Given a Chance

Given a chance 132., Ňahňání.

Tati?" osloví jej syn, když se vrací z kuchyně.

"Hm," zní to spíš jako povzdech.

"Proč... co se děje? Proč se tváříš tak... zhrzeně?" Jack si sedne na vedlejší židli a lehce položí otci dlaň na rameno, načež se v duchu opraví; otec vypadá zničeně, zhrozeně, frustrovaně... provinile.

"Luke..." Andy chtěl pokračovat. Chtěl se Jackovi omluvit za ten výprask před čtyřmi lety. Chtěl mu vysvětlit, že on to tak nemyslel. Chtěl mu říct, že miluje všechny tři syny stejně. Chtěl mu vysvětlit, že doufal, že když Luke nebude mít v životě jeho vliv, bude mu líp. Chtěl mu vysvětlit, že to celé bylo jenom- ... že to bylo jenom... že to... že to je celé Andyho vina.

Jack otevře pusu a zase ji zavře. Nemá, co by na to otci řekl. Zatímco Ben nerudně na otce zahlíží od doby, kdy se matka před staršími syny podřekla, že uvažuje o rozvodu, Jack... Jack byl nucen postavit se na otcovu stranu. Ne otcem, ne matkou, ale... Benem. Dodnes si ten rozhovor pamatuje.

"Slyšel jsi ho přece!" běsnil tehdy devítiletý Jack. "Slyšel jsi, jak mluvil s Lukem!"

"Jacku-!"

"Nemůžu za ním jít!" vztekal se dál prostřední Hemmings. "Luke se ho bojí! Mamka se ho taky bojí! Nesnáším ho!"

Jedenáctiletý Ben si povzdychl a chytil bratra za zápěstí. "Hej. No tak. Klid."

Jack nafoukl tvářičky, ale vida bratrův klidný, vyrovnaný a naprosto kamenný výraz, jeho vzteklá epizoda přece jenom ustala. Jack zmlknul, jeho ramena spadla dolů a postoj se uvolnil.

"Nechci, aby se rozvedli. Já otcovu stranu vzít nemůžu. Musím být na matčině straně. Pokud dojde na rozvod, Luke bude potřebovat otce a matka podporu."

Čekal další záchvat vzteku. Čekal další řev, další obviňování, další dětský pokus o nastolení řádu pouhými příkazy.

"Ty mě opustíš?" zeptal se místo toho Jack. Jeho hlas zněl v koupelně tak tiše, až měl Ben pocit, že to zašeptalo zrcadlo za ním. "Když se rozvedou. Ty půjdeš s mamkou?"

Ben uhnul pohledem. Na tohle nebyl připraven odpovědět, jakkoli odpověď znal. "Nemůžu Luka opustit."

"Já vím," vyřkl okamžitě prostřední ze synů. "Musím tě zavolat, když tě Luke potřebuje."

Malinkému byly sotva tři. Matka jej stále oblékala jako holčičku a otec to nesnášel dobře. Matka chlapce bránila a děti stály na její straně. Ben byl ale vždycky trochu jinak uvažující, než všichni ostatní.

"Luke zůstane s matkou. Já Luka nemůžu opustit."

"Mě můžeš," přikývl Jack, jakoby konečně porozuměl, o co Benovi jde. "Já se o sebe postarám."

Ben vážně přikývl. "Musíš se postarat o otce."

Jack otevřel pusu dokořán, aby bratrovo tvrzení vyvrátil, aby něco řekl, ale Ben je rychlejší. "On není zlý, Jackie. On jenom nerozumí."

Jednadvacetiletý Jack stiskne otcovo rameno. Konečně porozuměl, Bene. Pokud je ale otec smutný, Ben musí být vzteky bez sebe. Tohle přece nenapadlo Andyho jenom tak samo od sebe, že. Konečně mu dojde, proč se Andy ptal.

"Nejsi špatný otec," ujistí ho. "Jenom... jenom... "

Jack se tehdy v koupelně před dvanácti lety zapřísahal, že za všech okolností bude stát na otcově straně. I kdyby to znamenalo, že se musí postavit proti matce, či dokonce proti Benovi samotnému. Není tajemstvím, že jediný, koho kdy Jack respektoval, byl Ben. Figura otce je v něm zastoupena i pro prostředního bratra - jakkoli ten otce má. Andy není zrovna ideální tatínek, to mu ale Jack říkat nehodlá. Stačí, že mu to za posledních čtyřiadvacet hodin omlátila o hlavu Liz, Michael, Ben... a možná dokonce i sám Luke něco naznačil.

Jack musí stát za všech okolností na otcově straně. Je jenom jedna osoba, kterou nedokáže tak jednoduše obejít, a právě ta právě teď stojí ve dveřích mezi kuchyní a jídelnou, kde sedí Jack s Andym, a nejistě na ně pomrkává.

"Lukey," usměje se Jack. "Ty jsi mi ale malé strašidýlko. Nikdy tě neslyším, jak jdeš ze schodů. To je asi tím, jak jsi malinký. Copak, bejby, co bys rádo?"

"U-um, ni-c," zavrtí blondýnek hlavou.

Jack si vzpomene na jiný rozhovor s Benem, který se odehrál, když bylo Lukovi asi šest.

"Nemůžeš na Luka balit holky, sakra!" vztekal se šeptem Ben.

Narovnával zrovna Lukovou přikrývku v postýlce a nechtěl ho vzbudit. Nevěděl ale, že Luke spánek předstírá. (Jack to věděl.)

"Ale proč ne? Vždyť on je tak nyny, a holky ho žerou," zazubil se dvanáctiletý lamač dívčích srdcí.

"Protože by ho tolik lidí a povyku mohlo vyděsit," procedil skrz zaťaté zuby starší bratr, pohladil chlapečka po vláskách a otočil se čelem k Jackovi.

"Ale houby," mávl rukou Jack. "Ty holky ho akorát matlaly a rozplývaly se, jak je rozkošný. Mrňousek byl v sedmém nebi."

Ben se už-už nadechoval, ale prostřední bratr velmi galantně skočil Benovi do další poučné řeči: "Myslíš, že bych ho nechal na holičkách, kdyby se mu to nelíbilo? Boha, myslíš, že jsem blbý? Kromě toho, kdyby se mu to nelíbilo, plakal by. Ale on se jenom zubil a nechal se ňahňat."

Ben protočil oči nad bratrovou slovní zásobou, ve své podstatě měl Jack pravdu. Luke plakal často. Kdykoli se mu něco nelíbilo. Ale bylo velmi jednoduché ho utišit. Hm. Možná to miminko není vybíravé, kdo se k němu bude tulit. Možná ho Ben jenom příliš soudí podle sebe - on sám lidi nesnášel. Nechtěl ale dát bratrovi za pravdu. Ben je starší. Přece určitě zná Luka líp než Jack, ne? Egoismus. Povzdechl si odešel z Lukova pokoje. Jack sledoval, jak Luke pootevřel jedno oko. No jo, pokrčil Jack rameny a mrkl na bratříčka jedním okem. Není sice Ben, ale úplný blb taky není.

To si myslí i dnes jednadvacetiletý Jack - jasně, Ben o jejich mazlíčkovi ví hodně, ale taky mu hodně uniká. Ne že by to bratrovi někdy řekl. Nebo tomu druhému.