Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)

💮🚫💯23💯🚫💮

"Tak co pane doktore? Jak je na tom?" Zeptal jsem se když jsem si dopsal s Yoongim. "Zatím to vypadá dobře. Je ale v kómatu, asi do 3 by se měl probudit tak kdyžtak si skočte na oběd" Usmál se a šel zpět na sál.  "Tak jdeme asi na oběd?" Řekl jsem a šel směr výtah. "Asi jo, mám docela hlad" Řekl Hobi a zasmál se. Šli jsme do nějaký restaurace poblíž nemocnice.

"Čau kluci" Řekla osoba sedící za námi. Otočil jsem se a koukl se na osobu. "Yoongi? A kluci?" Řekl jsem a koukal se na ně jak na zjevení. "No, co je na tom?" Řekl Jin a zasmál se. Já už si je pamatuju. Hobi si vybíral jídlo takže nevnímal okolní svět.. Bezva..  "Tak jak to dopadlo?" Zeptal se Yoongi. "Ještě se neprobral, tak jsme se šli najíst a pak za ním půjdeme znovu" Řekl jsem a chtěl se otočit a vybrat si jídlo. " "A kdy teda přijdeš domu Tae Tae?" Řekl se sexy hlasem a já se zase otočil. "Nevím" Pokrčil jsem rameny a zase si šel vybírat jídlo. Hobi už si vybral a byla řada na mě.. Nevím co si dát, nic nechci.. "Já jist nebudu" Řekl jsem asi po 5 minutách koukání do listu s jídlem. "Proč? Musíš jist" Řekl Hobi. "Jo, najes se.. Nechci aby můj Tae byl slabej" Zakřenil se Yoongi a dal si do pusy další sousto nějakého jídla. "Prostě nechci" Udělal jsem na ně vražednej pohled a Yoongi jen pokrčil rameny. "Jak myslíš" Dodal a znovu si dal sousto. Ach bože..  Vzal jsem si sluchátka a opřel se o židli. Krásnej ignor. Sorry hoši..  Ale vážně nechci..

Konečně se najedl, zaplatil a mohli jsme jít. "Tak čau kluci, do večera jsme doma" Řekl jsem a zmizel ve dveřích. "Proč si nejedl Tae?" Zeptal se po chvíli cesty. "Nevím..  Nemám hlad ani chuť.." Pokrčil jsem rameny a dával najevo totální nezájem. Nechci jist...  Dokud se Kookie neuzdraví a nevzpomene tak jíst nechci.. Možná trošku protože nechci bejt v nemocnici..  Došli jsme do nemocnice a šly hned směrem Kookov pokoj. "Ještě spí.. Možná se provudí zase až večer" "Asi jo" Koukl jsem se do země a chtěl odejít. "Počkej..  Neboj určitě si vzpomněl.." Doběhl mě a my šly nejdříve ke mě a pak k němu. Vzali jsme si věci jako třeba tričko a prostě vše možný, hlavně školu..  Bože nechce se mi tam..  Došli jsme k Yoongimu bylo něco kolem 5 hodiny..  No..  Dobrý..  Hned co jsem zazvonil otevřel dveře a skočil mi okolo krku. "Tae!" Bože co s ním je? "Už jsem chtěl jít spát" Zamračil se. "Je půl 5." "No?  A to já chrupkám třeba půl dne" Zazubil se a tahal mě za ruku k němu do pokoje..  Svlékl se a vzal si jen boxerky. To samé jsem udělal já..  Ale v koupelně (Tae vyčůranej 😂)  "ty se stydíš?" Zeptal se po chvilce když jsem vycházel ven. "Trošku" Řekl jsem a moje tváře nabrali barvu. "Jdu spinkat, jdeš taky?" Popravdě jsem docela unavenej..  Zapl jsem si budík a zalehl do postele. Yoongi obmotal jeho ruce okolo mě a společně jsme v obětí toho druhého usnuli-

"Tae..  Opouštím tě..  Promiň.." Kookie?  "P-proč? Co se s-stalo?" Brečel jsem. "Umírám Tae.." Co?!  Nee!  "Neumíráš..  Nesmíš mě opustit.." Řekl jsem mezi vzlyky..  "Promiň Tae..  Musím jít..  Uvidíme se tam nahoře" Jen co to dořekl zmizel.

"Nee!" Zakřičel jsem a posadil se. "C-co se děje Tae?!" Začal se starat Yoongi protože jsem ho odstrčil. "Zdála se mi noční můra" Začal jsem brečet. "To bude dobrý Tae, pojď ještě spinkat" Řekl a během chvilky usnul..  Bezva..  Díky za pomoc..  Lehl jsem si a opět se zamotal k Yoongimu do obětí. Nevím kdy jsem zařval ale byly slyšet hlasy kluků takže to dlouho nebylo..  Během asi 15 minut jsem konečně usnul..  Doufám že neumřel.. 

Konec 😁 Taemu se zdál hroznej sen 😧😧 nechtěla bych mít takové sny..  😭😭 kdyby Kookie umřel..  😣 ani na to myslet nechci..  😭 no nic tak u dalších kapitol 😁😁 díky za vše ❤❤ miluju vás 💜💙💚💛