Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)

😳109😳

Musím to zkrátit..  Nevím co dále psát..  Takže to zkrátím na 10 kapitol a bude konec..  V 120 bude už vážně end..  Chci začít psát konečně to pokračování 😍

O týden později

~Flashback~

"Yoongi?" "No?  Co je?" Otočil se na mě a chvíli na mě koukal. "No..  Potřebuju ti něco říct.. Jsem tady bez Kooka i bez kluků..  Ani nevědí kde jsem.. Hele..  Kdyby volali neříkej jim, že jsem byl tady..  Nic jim neříkej.. Jen řekni, že se mám dobře.. Promiň.. Nikomu noc neříkej!"

~Konec flashbacku~

To byly moje poslední slova než jsem je všechny opustil.. Nikdo neví kde jsem..  A proč jsem vůbec zmizel..  Nikdo nic neví.. A já popravdě taky ne..

User
Otočil se bacha!

Tae
Co?  Kdo?!

User
Ten co stojí kousek od tebe ty idiote! To ho nevidíš?!

Tae
Ty myslíš sebe?

"Ano mýlím sebe" Zasmál se a koukl směrem do lesa.. "Proč nemůžu ke Kookiemu a dětem?  A vlastně všem..  Určitě mají strach.. Nemě-"
"Dost!  Nebudu to poslouchat každý den jasný?!" Křikl na mě. "Promiň..  Jen mi neubližuj.. Můžu ho ještě někdy vidět?" "Koho?" "Jungkooka a děti" "Ale to víš že můžeš" Divně se usmál a odešel..

Pohled Jungkooka

"Dva dny je Tae nezvěstný!  A vy s tím nic neděláte!" Křikl jsem na poručíka. "Pane Jeone..  Uklidněte se..  Děláme co je v našich silách" "Ale houby!  Vy se tady válite a žerete koblihy!  Co jste zjistili hm?!  Nic.." Křikl jsem znovu a dodal "jdeme domů, pojďte kluci.."

"Kookie, v pořádku?" "Ne.. Je mi na nic!  Proč se tohle musí dít?  Proč..  Vždyť jsme se s Taem nedávno vzali a adoptovali si děti!  Tohle nemůže být pravda!" "Klid..  Kookie..  Ty jsi dí lehnout, Jin se postará o děti dobře?  V klidu se prospi.." Chytl mě za ramena a odvedl mě k posteli. "Já neusnu Mine.. Víš jak na tom jsem..."
"Tak se aspoň pokus dobře?"
"Dobře nom.." "Tak zatím dobrou" "Dobrou"

Chvíli jsem ležel a jen tak koukal na strop..  Jak asi můžu spát, když můj Tae je někde venku?
'CINK!' Otravuje mě zase nějaká fanynka..

Uživatel/ka Tae❤❤ vám poslal/a zprávu.

Srdce se mi zastavilo..  Nevěřil jsem tomu. Rychle jsem se vyhoupl do sedu a koukal na displej. "To není možný!" Křikl jsem, ale hned jsem si uvědomil co jsem udělal. Rychle jsem si lehl a dělal že spím. "Vše v pohodě Ko-" Nedořekl to a už odcházel  "Ahaa..  Tak to nic" Řekl nakonec Min a odešel. "Uf..  To bylo těsný" Špitl jsme si pro sebe a znovu koukl na mobil.
Co by mi mohl jen napsat?

Promiňte!  Já vím..  Dlouho nevyšlo nic..  Ale mám dokončenou knížku a píšu její pokračování 😇 +ještě bude vyházet 1.. Takže toho mám vaaažně hodně 😅 takže taková omluva..  🙏
Jinak..  Za vše hrozně moc děkuju, mám vás ráda 😇❤