Na ship: °vkook° ¥namjin¥ &yoonmin&
Ale převážně VKook ❤
Hodně zápletek a pokračování do další knihy. (Najdu tě vůbec?)
Příběh: jde tam o Taeho co si přidá neznámé číslo. Po chvíli však zjistí kdo to je. Všichni ve škole se s Kookem moc nebaví kvůl...
"Kam mě táhneš?" Než jsem to dořekl jsem slyšel jak někdo utíká.. Kdo to byl? To nevím.. "Pojď užijeme si. Půjdeme teď třeba na zmrzlinu?" "Od kdy jíš (lížeš) zmrzlinu?" Zasmál jsem se. "Ani sám nevím" Zasmál se taky a pokrčil rameny. "Ale no tak ok.. A nebo" "No?" "Půjdeme na pizzu" Řekl jsem a jemu se rozzářila očka. Bojím se o Kookiho.. Dlouho se neo- ježiši!! Tae! Vzpamatuj se! Máš tady Yoongiho! A miluješ ho! Nebo ne? Nad otázkou jsem se zamyslel.. Miluji ho vůbec?
"Tae!.. Tae!" Slyšel jsem jak na mě pokřikuje Yoongi. "No? Promiň zamyslel jsem se" "Nad čím?" Mám mu to říct? Když on je tak sladkej a přitom je tak.. Vzdálenej? Od ostatních, snaží se být samostatný aa.. prostě vše.. Ale Kookie je hezčí a sladší... Nemysli na něj furt! Ale.. Počkat.. Vždyť jsem jeho přítel.. Měl bych se o něj zajímat.. Ale to počká.. Jsou teprve 2..
Po pizze jsem se rozloučil s Yoongim a šel sem za Kookem.. "Dobrý d-" Viděl jsem ubrečenou mamku Kooka "ahoj, pojď dál a posaď se" Řekla a furt brečela. "Co se vám stalo? Proč brečíte?" Zeptal jsem se ze slušnosti jeho mamky. A kde vůbec je? Měl mě jim představit.. Tak já nevím už.. "Je-j-je v nemocn-nemo-nemocnici" Říkala a ještě víc se rozbrečela. "Co?! Co se mu stalo?!" "Nevím.. Zkolaboval nahoře v pokoji a bouchl se do hlavy.. Dlouho sem nepřišel už od školy tam byl zamčený, tak jsme se tam šli podívat a on ležel bezmocně v kaluži krve.. " Přišel od někud jeho táta. "Dobrý den" Pozdravil jsem ho když přišel. "Ahoj ty jsi Tae?" Zeptal se. "Ano" "Ale... Mi jsme Taeho měli zakázaného sem pouštět.. A navíc mu o tom říkat.. " Zašeptal své ženě do ucha ale asi netušil že ho slyším.. Ale proč? Nic jsem mu neudělal.. "Budu muset jít" Řekl jsem a zvedal se. "Dobře, nikomu o tom neříkej.. Ahoj" Řekl jeho táta a já zmizel ve dveřích. Jedu za ním! Musím ho vidět! Můžu za to jenom já.. Nenávidím se.. Neměl jsem ho jako hračku lhal jsem.. Miluji ho.. Doběhl jsem k nemocnici ještě že to není tak daleko.. "Dobrý den je tu Jeon Jung Kook?" "Ee dobrý den.. počkejte podívám se" Řekla ta milá sestřička asi sestřička.. A usmála se.. "Ano je tady ale můžou k němu jenom známí.. Takže pokud nejs-" Nenechal jsem ji to ani doříct.. "Jsem jeho přítel" Divně se na mě podívala a já přikývl. "Přítel?" Nee kůň.. (Nevím proč zrovna kůň.. Prostě mě to napadlo.. 😂😂) "Ano" "Dobře tak můžete jít, pokoj 34 v 3 patře" Řekla a usmála se. "Děkuji" Poděkoval jsem a běžel do 3 patra, nebudu čekat na výtah moc dlouho to trvá... Doběhl jsem tam a hledal pokoj číslo 34 našel jsem ho! Zaklepal jsem i když vím že mi nikdo neodpoví.. Vešel jsem dovnitř a málem jsem se zhroutil..
Je tu konec 😁 co viděl se dozvíte potom 😁😂 teď už se to nedozví nikdo jen vám ukážu jakou fotku Kook vyfotil jen jsem neměla kam to dát když je teď v nemocnici 😂😢 chuděrka.. 😭😰
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten mikrofon tam nemá být 😂 ale to je jedno.. Nic lepšího jsem nenašla 😂😂 jinak si Kook ještě chvíli poleží.. Tak měsíc.. Možná dva 😂😅
