Given a Chance

Given a chance 48., Obědová pauza.

A zrovna v té chvíli se do jídelny dostaví Calum, v jehož patách se samozřejmě batolí Mikey. Tedy, ne že by se batolil, on jde jenom velmi pomalu, protože sdílí papír s jednou ze svých spolužaček a o něčem se baví.

"Cal!" houkne Louis a když se Calum zaměří na svého kapitána, Louis kývne hlavou směrem k sobě.

Dívka vezme papír a odejde, Mikey a Cal se za chvíli dostaví k jejich stolu. Lukovo srdce dribluje, seč je uvězněno v hrudním koši. ...Luke, přestaň kamarádit s fotbalistama, kape ti z toho na karbid už teď.

"Hej, Tommo," pozdraví Michael, načež si přisedne naproti Luka. "Hi."

"Ah-uhn-um-hoj," zadrmolí Luke, načež chce hlavou plesknout do strouhané červené řepy. Nesnáší strouhanou červenou řepu.

"Poslouchej, včera mě napadlo, že pokud... víš, oba dva... no. Posloucháme Losty," vysvětlí zbytečně Mike.

Calum našpicuje uši. Luke a Losti? Tohle je lepší a lepší. Teď už jenom je spřátelit a můžou spolu založit kapelu. Haha. Cal, ty jsi dneska nějaký plný humoru. Aby tě to na hřišti nepřešlo.

"Tak... víš, jestli bychom nemohli zcoverovat nějakou jejich baladu," pokračuje Michael.

"Počkej, tady se budou coverovat Losti?" zapojí se do jejich hovoru i Louis. "Tak to jo, to si dám líbit."

Luke pomalu přikývne. Nečekal, že to půjde takhle dobře. Tak hladce. Teď jenom se neztrapnit, do ničeho nevrazit, mluvit jako člověk a taky tak působit. Třeba se nezakypat omáčkou jako ve školce. Michael zkusmo šťouchne do knedlíku. Počkat? Jo, dobrý, knedlík neuteče, takže je uvařený. Snad. Možná by měl utéct Michael.

"Třeba Last Summer," napadne Caluma automaticky, jeho oblíbená. "Nebo For all these times!"

"To nejsou balady, Cal," usměje se něžně Luke - načež si uvědomí, že kurva promluvil. Ježiši, Luke, blbe?!

Michael se uchechtne a Calum pokrčí rameny: "Vždyť já vím. Já jenom, že Mike válí na elektriku, byla by škoda to neukázat, víš jak."

Michale se dokonce začervená a celý se tak nějak zmenší. Jako by na komplimenty nebyl zvyklý.

Calum si všimne o vteřinu později než Luke, ale okamžité svou myšlenku sdělí: "Oh fuck, you are so cute when you get all blushing, omg."

Mikey se ještě trochu zmenší a Luke musí uhnout pohledem. Too cute for Luke to cope. Zažil Mikeyho, když je celý sexy a mystický a charismatický a vulgární a pohotový a punkrockový, ale tohohle červenajícího se miláčka vidí Luke prvně. A musí říct, že je do značné míry ohromen.

"Pojď sem!" výskne Cal a doslova si nejlepšího kamaráda schová v náručí. "Cutest."

Mikey nic neřekne, dokonce se ani chvíli nehýbe. Calum si jeho tvář tiskne k hrudi a celého si ho tak nějak ňuňá pro sebe. Louisovi to divné nepřijde, ani jeho dvěma kamarádům, kteří si zrovna přisedají ke stolu. Luke se cítí pro Louisově pravici nepřístojně, navíc s mazlící se dvojicí před sebou. Kluci se ale nepodiví, pozdraví je vespolek, a ačkoli pohled toho kluka v zelené košili je na chvíli jakoby tázavý, jako, co tu doprdele dělá malý blonďák, který vypadá, že přes psa nevidí na tramvaj a porazí ho i zrnko písku, ale na nic se nezeptá. Navíc Louis skoro hned otočí hlavu k jeho novému kamarádovi, aby ho představil.

"Dome, tohle je Luke Hemmings, brácha Jacka. A taky ten, co mě varoval před Philem."

Výraz kluka v zeleném flanelu se rázem změní: "A hele, náš Cyrano! No to jo, ahoj, chlape! A já, že jsem tenhle xicht už někde viděl."

Luke je stydlivý kluk, poslušně se začervená, ale nemůže zabránit širokému úsměvu, když k němu Dom natahuje ruku, aby si potřásl s tou jeho. Dominic platí za jednoho z nejpopulárnějších kluků okolo, nejenom na téhle škole. Jako street tanečník a DJ v místním rádiu to má se seznamováním a přáteli jednoduché. Luke si přijde, jako by právě potkal celebritu nebo tak něco. Dom se rychle chytí a vypráví nějaké historky, baví rozrůstající společnost, Luke tiše jí a poslouchá, dívá se okolo a zjišťuje, že se jakýmsi záhadným způsobem dostal do středu sociálního dění na škole.

Calum pusinkuje Mikeyho tvář, čelo a skráň a Luke se červená jak praporky na prvního máje. Není si jistý, co má dělat. Totiž, ví, co by chtěl - dívat se na roztomilého Mikeyho v Calumově náruči, jak se celý krčí a schovává tvář a očividně něco mumlá, tváře trochu nafouknuté a nesvůj, možná z Luka, možná z ostatních, možná ze sebe samotného, ale nikdo si jich nevšímá. Louis je občas zkontroluje pohledem, ale žádné překvapení neprojeví ani on ani nikdo u stolu. Luke má problém vůbec si uvědomit, že před sebou vůbec nějaký talíř s jídlem má. Mimoděčně se vidličkou přehrabuje v řepě, a jestli při tom něco vyhodí na stůl, neví o tom a rozhodně to nebyla jeho vina.

Nezírat na Michaela je těžší, než by si kdy pomyslel. A to před ním stál, zrovna když Mike vylezl z bazénu. Bylo to tisíckrát snadnější než tohle.

Calum přeci jen eventuálně Mikeyho trochu pustí a nechá ho zvednout se z jeho hrudi, ani ho však nenapadne sundat ruku z jeho ramen nebo se od něj odtáhnout na víc než nezbytně nutnou vzdálenost k tomu, aby vzal do ruky vidličku a začal nabírat svou porci těstovin. Mikey ještě chvilku sedí na místě, ruce v klíně, ale nakonec se jenom lehce zavrtí, taky čapne vidličku a dostane do sebe aspoň jedno sousto. Hned se ale zamračí, a i když nakonec polkne, příbor zase odloží. Calum se nad ním znovu pousměje, pocuchá mu vlásky a další vidličku nasměruje k Mikeymu. Ten kamarádův oběd přijme jako tu největší samozřejmost a Lukovi se zatají dech.

Není si ani přesně jistý, co že si to vlastně o těch dvou myslí. Jasně, jsou cute. A Luke je ohromen, dá-li se to tak říct, zcela jistě okouzlen. Ale taky jim trochu závidí, nejspíš. Není to ale ten ošklivý druh toho pocitu, je hrozně rád, že jsou takoví. Luke si nikdy nepřál nic víc než takovéhle přátelství, jen nikdy nevěřil, že je to v realitě vůbec možné. A pak si sedne k obědu a vidí tohle. Neví, co s tím má dělat, nejraději by se rozpustil na židli a už nikdy nedělal nic jiného, než je sledoval, na druhou stranu má tendence Calumovi vidličku vzít a nahradit jeho ruku v Mikových platinových vlasech. Možná by se mohl posadit Calumovi do klína, nechce mu Michaela brát a nechce, aby to bylo černovláskovi líto. Sakra. Nemůže udělat nic z toho, nemůže na ně ani takhle zírat. Proboha Luke, dělej něco, podívej se přece jinam. Uhn. Uhne očima k řepě po půlce stolu. Super, teď to ještě vypadá, že ani neumíš stolovat, Luke. Rychle odloží příbor a pohled stočí na prsty své ruky, vydrží mu to asi tři desetiny vteřiny, než je má opět přilepené k dvojici před sebou. Nemůže si pomoct. Je to trochu fascinace, asi.

Jen... skutečně ho nikdy nenapadlo, že je tohle možné. Přemýšlel o tom, vymýšlel si taková přátelství, představoval si, jaké by to bylo, ale nikdy by ho nenapadlo, že by to mohlo být. Strávil takovou dobu představami o svých smyšlených, vykonstruovaných, neuskutečnitelných vztazích, že nad jejich uskutečněním nikdy ani doopravdy nepřemýšlel. A teď... se to děje. Přímo před jeho očima, je to reálné a přítomné a možná, že je to na Luka trochu moc, ale zároveň je to nejkrásnější věc, kterou kdy viděl.