Skoro až nadlidskou rychlostí vyběhla schody, aby se co možná nejdříve dostala zpět do svého pokoje. Krátká konverzace s matkou ji natolik rozrušila, že zpanikařila a svým rodičům podala mylné informace. Věděla totiž, že by kvůli neplánovanému vyškrtnutí Jasona ze seznamu hostů nastal chaos, a tak jim ve všem tom zmatku podala nejhorší a bohužel jediný možný návrh. Zásadním problémem byl ale fakt, že Dylan neměl ani ponětí o tom, do čeho ho právě uvrhla.
Bez varování vtrhla do pokoje a přivřela za sebou dveře. Uvnitř byla stále tma, takže jí chvíli trvalo, než se zorientovala. Ihned poté sjela pohledem k Dylanovi, jemuž se chystala sdělit to, co se právě událo ve spodním patře. Jeho reakce se silně obávala, proto se jí částečně ulevilo, když zaznamenala, že jí nevěnoval pozornost. Se zavřenýma očima a uvolněnou tváří totiž ležel na posteli ve stejné pozici, v jaké spočíval, než odešla. Pravidelně oddechoval, z čehož usoudila, že za tu dobu o samotě nejspíš usnul. Ani si nechtěla představovat, jak musel být vyčerpaný, když se mu podařilo usnout během pouhých pěti minut.
Při pohledu na jeho poklidnou tvář se Alexis pousmála. Vidět ho spokojeného bez vrásek vzniklých hněvem jí působilo až nesmírnou radost. Vypadal najednou jaksi nevinně, jako kdyby ho ta léta útrap a samoty nijak neovlivnila.
Se zrakem stále upřeným na osobu zabírající půlku její postele opatrně zalehla hned vedle něj. Kdyby se v tu chvíli vzbudil, nejspíš by si myslel, že se zbláznila. Jí samotné totiž připadalo tak uklidňující pozorovat jeho spící tvář, že od něj nedokázala odtrhnout zrak. Zkoumala přitom každičkou křivku jeho obličeje, dokud se jí hlavou nepřehnala myšlenka na to, jak atraktivní vlastně vůbec byl. Nikdy předtím by ji ani ve snu nenapadlo, že by si něco takového pomyslila, ale teď nedokázala přemýšlet nad čímkoliv jiným. Pouze pohled na jeho osobu v ní zažehnával tak vroucí pocit, že byla ochotna obětovat cokoliv jen pro jeho blízkost. Čím blíže k němu byla, tím větší intenzity pocit nabýval, a ona si jen přála, aby už nikdy nezmizel. Připadal jí jaksi zvláštně nádherný, ale zároveň ji v čemsi děsil. Myšlenka na to, že by vůči němu mohla pociťovat něco víc než jen přátelství, totiž působila tak nově a cize, že si nevěděla rady, jak se s ní vypořádat. Namísto toho, aby jí čelila, proto jako vždy zbaběle vycouvala a všechny podivné city úspěšně upozadila.
Dylanova tvář znenadání nabrala jiného vzezření. Obočí se mu stáhlo v nesouhlasný, skoro až rozhořčený výraz, načež ve spánku zamumlal cosi nesrozumitelného. Nejspíš se mu zdál nějaký špatný sen, který ho pár vteřin nato i vzbudil. Otevřel oči dokořán, zatvářil se vyjeveně nad náhlým navrácením do reality a hlasitě vydechl. Nejspíš si Alexis zprvu nevšiml, jelikož trochu polekaně ucukl, když se pohledem střetl s tím jejím.
„Dobré ráno," zavtipkovala s protáhlým úsměvem.
„Cože?" vykřikl šokovaně. V reakci na její slova ihned pohlédl na nedaleké digitální hodiny, aby s úlevou zjistil, že nebyla ani půlnoc. „Haha," prohodil ironicky. Jeho rozespalý úsměv však naznačoval pobavení.
„Dyle," začala, mezitímco si protíral unavené oči, „potřebovala bych od tebe takovou laskavost. Nechci tě tím nějak zatěžovat, takže můžeš klidně říct ne."
Nejistota v jejím hlase přiměla Dylana zpozornět. S očekáváním se na ni opět zadíval, přičemž se mu v očích mihlo cosi zvláštního. Při pohledu na jeho rozespalou tvář Alexis přepadla náhlá myšlenka na to, jak roztomile v tu chvíli vypadal.
„Zítra máme s rodinou jet na jednu svatbu a původně měl jet i Jason," objasňovala mu. Návalem nechtěných výčitek se jí zlomil hlas, a tak se na moment pozastavila. „Máma teď vyšiluje, protože jsem jim to řekla na poslední chvíli, takže by byly komplikace s organizací a ubytováním. Tak jsem tak nějak navrhla, že bys mohl jet ty." Poslední větu pronesla s přivřenýma očima a skousnutým rtem, jelikož jí to provinění z unáhleného rozhodnutí nepovolilo jinak.
