chvíli ho však nezajímalo nic jiného kromě Alexis a všeho, co jen měla na srdci. Rychle jí proto pokynul, aby pokračovala.
„Nechtěla jsem ti o tom původně nic říkat, protože jsem to sama nepovažovala za uzavřenou věc, ale teď už konečně můžu," zadrhávala se. Takový styl mluvy pro ni nebyl typický. „Promiň, že jsem se o tom nezmínila už dřív, nechci, aby sis myslel, že jsem před tebou něco tajila."
„Povídej," vybídl ji.
Alexis se zhluboka nadechla a svůj pohled opět přesměrovala k nováčkovi, který se dal mezitím do řeči s trenérem. „Když jsem byla malá, my dva byli nejlepší kamarádi."
