Uběhly dva dny a Alexis začala postupně zapadávat do stereotypního středoškolského života. Ne že by ji tížily stejné problémy jako většinu jejích kamarádů a spolužáků, ale i přesto se musela současné situaci alespoň přizpůsobit.
Vzhledem k tomu, že zbývalo posledních pár dní školy, se jí nahrnulo tolik testů a zkoušek, že v oblasti vzdělání ztratila přehled. Cassie a všichni ostatní neustále jen mluvili o tom, na co všechno musejí studovat, zatímco jí utkvěla v paměti pouze jediná věc. Nepřestávala přemýšlet nad zítřkem, kdy mělo dojít k akci, na níž se společně s Dylanem domluvili. Překypovala očekáváním, nervozitou i odhodláním, a to natolik, že jí nezbýval prostor pro něco tak pofidérního jako test z ekonomie.
Původně mělo k navštívení firmy dojít už dnes v pátek, ale Dylana čekal důležitý basketbalový zápas, který by býval klidně i promeškal, avšak kvůli školnímu prospěchu si to nemohl dovolit. Alexis proto nezbývalo nic jiného než počkat až do zítřejšího večera.
Se štosem sešitů v ruce se unaveně vykolíbala ze třídy a zamířila ke své skřínce. Čekaly ji už jen poslední dvě hodiny, proto se předem radovala z odpoledního odpočinku a návratu domů. Jakmile se jí však zrak zabodl na skřínku, předčasné radovánky nahradila nervozita.
Jason stál na stejném místě, kam mířila i ona, a s lehkým pousmáním ji bedlivě sledoval. Nejspíš na ni čekal, avšak proč, to neměla zdání.
Snažíce zakrýt svoji nejistotu si s ním vyměnila suchý pozdrav. Chvíli se jí ptal na obyčejné záležitosti typu „Jak se máš?", „Jak jde škola?", dokud nepřešel na vážnější téma. Omluvil se jí za to, co se stalo na minulém tréninku mezi ním a Dylanem, a dokonce se i přiznal, že za to mohl on sám.
Jak se tak společně bavili, kdesi v dáli Alexis zahlédla tmavé, vlnité vlasy. Ihned rozpoznala, že patřily Cassie, proto nadějně doufala, že by ji alespoň ona mohla svým příchodem vysvobodit z trapné situace.
„Napadlo mě, jestli by ses třeba dneska nechtěla jít aspoň podívat na zápas?" optal se jí poněkud ostýchavě, načež se nervózně podrbal na zátylku. Jeho návrh jí nepřipadal špatný, ale moc dobře věděla, že by se i tak nemohla soustředit na nic jiného než myšlenky na sobotní večer. Už teď se jí hlavou honily nejmožnější scénáře toho, co se zítra dozví, které se ve společnosti Jasona ještě víc kupily. Sám přeci pracoval ve firmě, do níž se zítra plánovala dostat, ať už ji to mělo stát cokoliv. Do té doby by se měla mít dokonce i před ním na pozoru.
V zoufalé snaze svoji kamarádku přilákat, aby mohli nenápadně přejít na jiné téma, se za ní Alexis opět ohlédla. Se značným rozrušením však zjistila, že nebyla sama. Stála kousek před chemickou laboratoří společně s Dylanem, čímž oba blokovali cestu ostatním, procházejícím studentům. Jim to ale zřejmě nevadilo, jelikož společně nad čímsi rozvášněně diskutovali a usmívali se. Cassiino chichotání se přitom rychle proměňovalo v rozpustilý smích, který nabral takové hlasitosti, že doputoval až k Alexiným uším. Při pohledu na ně dva, společně a tak blízko sebe, Alexis přemohla stejná emoce, za kterou se jí sám Jason před nevelkou chvílí horlivě omlouval. Dokonce i ona si konečně dokázala přiznat, že to, co cítila, byla žárlivost.
Vše vyvrcholilo ve stejnou chvíli, kdy se Cassie natáhla k Dylanovi pro jedno kradmé objetí. Tehdy Alexis už kompletně vypustila z mysli fakt, že přímo před ní stál Jason čekající na její odpověď. Její zorné pole se totiž zúžilo na Dylana s Cassie, kteří povolovali v objetí a loučili se.
„Alex?" oslovil ji Jason, čímž ji úspěšně probral z transu.
„Hm?" zareagovala okamžitě, aniž by si dokázala vzpomenout na to, o čem se to předtím vlastně bavili.
„Ptal jsem se, jestli se dneska nechceš přijít podívat na náš zápas," zopakoval.
Kdyby její pozornost bývala nezachytila detail sestávající ze dvou osob, bez diskuse by Jasona odmítla. Teď, když před sebou dokázala vidět jen zachovalý obraz Dylana v náručí s jinou dívkou, však začala pochybovat. Přiznávala, že v tu chvíli ji přemohla sobeckost a neoprávněná žárlivost, ale i přesto nemohla přemýšlet nad ničím jiným než tím, jak rychle se Dylan přes jejich poslední incident přenesl. Ještě před pár dny se jí snažil sdělit něco, co by si dozajista přála slyšet, ale kvůli strachu ho odmítla vyslechnout. Teď se však zdálo, že svá slova nejspíš nemyslel tak vážně, jak si je Alexis vyložila.
Jakmile si uvědomila, kudy se její myšlenky ubíraly, odsuzovačné smýšlení nad svými přáteli se jí začalo příčit. Urychleně se proto pokusila přejít na jiný úhel pohledu.
I kdyby se mezi ním a Cassie něco dělo, měl na to přeci veškeré právo. Koneckonců to nebyla její záležitost, Dylan měl svobodu k tomu být s kýmkoliv, kdykoliv a kdekoliv se mu jen zachtělo. A stejně tak měla i ona.
„Proč ne?" vydechla, čímž Jasonovi vykouzlila úsměv na tváři. Sama sice moc nechápala, proč nakonec svolila, ale asi to mělo co do činění s uvědoměním, že by musela celou noc strávit sama doma ustavičným čekáním. Když přidala i pomyšlení na Cassie skandující Dylanovo jméno z hlediště, ihned měla jasno.
Jason spustil něco o tom, jak je pro jejich tým zápas důležitý, a vyjádřil své nadšení, že Alexis bude jeho součástí. Fakt, že Jasonovou prioritou bylo vyhrát jeden zápas, zatímco ona sama bojovala s něčím mnohem závažnějším, ji v čemsi pohoršoval. Takový pocit však naštěstí vyvažovalo potěšení z toho, že mu mohla udělat radost.
Ačkoliv se nejprve zdráhala, nakonec přistoupila i na to, že se s ním těsně před zápasem sejde a po dlouhé době si popovídají mezi čtyřma očima. Trochu se obávala toho, co s ní bude chtít probírat, ale podvědomě tušila, že k takové situaci by tak jako tak jednou muselo dojít. Bylo proto rozumnější nic neodkládat a projít si vším, co si na ni osud přichystal.
