Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)

❥o^13^o❥

Ležel tam bezmocný Kookie..  Co jsem ti to udělal?  "Kookie?" Špitl jsem. Nic..  Pohyb hlas nic..  Počkat..  A proč to vůbec udělal?  Vím že to je blbý ale i tak to musím zjistit..  Vzal jsem si jeho mobil do ruky a koukl se hned co jsem ho odemkl tak se mi naskytl pohled na mě a Sugu..  Sakra!  Viděl jsem i video který bylo jak jsem ho držel a říkal ty slova... "Je pro mě hráčka.. " Sakra! A jak vůbec věděl že tam budu?!  Koukl jsem se mu ještě na zprávy..  No jasný..   Swagger tak proto se na něj ptal..  Kurňa ty vole!  Můžu za to já!  Jsem vážně tak hroznej?  Podlomila se mi kolena a já klečel u jeho postele. 

Co se ti to stalo Kookie?  Proklínal jsem se za to..  Kdybych věděl že tam byl...  Jsem obyčejný děvkař!  Tae!  Co  se z tebe stalo?!  "Kookie..   Promiň mi to.. " Řekl jsem a konečně se postavil..  "Jsem debil..  Nemyslel jsem to tak..  Řekl jsem to jen kvůli němu..  Vím že jsem vůl..  Pochopím to.. " Řekl jsem potichu a chtěl pomalu jít..  "Tae..." Slyšel jsem hrozně potichu..  "Kookie?!" Otočil jsem se. Nic..  Neotevřel ani oči..  Muselo se mi to zdát.. Jsem naivní..  Takhle rychle se neprobudí. Napíšu Hobimu..

Tae😇
Čau okamžitě pojď do nemocnice.. 

Hobit😄
Proč?!  Co se stalo?!

Tae😇
Jde o Kooka..  Moje sušenka tu bezmocně leží..

Hobit😄
Co se mu stalo?!  Hned tam jsem

Tae😇
Pak ti to řeknu..  Prosím rychle..

Pak už neodepsal..  Bože..  Bojím se..  Sedl jsem si do křesla a čekal že se Kook pohne nebo něco..  Nic ani známka života... 

"Dobrý den" Přišel najednou doktor. Blesku rychle jsem se zvedl. "Dobrý den" "Nesu zprávy ohledně Jungkooka... Nevypadá to s ním moc dobře.. " "C-co?  C-co s ním je?" Podlamovala se mi kolena..  Doufám že to není vážný.. 

Pohled J-hopa

Hned jak mi Tae napsal že je Kook v nemocnici jsem se vyhrabal z postele,  ano..  Z postele ležel jsem tam a koukal na oblíbený seriál a pak mi napsal takže tak..  Vyběhl jsem z domu a běžel do nemocnice.  "Dobrý den, je tu Jeon Jung Kook?  Jsem jeho nejlepší kámoš a jeho přítel mi volal že mám přijet.. " Řekl jsem hodně udýchaně. "Dobrý den..  Ano je v 3 patře pokoj 34" "Děkuji" Řekl jsem a běžel do 3 patra. Vyběhl jsem schody a doslova rozrazil dveře. Viděl jsem jak tam sedí Tae v křesle a brečel?! On brečí?!  Hned jsem se koukl na Kooka..  Bože..  Tae zvedl hlavu. "Ahoj jsem tu..  Co se děje?" Řekl jsem smutně?  A možná trošku vystrašeně?  "Kook..  On stratil paměť..  Nebo ještě se neprobral ale může stratit paměť..  Co když na mě zapomene?" Řekl a furt brečel. Došel jsem k němu a obejmul ho. "Neboj, nezapomene na tebe" Řekl jsem tiše. "Promiň Kookie" Řekl tiše Tae. "On tě neuslyší.. " Řekl jsem potichu.

"V kómatu lidi vnímají, tak mě snad slyšel" Řekl mi a já se na něj otočil. "Snad jo" Otočil jsem se zpátky na Kookieho.. Vypadá hrozně..  Bílej jako stěna, obvázaná hlava..  No prostě..  Chudák..  Ani nevím jak se mu to stalo..  "Promiň Tae..  Budu muset zase jít.. " Řekl jsem po chvíli ticha.  "Jo já budu muset jít taky.. " Řekl a postavil se, taky jsem se postavil a šel ke dveřím. "Ještě jednou promiň Kookie.." Řekl když šel za mnou. "Tak pojď Tae, půjdeme sem zítra" "To si piš že jsem půjdu, chudák..  Můžu za to já" Když to dořekl tak se na něj otočil. "Nemůžeš za to ty..  Proč by si za to mohl?" "Viděl mě s jedním ee..  Klukem.. A teď se bojím že to je kvůli tomu.. " "Není neboj..  Určitě to byla nehoda.." Když jsem to dořekl se Tae rozešel k jeho posteli a vzal tam mobil, došel zase ke mě a ukázal mi nějakou fotku. "Aha.." Řekl jsem potichu..  "Ale já toho kluka-"

Zase konec 😁 zase vás napínám?  Ano 😂 zvykejte se 😘 a jinak děkuji za přečtení a hvězdičky a prostě všechno jste úžasní 😘