Vyprávět o tak citlivém tématu dozajista vyžadovalo soukromější prostředí, než v jakém se nacházeli. Sdělit Jasonovi pravdu totiž znamenalo i převyprávět všechny události, které se jí a Dylanovi za poslední dva měsíce přihodily. Pro takovou příležitost proto upřednostňovala bezpečí domova.
I přes nesouhlas z Dylanovy strany nakonec všichni nasedli do aut. Alexis s Dylanem vyjeli z parkoviště jako první, přičemž je Jason hned následoval. Nemohl tu nechat své auto, proto se dohodli, že společně dojedou až před její dům. Právě tam bude rozumnější promluvit si, aniž by se nacházeli v dosahu nebezpečí.
Celou cestu mezi ní a Dylanem panovalo značné napětí. Alexis sice prioritně přemýšlela nad novým zjištěním ohledně Austina a rozhovorem s Jasonem, který ji zanedlouho čekal, ale k tomu všemu se přimíchala i Dylanova ubíjející mlčenlivost. Čekala, že by mohl najít alespoň pár slov k tomu, aby se vyjádřil k nedávným událostem, avšak k ničemu podobnému nedošlo. Nebyla naivní, a tak snadno odhalila příčinu jeho nálady.
„Ty víš, že už teď není jiná možnost. Musím mu to všechno říct," promluvila do ticha, když zrovna zabočovali na křižovatce. Odpověď jako vždy nedostala.
„Proč je to pro tebe takovej problém, Dylane?" obořila se na něj. „Vždyť byl teď celou dobu s námi. Ví už většinu z toho, co víme my dva."
„To je právě ten problém," odpověděl hořce, „neměl se do tohohle vůbec míchat."
„Proč? Protože zrovna ty máš o něj takovou starost, že se bojíš, jak to všechno snese?" optala se ironicky. Sama nechápala, kde se v ní náhlá ráznost vůbec brala. Pravděpodobně za to mohl fakt, že se v ní za poslední hodinu vystřídalo tolik emocí, že už ani jedinou z nich nedokázala udržet pod kontrolou.
„Ne," vyplivl s pohledem zabodnutým na cestu před sebou. Nic víc z něj poté nevzešlo až do té doby, než zaparkoval na příjezdové cestě před domem. „A nepočítej s tím, že ho teď mezi nás přibereme jako nějakýho člena blblýho klubu záhad. Je mi jasný, že nemá se životem co dělat, ale já se nad ním rozhodně neslituju jenom proto, abych jeho mizerný existenci poskytl nějakej smysl."
„Co ti to, proboha, přelítlo přes nos?" okřikla ho pohoršeně. Nehodlala v tu chvíli řešit jeho nezdravé výkyvy nálad, proto se co možná nejrychleji odpoutala a vystoupila z vozidla. Vteřinu nato ji však Dylan následoval.
„Fajn, řekni mu, co chceš, ale já u toho nebudu," odsekl. Jako malé dítě se k ní obrátil zády, rozešel směrem domů a zmizel ve dveřích.
Dylanovy prudké výkyvy nálad by ji kdykoliv jindy přímo vytáčely. Vzhledem k tomu, kolik záležitostí ji tehdy tížilo na ramenou, si to však ani nemohla dovolit. Namísto ztrácení času s Dylanem se obrátila zády k domu, aby spatřila Jasona vylézajícího z auta. Neprodleně se k němu rozešla, dokud společně nestáli u branky před jejím domem.
Neměla ani ponětí, jak vůbec začít. Na srdci toho měla tolik, avšak její rozrušená mysl nedokázala veškerá sdělení uspořádat posloupně. Než stihla promluvit, zdráhání za ni kupodivu vyřešil kdosi jiný.
„Jasone!" ozval se radostný křik paní Matthewsové. Jak Jason tak Alexis se naráz ohlédli za útlou postavou vykukující z domovních dveří, která na ně horlivě mávala. V ten moment se Alexis zděsila snad nejvíce za celý den. Její matka byla to poslední, co v tu chvíli potřebovala.
„Dobrý večer, paní Matthewsová!" pozdravil ji nazpátek.
„Tak pojďte dovnitř, co tam venku děláte?" hukla na ně a rukou jim pokynula, aby se dostavili k ní. Alexis díky tomu ihned začala litovat, že tak hlasitě práskla s dveřmi od Dylanova auta. Kdyby neustále jen nejednala v afektu, nejspíš by její příjezd matka ani nezaslechla.
