Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)

😶83😶

Pohled Hobiho

Dokřikl  jsme to..  Popravdě jsem ani nevěděl jestli je tam kde jsem já, ale čekal jsem. Po chvilce začínal vylézat z pod postele.
"Ty si že mě děláš srandu Tae?! Já myslel, že máš svého snoubence a nebudeš chodit furt za Zicem!..  Co to do tebe sakra vjelo?!"
Rozkřikl jsme se po celém domě. 
"Já nevím Hobi..  Něco mě sem prostě táhlo.. Možná mi Zico chybí já vážně nevím.. A prosím!  Neříkej to Kookovi!" "Neřeknu!  Jen pod podmínkou" Zamračil jsem se.
"Jakou?" "Už nikdy nepůjdeš za Zicem!  Jinak mu to teď hned řeknu!"
"No dobře slibuju..  Já stejně miluju Kooka jen mě to sem táhlo."
Zklopil hlavu.

"Teď pojď..  Jdeš s námi do nemocnice"
"Proč?  Po cestě mě zmlátíš?" Zděsil se a já se jen zasmál.
"Ne.. Jdeme za Yoongim jak na tom je, ostatní už tam jsou."
"Yoongi je v nemocnici?  Jo aha už si vzpomínám..  Promiň jsem trochu mimo" "Trochu?"
Koukl jsem se na něj.
"No dobře..  Trochu víc.." Protočil očima a došel dolů. "Ahoj Jine" Zděšeně že sebe dostal a koukl se do země, protože věděl, že je zle.
"Taehyungu!!  Co jsem ti říkal!" Zamračeně k němu došel Jin..  "Promiň."
"Promiň?!  To by jsi měl říkat Kookovi!" "Neříkej mu to!"
Zico jen nechápavě koukal.. "Promiň neměly bychom se scházet..  A tohle byla chyba..  Em..  Nevím co to do mě vjelo.. Ani jsem tady neměl být.. V podstatě jsem to neměl dělat no.. Snad mě chápeš..  Já mám Kookieho a dělám mu hrozné věci..  Mrzí mě to nevím co se mnou je..  A prosím tě..  Neříkej mu to..  Bylo to nedorozumění."
"Jo však v klidu, já bych mu to neřekl, a..  Ty jsi si změnil číslo?" Zeptal se ho Zico..  Počkat..  Tohle mi nějak nesedí..
"Emm proč se ptáš?  Jo změnil.."
"Já..  Ale to je jedno tak běžte chci být sám.." Sedl si na gauč a čekal až odejdeme. Taky se tak stalo.

"Bylo divný jak se tě pt na to číslo... "
"Jo to jo, změnil jsem si ho kvůli němu..  Aby mi pak nemohl psát nebo něco.." "Jo to vím..  Taky jsem ti to řekl." "Bo tak jdeme aby jsme tam dnes vůbec došli" Zasmál se a šel napřed. "Hej! Čekejte!" Vykřikl Jin, který byl i ode mě dost daleko. Zasmál jsem se. A šel víc dopředu.

Pohled Jungkooka

Došli jsme s klukama do nemocnice a Joon se šel na recepci zeptat kde je. Řekli nám pokoj a my jsme se vydali vstříc bludišti jménem nemocnice.
Našli jsme pokoj a já zaklepal. Ozvalo se slabé "dále" A my vešli dovnitř.
Yoongi vypadal o hodně líp než včera. Nebyl bílí jako stěna a celkově vypadal lépe.
"Ahoj Yoongi" Vešel jsme do pokoje jako první a hned jsme ho vítal s úsměvem na tváří. "Ahoj" Špitl Jimin za mnou. "Čau Yoongi..  Tak jak ti je" Vešel nakonec Joon a usmál se. "Hele jde to..  A Jiminie.." "Hm?" Koukl se Jimin na Yoongiho.
"Víš.."

Psala jsem co nejrychleji..  Měla jsem čas 15 minut a tohle jsem vytvořila, chtěla jsem napsat kapitolu, takže omluvte chyby kdyžtak 😅 neměla jsme čas si to kontrolovat. Jinak věnováno všem co si to čtou 😇❤