Dojeli jsme k veterináři ani nevím jestli bude otevřeno když je skoro půl deváté... Bože Chimie.. Celá deka skoro od krve.. Prosím neumírej.. Vzal jsem ho do náručí a nesl do čekárny naštěstí bylo ještě otevřeno. Hned jak mě lidi viděli, zděsili se. "Běžte před nás, váš pejsek má větší potíže, než ty naše" Řekla velmi milá paní a všichni kývli v souhlas. "Děkuji" Poděkoval jsem. "Takže dal- bože.. Pojďte rychle dovnitř a řeknete mi do se stalo.." Šli jsme dovnitř a vše mu vysvětlili.
"Dobře, kouknu se na něj" Vzal si Chimieho do náruče a on jen zakňučej. "Přežije to že amo?" Řekl jsem a až teď si všiml že mám celé krvavé tričko.. Nevadí hlavně ať žije.. Prosím.. "Ano, nebojte se určitě se postaráme o to aby přežil." Začali mi téct slzy, a jelikož jsem tam byl sám tak mi bylo ještě víc smutno. "Nebojte, je v dobrých rukách" Usmál se. A pokračoval v ošetřování. Nejdřív ho uspal aby necítil bolest. (Chudáček 😭😭)
Vydezinfikoval to a zastavil krvácení. Když už byl hotoví tak jsem málem usnul na židli. Asi to trvalo tak hodinu.. "Můžete ho vzít domů, ale zítra radši přiďte na kontrolu" Usmál se. "Děkuji vám, a ano příjdeme" Vyšel jsem ven z ordinace a hned se na mě poskytly pohledy. "Už je v pořádku?" Usmála se zase ta milá paní. "Snad ano, děkuji vám že ste nás nechali jít. Mohl i vykrvácet, vážně vám moc děkuji" Poklonil jsem se a oni se jen usmáli. "Nemáte za co" Řekla zase ta paní a to už jsem se rozloučil a šel k autu. Hned co jsem vyšel z budovy se na mě vyřítil Kook z auta. "Je v pořádku?! Hrozně mě to mrzí Tae.." Zakřičel na mě, ale ty poslední slova zamumlal. "Ano zatím je v pořádku. Jen musíme jít na kontrolu" Usmál jsem se a Kook se mnou. Šli jsme spolu k autu, a hned co jsem vlezl do auta se mě začal ptát na to stejný i Hobi. Vše jsme jim po cestě řekl.
Doma
Kookie... Bože.. On má školu a já vlastně taky.. "Kookie?" "Mm?" Zamumlal a seděl furt o Chmieho. "No, zítra je škola a já se chci postarat o Chimieho a Hobiho, takže tam nepůjdu. A ty tady nemáš věci do školy, nechceš odvést domů pro věci? Pak by jsme se mohli vrátit" Sedl jsem si k němu a obejmul ho okolo ramen. "Tak ok.. A to tam musím?" Zeptal se a hodil na mě králičí kukuč. "Ano, musíš" Řekl jsem jako jeho mamka. "Jseš jako moje máma" Zamumlal a vstal že země. "Hmm díky" Usmál jsem se na něj a mi šli k autu.
Když jsme se vrátili tak Chimie už byl vzhůru. Díky Bohu.. "Chimie!" Doskákal k němu Kook. Je tak cute~ "bože jsi tak cute~" Zavrněl jsem. "Já vím" Usmál se na mě. Šel jsem Chimiemu pro vodu a jídlo a dal mu to k tlamičce aby nemusel vstávat. Snad ho to tolik nebolí.. Napil se a najedl. Ani se mu nedivím.. Musel mít hroznou žízeň, a myslím že i hlad..
"Tae.. Klidně jdi zítra do školy. Já se o Chimieho postarám" Řekl na mě Hobi a já se na něj podíval stylem 'vážně?' Kook i já jsme se zasmáli a dál se věnovali televizi. "Ale já to myslím vážně" Zvážnil Hobi a zamračil se. "Jo jo.. Já tady budu s vámi hoši." Řekl jsem a odmítal to řešit dál.
Tohle píšu ve škole při hodině takže se kdyžtak omlouvám za chyby 😂😅 don't kill me please 😇😂 lavískuju vás kulíšci 😘😇
أنت تقرأ
Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)
أدب الهواةNa ship: °vkook° ¥namjin¥ &yoonmin& Ale převážně VKook ❤ Hodně zápletek a pokračování do další knihy. (Najdu tě vůbec?) Příběh: jde tam o Taeho co si přidá neznámé číslo. Po chvíli však zjistí kdo to je. Všichni ve škole se s Kookem moc nebaví kvůl...
