Neznámý číslo #vkook (Opravuje Se)

🐕🐩😷37😷🐩🐕

Když Hobi vešel do té místnosti tak jsem si sedl do čekárny a dal obličej do dlaní.. Bože Hobi.. Ty prostě nemůžeš dávat pozor co děláš.. Najednou mi zazvonil mobil. Neochotně jsem se na něj koukl, ale když jsem viděl kdo volá hned jsem se usmál.

"Aho-"

"Tae! Na pozdrav není čas! Chimie je pryč! Nemůžu ho najít.. Prohledal jsem všechno!"

Doslova zakřičel do telefonu. Cože?!

"Cože?! Koukni se do skříně! Nemůže bejt pryč!"

Začal jsem zase zvlikat. A čekal až se koukne.

"Není tam!"

Začal vyšilovat. A já začal víc brečet.

"Hned jsem tam"

Řekl jsem rozhodně a zavěsil to.
"Sestro prosím vás, kdyžtak až to bude hotoví ať mi zavolá. Musím okamžitě domů.."
"Dobře, vzkážu mu to" Usmála se a šla dovnitř. Hned jsem vyběhl ven a jel za Kookem.

"Už jsem na cestě! Kooku.. Koukej se zatím po okolí prosím"

"Ok. hlavně klid najdeme ho"

Zavěsil jsem to a přidal plyn. Sakra! Nemůžu ztratit mého Chimieho! Dorazil jsem domů a rozrazil dveře. "Kooku!!" Zakřičel jsem a skácel se k zemi.. "Bože Tae! Jsi v pohodě?!" Vyřítil se Kook z obýváku. "Je tady Chmie?!" "Emm ne.." Řekl trošku smutně a sedl si ke mě na zem. "Kooku bože.. Co mám dělat?" "Jdeme ho hledat pojď vstávej" Řekl a podal mi ruku. Když jsem se  postavil hned mě obejmul. "Kookie~" Špitl jsem. "Neboj Tae, najdeme ho" Řekl a věnoval mi dětskou pusu.

"Jdu se kouknout na zahradu a ty jdi nahoru do skříně" Rozhodl jsem a rozešel se směr zahrada. Než jsem došel na zahradu už jsem uslyšel kňučení. "Kooku!! Tady! Pojď sem honem!" Zařval jsem snad na celou ulici. "Jsem za tebou" Řekl a zasmál se. Málem jsem dostal infarkt jak jsem se lekl. "Bože Kookie tohle mi nedělej. A pojď Chimiemu se něco stalo.." Zakňučel jsem i já. "Chimie!" Zvýšil jsem hlas. Uslyšel jsem štěkot a šel po zvuku. Došel jsem k nějakému keři, kterej jsem chtěl už dávno ostříhat.. "Bože Chimie!" Zamumlal jsem když jsem viděl jak je zamotanej v tom keři a kňučí.. Bože ne.. Co se ještě stane? Klekl jsem si, ale Kook někam zmizel.. Nevím kam a tak nějak neřeším kam zmizel. Snažil jsem se pomalu dostat do toho keře ale marně.

"Mám nůžky" Ozval se vedle mě a já se taky zamotal do toho keře. "Sakra Kookie.. Takhle mě neděs.." Otočil jsem se na něj a koukl na něj prosebným pohledem ať mi pomůže. Jen se usmál a vymotal mě odtamtud. "Díky" Věnoval jsem mu polibek a usmál se. "A teď ten Chmie, už aspoň víme kde je" Řekl Kookie a nahl se ke keři a začal stříhat.

"Chimie!" Křikl jsem a hned si ho vzal do náručí. "Díky Kookie, nevím co bych bez tebe dělal.." Pomohl jsem mu na nohy a Chimieho jsem měl furt v náručí. Chudák, má poraněnou nohu a ještě k tomu je celej poškrábanej.. "Pojedeme s ním k veterináři?" "Asi jo, máš dobrej nápad Kookie. Doufám že ho to moc nebolí.." Řekl jsem a koukl se na něj. Vypadal hrozně, ale furt je to můj roztomilej Chimie.

"Hej Tae? Mohl by jsi prosím za chvíli přijet?"

"Jo, ale pojedeme pak ještě k veterináři"

"Ono se Chimiemu něco stalo?!"

Vypískali do mobilu.

"Jo, ale není to nic vážného. Radši tam jedem."

"Dobře, čekám na vás, ale honem ať to Chimieho moc nebolí"

Hned co to dořekl ukončil hovor. Byly jsme kousek od nemocnice. "Tak pojď Hobijáši" Usmál jsem se. A vzal ho pod ramenem, i když měl berle. "Zvládnu to sám" Usmál se. "Ne na ne, já ti pomůžu a basta." Zazubil jsem se na něj. "Tak a teď honem k veterináři" Řekl Hobi, ještě než se koukl na Chmieho. "Bože, Chimie" Zasmutněl. Furt to bere líp jak já.

Takže ahoj Kulíšci. Doufám že mě za tohle neukamenujete 😂 vím chudák Chimie a Hobi. Ale budou v pohodě 😁😇 hrozně moc vám děkuji! Jste úžasní! 😍😍 nejlepší na světě!! 😍😍 lavíckuju vás 😇😘