Given a Chance

Given a chance 99., I've got you.

Andy sice dál předstírá, že čte noviny, ale ve skutečnosti se jeho myšlenky zabývají něčím úplně jiným než atentátem na bruselské metro a letiště. Luke má doopravdy kamaráda. Přišel a zdál se s Lukem zadobře. Ta ruka na rameni...? Bylo to nějaké zvláštní gesto? Mělo nějaký hlubší význam? A proč Ben vypadá, jako by mu uletěly včely?!

"To nemáš žádné zaměstnání?" bafne na svého nejstaršího syna, když zjistí, že si ho mladý pan bakalář trochu škodolibě přeměřuje pohledem, ovšem z uctivé vzdálenosti. "Parchanti vysokoškolští."

Zabrblá si pod vousem, když mezi terasou, obývákem a kuchyní proletí jejich prostřední syn, mine svého otce, nalepí se na matku, vlepí jí pusu na tvář, ukradne jí džbán vody, kterým normálně zalívá kytky, vypije celý litr na šest mocných hltů, otře si rty cípem špinavého dresu a složí se otci do klína, přičemž mu roztrhne noviny vejpůl.

"Ahoj tati!" křikne mu do tváře.

"No nazdar," povzdechne si otec a přiloží rozervané půlky novin k sobě, složí je a způsobně odloží na stůl, načež otočí hlavu směrem k manželce za svými zády. "Já ti před dvaadvaceti lety říkal, že chci raději psa."

Jako na povel Jack vyplázne jazyk a trochu zafuní, načež mu dojde, co tím vlastně otec naznačil a zatváří se nanejvýš pobouřeně.

"No vidíš," Liz vezme do ruky tác se svačinou a džusem pro nejmladší obyvatele domu a projde okolo svých chlapců, "a takhle je vlk sytý a beran celý."

Jack se zavrtí na otcově klíně, načež si opře hlavu o jeho rameno, vysílen.

"Cos vlastně dělal?" zeptá se odevzdaně otec a položí mu jedu ruku na bedra, aby nespadl, a druhou mu rozhrábne zpocené vlasy. "Sekal zahradu."

"Tys posekal zahradu?" podiví se otec. "Ben byl na řadě. Navíc je sotva deset."

Jack pokrčí rameny. "Vím, jak jsi nervózní, když je sobota poledne a tráva neposečená."

Andrew ho pohladí po hlavě a jenom aby dostál manželčinu humoru (a aby všem připomenul, proč si ho Liz vlastně vzala), tiše řekne: "Hodný. Dostaneš dobrotku."

Jack spokojeně zapřede.

Mělo by to být neslušné, vodit někoho po jeho vlastním domě, zvlášť, když je tam poprvé, a Michael si taky neslušně připadá, ale... Dveře do jednoho z pokojů jsou otevřené a Michael si všimne plyšového tučňáka na ustlané posteli. Lukův pokoj.

Sotva se ocitnou uvnitř, rychle zavře dveře, shodí kytaru z ramene, obtočí ruce kolem blonďáčkových ramen a přitiskne si ho k hrudi.

Luke nemá v hlavě žádnou myšlenku, když zvedne ruce a chytne se Michaelových boků, zamotá prsty do jeho trička a zaboří obličej do jeho ramene. Je to jenom instinkt, hledání bezpečí, vlastní příčetnosti, čehokoliv. A hlavně je to přesně to, co dělá, když potřebuje najít bezpečí u Bena. Je mu jedno, koho se drží, potřebuje... potřebuje se jenom nadechnout. Nikdy neměl nikoho jiného, kdo by tu pro něj byl, když to potřeboval.

"Hej... To je v pohodě, klid," Michael má ale taky vlastní taktiku na Caluma. Zkusí ji aplikovat a uvidí se. "To nic. Jenom dýchej. Nic ti není, jsi se mnou. Vždycky v bezpečí, jasně? I've got you."

Luke se třese po celém těle, ale zvládne přikývnout. Je v pohodě. Nic se nestalo, nic se neděje, všechno je v nejlepším pořádku, jenom... Luke jenom potřebuje cítit pevnou půdu pod nohama.

"Luke...? Mám jít pro Bena?" zeptá se tichounce Michael.

"Ne-!" Luke se skoro zalkne, jak rychle vyhrkne jedinou slabiku a pevně se chytí Mikeyho trička, tak pevně, až mu zbělají klouby v prstech.

Michael vycítí přílišnou intenzitu okamžiku a na chvíli jen mlčí, pravidelně hladí Luka po vlasech a snaží se zůstat klidně na místě, ačkoli víceméně podporuje polovinu Lukovy váhy. Blonďáček nechce být sám, to je nejspíš důvod, proč nechce, aby šel Michael pro Bena.

"To nic, ššš, klid. Nic se neděje. Jsem tu a slíbil jsem ti mazlení, pamatuješ? To nic. Nejsi sám, Luke."

Pomůže to. Luke ho přestane svírat tak křečovitě a Michael cítí, jak se zběsile nadechl. Michael ještě neví, co na Luka účinkuje, nebo co chce v těchto chvílích slyšet, takže se jenom snaží mladšího blonďáčka nerozrušit náhlým pohybem anebo mnoha slovy. Mluví pomalu, tiše, klidně, to působí nejlíp na Caluma i na něj samotného.

"To nic. Už je dobře, jo...?"

Luke pustí cíp punk-rockerova trika, ale neoddálí se od něj.

"Promiň, " pípne do jeho ramene a trochu trhaně se nadechne.

Michael pevně sevře jeho chvějící se tělo a přitiskne ho k sobě pro změnu on, teď, když Luke svůj stisk povolil. "Neomlouvej se. To je v pohodě. Včera jsem netušil, co mám udělat, ale... ale dneska už vím."

Michael si mimoděčně vybaví svou malinkatou, nenápadnou poznámku se třemi vykřičníky, zatímco Luke se zastydí, když si vzpomene, co že se to včera stalo, že Michael nevěděl.

"Pro... promiň," zamumlá znovu.

Rád by se schoval, ale nemá jak než zabořit hlavu do Michaelova ramene, čímž se ovšem přitulí blíž. Michael ho dlouze pohladí po zádech a počká, než Luke sám zahanbeně odstoupí.

Lukova tvář je jako v ohni. V životě se nečervenal tak moc, jako vzplál právě teď. Vždyť právě vyhledal útěchu u Michaela Clifforda. U toho Clifforda, co mu podrazil nohy v jídelně, co ho shodil do bazénu, co se smál jeho tučňákovi, co mu rozsypal oběd po zemi... Asi je to teď jiné. Asi se toho stalo příliš mnoho, příliš rychle, příliš...

"Dobrý?" zeptá se Mikey starostlivě.

"Uh... um," kývne Luke.

Ne. Není to dobrý. Luke se pořád ještě trochu třese, v koutku oka má slzu a kolena se mu třesou tak moc, až se musí opřít o dveře hned za jeho zády.

Michael si ho nejistě přeměří. Jasně, říká, že je v pohodě. Ale taky vypadá, jako by se měl za chvíli zhroutit, nebo udělat hromádku rovnou tady na podlaze. Jak to říká Cal...? Věřit instinktu. Navíc, Luke už ho objal, takže nepotřebuje svolení. Prostě k němu udělá krok blíž a ještě jednou si ho přitáhne do náruče. Luke vyhekne; nečekal, že se na něj něco takto vrhne, rovněž nečekal, že místo trapného mumlání a omlouvání a Michaelova posměchu přijde jenom voňavá náruč a příjemné ticho.

"Mazlení, pamatuješ? Za trest," šeptne Michael. "Nemusíš se stydět. Nebo se bát, že... nevím, cokoli. Jsem tu, jasně? A slibuju, že už ti neublížím. A omlouvám se. Za... no. Víš, za všechno. Kurva, celý se třeseš... no tak, ššš, to nic. Klid, všecko je v pohodě. Copak se děje? Co tě tak rozrušilo?"