Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)

😒110😒

Tae❤❤
Ahoj Kookie..  Prosím..  Zítra tě na chvíli mužů vidět..  Em..  Hrozně mi chybíš, ale bude lepší..  Když na mě s dětmi zapomenete..  Nemůžu ti nic víc napsat..  🙊🙊zítra se sejdeme v našem oblíbeném parku..  Klidně vem i děti.. Ahoj Kookie..  Něj se hezky..

Kookie❤❤
A co se s tebou děje Tae?!  Proč nejsi s námi tady!  😭 ani policie nám nechce pomoct tě najít..  Vrať se mi prosím..  Mě a dětem...  😭😥
Zprávu nelze odeslat.

"Doprdele!!" Křikl jsem do pokoje.
"Kookie!  Co se děje?!" Vběhl Min do pokoje. "Tae!" Začal jsem brečet.
"To se ti jen něco zdálo Kookie"
"Ne!  Takhle to nemyslím..  Mobil.." Řekl jsem a koukal mu při tom do očí.. 

"Aha..  Takže ho někdo unesl?  Nebo šel dobrovolně?" "To nevím.. Chci Jina.." "Dobře jdeme za Jinem"
Došli jsme dolů a já hned běžel za Jinem. "Copak se děje Kookie?" Podal jsem mu mobil. "Tati co se děje?  A kde je táta? Už jste ho našli?" Zeptal se mě. Začal jsem ještě více brečet a klekl si na kolena. "Nebreč tati.." Řekl zase Dae a obejmul mě.

"Zítra uvidíte tatínka.." Řekl jsme mezi vzlyky. "To je super!" Křikl Bae a skákal po pokoji..  "Ale je to vaše poslední setkání s ním" Koukal jsem na ně s ubrečenýma očima. Oni taky začali brečet. "Jakto?" "To nevím.. Napsal mi, že se s ním máme zítra sejít v parku"

"Já chci tatínka zpátky!" Křikl Bae a běžel mě obejmout. "To mi všichni" Řekl Jin a sedl si k nám na zem.
"Půjdeš s námi taky?" Koukl jsem se na něj. "Ne..  Chtěl se setkat hlavně s tebou a dětmi" Řekl smutně Jin a koukal mi do očí.

"Tak pojďte spinkat, už je pozdě" "Můžeme spát u tebe?" Zeptali se oba se smutným výrazem. "Ano..  Můžete" Usmál jsem se a šly jsme do pokoje. "Dobrou!" Křikli jsme na kluky do obýváku. "Dobrou!" Křikli na zpátek a my šly v poklidu spát..  Jsem zvědavý..  Co se zítra stane.

Po dlouhééé době..  😓 a ještě to je krátké..  Jsem hrozná..  Zasloužíte si víc..  😔🙁 nechcete mě někdo ukamenovat?  😄 Dovoluji vám to 😁