Given a chance 21., Bullshit an essay.

80 9 0
                                    


"Pane Clifforde, vy a pan Lee nejste dobrá kombinace. Buďte tak laskav a posaďte se támhle do prázdné lavice vzadu," vyzve ho učitel, sotva se posadí za katedru.

Michael nestihne ani začít protestovat a otevřou se dveře.

"Á, pan Hemmings," podiví se matikář.

"A-ano, pane."

"Mám tady u vás poznámku, že jste... tohle jste skutečně vašemu učiteli řekl?" Matikář je při pohledu na lístek spíš ohromený než naštvaný.

Má toho kluka rád, je na matiku docela nadaný, ostatně, chodí na pokročilou matiku. A pokud si pamatuje dobře, tenhle kluk byl vždycky milý a vždycky měl úkoly a nikdy neměl horší test než B. Hm.

"Jste... uh-uh, jste v pořádku, Hemmingsi?" zeptá se nejistě.

"Jo, jenom jsem. Um. Omlouvám se."

"No," pohlédne matikář na lístek. "Tak... Posaďte se támhle a já vám tedy najdu nějakou práci," ukáže nakonec na jedno z volných míst a otočí se ke skříni u zdi. Luke pohledem následuje pohyb ruky, načež ztěžka polkne. To... ne. On ho poslal sednout si vedle Michaela Zatraceného Clifforda. Co ten tu vůbec dělá?! To už nemůže být náhoda. Vesmír se ho snaží zabít nebo co. Neví, jestli se mu chce víc se hystericky rozesmát nebo se sesunout na zem a rozbrečet se. Utekl by, ale nemůže. Už to dnes jednou udělal a kdyby něco provedl při plnění trestu, nechce ani domýšlet, co by si jeho mamka musela vyslechnout. I tak se ale nedokáže přinutit k pohybu.

Profesor mezitím vyhrabal ze skříně nějakou knížku, takže se teď otočí zpátky do místnosti a zkoumavě na Luka pohlédne. "Copak? Snad nemáte něco proti panu Cliffordovi?"

Silou vůle se přinutí otočit hlavu.

"Um, ne, to je... ne," dokope se k odpovědi a dokonce se mu podaří přimět nohy k pohybu.

Velice pomalu se posadí vedle Michaela, ale vypadá u toho, jako kdyby mu bylo pět a on právě vylezl z kina, kde viděl svůj první horror.

"Určitě jste v pořádku, pane Hemmingsi?" zeptá se ještě jednou učitel, který mezitím přišel k jejich lavici a teď mu podává jakousi učebnici a malý lísteček se zadáním.

"J-jasně," odpoví, ale vůbec to tak nezní.

Michael vedle něj sedí naprosto tiše a ohromeně blonďáčka sleduje. Připadá mu, že by měl nejspíš někoho sejmout židlí. Do obličeje. Asi sebe. Hemmings, sakra, ho jenom vidí, a vypadá kvůli tomu takhle. Za co, sakra. A on tu teď bude muset sedět a dívat se, co zase kurva provedl, zatímco do testu toho napíše ještě míň, než by se mu podařilo bez něj.

Načež ho napadne... Hemmings? A po škole? Ten zajíček v své jamce se samýma áčkama? To jako fakt? A za odmlouvání učiteli, pokud to dobře pochopil? Nemůže si pomoct, pousměje se proti své vůli. A nechápe proč nebo jak, ale cítí se pyšný. Jako by se Luke tentokrát nesnažil za něco skrýt a byl taky trochu rebel, řekl, co si myslí, a podle všeho ne úplně vybíravou formou. Jo, to je... punk-rock, uvědomí si trochu překvapeně. Bože, zatracený Hemmings umí být punk-rock. To je, jako, wow. Dokonce je to ještě víc punk-rock než od někoho jiného, protože od takového vzorného slušňáčka to nikdo nečeká. Takže jen, že, dobré. Sakra.

Hemmings je punk-rock.

Co se to kurva děje.

"Pane Clifforde, test vám zabere asi hodinu, ale budete-li to vyžadovat, zamhouřím oči a nechám vás tu hodinu a půl. Pane Hemmingsi, pro vás je hodina a půl povinná. Pro vás... úkol nemám. Ale vzhledem k tomu, že jste přišel o svou angličtinu, by bylo záhodno, abyste dohnal učivo. V prvních pětačtyřiceti minutách uděláte to, v těch dalších vás požádám o třístránkovou esej na téma toho autora, kterého jste měli v dnešní hodině probírat. Vzhledem k dnešnímu prohřešku bych vám doporučil... mi neodmlouvat."

Luke přikývne. Nemá v plánu předvést stejné divadlo jako v angličtině. Musí pak... zajít za učitelem, Nemohl za to. Luke si to na něm akorát celé vylil. Celou frustraci. Michael si uvědomí, že to klidně mohla být i jeho vina. Neví, jestli na sebe má být naštvaný nebo pyšný, a tak se skloní nad zadáním a dělá, že něco dělá, zatímco Luke si s povzdechem sedne, vytáhne učebnici, tři prázdné listy, které mu dal učitel, zatím odklidí stranou a pustí se do studia Bukowského. To jméno mu nic neříká.

Mike se odvážně rozhodne si své zadání aspoň přečíst. Něco... o obsahu čehosi a nějaké sinové větě. Nepochopil ani, co že to po něm chcou, aby vypočítal, a žádnou normální větu nikde napsanou nevidí. Zkusí to ještě jednou, ale nijak to nepomůže. Má tam ještě pár dalších příkladů, takže zkusí, jestli třeba nebudou dávat větší smysl. Hm, ani piču. Otočí zadání vzhůru nohama, ale to taky moc nepomůže. Pro jistotu ho obrání ze dvou stran, dvakrát. Ale ani to nic nezmění. Pořád je v piči i se zadáním vzhůru nohama. Zkusí si poposednout na židli, vymění propisku, otočí zadání kolmo a vymění propisku za tužku. Pak zapne kalkulačku a deset minut se na ni dívá.

Su v prdeli jak Baťa s dřevákama, pomyslí si punk-rocker.

Luke má velmi podobně černé myšlenky. Jednak mu buší srdce tak silně a rychle, že má pocit, že to Michael musí přece slyšet, a jednak jméno Bukowski slyší prvně a v učebnici najde akorát výňatek nějaké povídky a čtyři řádky o něm, což je asi tak všechno. Yup. Zkusí prolistovat svůj sešit, jestli mu něco neušlo, ale nenajde nic s tak divným polským jménem. prolistuje i zadní část učebnice, zkusí rejstřík.

To je mi platné jak kráva v suši restauraci, pomyslí si druhý punk-rocker.

Pomalu se smiřuje s tím, že tu esej prostě nenapíše. Nebo ji teda nakonec nějak spatlá, ale bude to tak hrozné, že mu to oznámkují za F. Or. He's gonna bullshit the entire thing. Yeah.

Given a ChanceWhere stories live. Discover now