Given a Chance

Given a chance 92., Ahoj zítra.

Michael: taky... myslím, že jsme mohli být přátelé dřív.

Michael: jenže já jsem kokot a ty... no

Michael: řekněme si upřímně

Michael: jsi trochu kokotko.

Luke vyprskne smíchy a připleskne si obě dlaně na pusu.

Michael: a mimochodem, to objetí si zítra od tebe vyberu.

Michael: neměl bys mi nabízet mazlení.

Michael: v tomhle jsem příšerný, zeptej se Cal.

Luke nedokáže zastavit ten obrovský, široký úsměv, který se mu formuje na rtech.

Michael: jak se jednou přilepím, už se neodlepím.

Michael: chudák Ai jednou málem nedošel ani na záchod.

Michael: že jsi to ty, dám ti šanci to mazlení odvolat

Michael: myslím na tvoje zdraví, pamatuj.

Luke: moje zdraví spíš podkopává nedostatek fyzického kontaktu

Luke: takže se neboj, že bych si to rozmyslel

Michael se na chvíli zarazí, dvakrát zamrká a v hlavě si utvoří malinkatou poznámku. Jenom docela maličkou, ale dá jí červený vykřičník, a pak pokračuje v konverzaci, jako by nic.

Michael: dobře, dobře

Michael: to je moc dobře

Michael: teda ne pro tebe, haha

Michael: a nepřijímám reklamace

Michael: jestli tě udusím, až tě zalehnu, je to tvoje vina

Luke neví, co dělat dřív, jestli vyskočit ze židle radostí, nebo z okna ze své stupidity, uklidnit svůj rozkrok, nebo prostě padnout na zem a umřít. Luke jenom řekl, že chce Michaela obejmout, jenom tak, v uklidňujícím gestu, z jasně daného důvodu, přímočaře, za účelem, a Mikey... Mikey z toho nejdřív udělá totálka mazlící sešn, načež mu oznámí, že se k němu chystá nejspíš tisknout nejen jen tak při jiné činnosti, ale že se ho chystá zalehnout, což by sice mělo znít děsivě, ale... ale ne pro Luka. Pro Luka to znamená, že může nastat chvíle, kdy nebudu dělat nic jiného než se mazlit. Což... proboha, to je... to je... Mimoděčně si vzpomene na Bena, ani neví proč.

Luke: ano prosím

Michael přihodí dva vykřičníky navíc a ceduli s nápisem "DŮLEŽITÉ" k tomu.

Michael: wow, ty budeš možná stejně příšerný jako já

Michael: hm

Michael: mohli bychom zítra nahodit nějaký film, ale pochybuju, že to stihnem

Michael: vážně ten song musíme vybrat, nejlíp i trochu nazkoušet

Michael: ale hádám, že se zkoušením zas takový problém nebude

Michael: ve třídě nám to šlo, hm

Lukovo srdce znovu poskočí. Ještě pořád si Mikey myslí, že má dobrý hlas? Že to za to stojí? Že Luke a jeho hlas za to stojí? Chce se zeptat, ale není si jistý, jestli by to neznělo příliš kňouravě. Jenže jeho prsty tyhle pochybnosti moc nezajímají.

Luke: Pořád... pořád si myslíš, že umím zpívat?

Michael přidá ještě jednu poznámku na okraj a přilípne na ni fosforeskující hvězdičku, jednu z těch, které mu Cal pomohl připevnit na strop snad ve třetí třídě.