Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)

🔰〰🔝21🔝〰🔰

(Nezajímavé poděkování 😂😂 takže..  Hrozně moc vám děkuju za víc než  600 přečtení!  Jste nejlepší na světě!  😍 tak rychle to vzrostlo že ani nevím kdy jsem přemýšlela nad tím kdy budu mít 100 přečtení.  Jste vážně nejlepší 😘 hrozně moc vám děkuji 😘💕 láskuji vás 😇😘)

Baby boy💙
Ahoj Tae nebo jak se jmenuješ..  Promiň nepamatuju si na tebe..  Nevím co jsme spolu kdy měli ale je mi to líto..  Prosím až budeš mít čas stav se tady chci ti to říct do očí..  A chci tě vidět..  😔 kdyžtak díky 😢

Daddy💛
Jsem na cestě...  A to nevadí věřím že si vzpomeneš..  😔

Baby boy💙
No..  Nevím jestli si vzpomenu ale vím jistě, že nejsem gay..

Zobrazeno v 10:15

Hned co jsem si to přečetl jsem si to rozmyslel..  Omg..  Musím najít Hobiho..  Vyšel jsem s ukrutnou bolestí mého už zmiňovaného pozadí a teď se k tomu přidala i hlava. Bože umřu..  Došel jsem do nějakého pokoje a slyšel jsem jak Hobi opakuje furt dokola "kurva, kurva kurva, nestíhám do školy!" Vešel jsem do pokoje i bez zaklepání. "Jaj..  Omluvenku si napíšeme sami, pojď se mnou uděláme si snídani a půjdeme za Kookem.." Dokulhal jsem k němu a chytl ho za ruku. "Taky máš kocovinu? No a jak vidím..  Tak tě Yoongi dost zmasakroval" Řekl po chvíli a zasmál se. "Hrozně vtipný, víš jak to bolí?"  Řekl jsem trošku naštvaně. "Ne" Řekl a vyplázl jazyk. Jen jsem se na něj zamračil a šel dál do kuchyně.

Pohled Kookieho

Hned co jsem to dopsal mi ho začalo bejt líto a tak jsem radši odložil mobil na stůl a lehl si zpět do postele. Čekal jsme asi 15 minut a pak jsem usnul. Probudilo mě zavření dveří ve kterejch stál doktor s Taem a Hobim. "Dobrý den pane Jungkooku" "Ahoj Kookie" Řekl po doktorovi Hobi a Tae se na mě podíval a nakonec pozdravil. "Ahoj Kookie" Řekl a sklopil hlavu. Jen jsem se na něj špatně podíval a koukl se zase na doktora. "Takže..  Máme dobré i špatné zprávy..  Ta dobrá je že můžete jít za týden domů..  A ta špatná je že musíte jít na operaci..  Pokusíme se vám aspoň z polovičky vrátit paměť.." Řekl a odešel. Bože..  Proč já..  A co se mi vůbec stalo?...  "Hobi?" "No?" "Co se mi vlastně stalo?"  Řekl jsem a naznačil ať se posadí. Hobi si sednul ale Tae tam furt stál..  " Omdlel jsi a spadl si na roh postele, ztratil si moc krve a ještě k tomu paměť " Řekl Tae a ukápla mu slza..  "Nebreč, možná si vzpomenu, jinak mě to mrzí..  A proč že jsem vlastně omdlel?" Tae se zarazil a naznačil Hobimu ať nic neříká..  Divný..  "Noo..  Asi se ti zamotala hlava.." Řekl Hobi a pokrčil rameny.

Bože chci domů... Už teď..  Ale chci si vzpomenout na aspoň půlku toho co se stalo..  Jsem hrozně opožděnej..  Musím si vzpomenout notak Kooku sakra!  Vzpomeň si!  Ne..  Nic..  Pamatuju si jen na Hobiho a Leu..  Na Taeho si nepamatuju..  "Kluci?" Řekl jsem a sklopil hlavu. "Víte..  Vlastně si pamatuju vše až na Taeho..  Vím že jsem se bavil s Yoongim a Leou..  Ale..  Na tebe se nepamatuju.." Koukl jsem se na Taeho který neudržel slzy..  Sakra moc jsem nepomohl..  "Mám teď v pátek turnaj že?" "Jo, a já taky.." Řekl Tae a trošku se vzpamatoval.
"Tae.. " Nestihl jsem nic říct přerušil mě doktor. "Takže naskytl se nám volný sál takže vás budeme operovat už dnes a budete moct jít dříve domů" Usmál se mile a já se zarazil..  Nechci jít na operaci..  "To zvládneš Kookie" Řekl Hobi a chytl mě za ruku. Opatrně jsem vstal a i s klukama a doktorem šel k operačnímu sálu. "Tak můžete tady klidně zůstat, ale dovnitř nemůžete" Řekl mile klukům doktor. "My tady zůstaneme že Tae?" Koukl se Hobi na Taeho, ten jen přikývl a dál se věnoval mobilu..  Závislák..  Vešel jsem do sálu a lehl si na lehátko. Dali mi do ruky iněkci a pak jsem hned usnul.

Takže je tu zase konec 😁😁 má si Kook vzpomenout nebo až v průběhu?  Toť furt otázka 😂 a komu myslíte že Tae zase psal?  😅 to se dozvíte zase u další kapitoly opět texting 😄😂