Given a Chance

Given a chance 123., Trochu.

Celou cestu si povídají o škole a o Casparovi a o Louisovi. A taky spekulují o tom, jak to vlastně je mezi Zaynem, Harrym a Louisem. Ono se totiž všeobecně ví, že Harry a Louis spolu chodí. Ale minimálně dnes to vypadalo, že Zayn má poměrně jasno v tom, jak moc je Louis jeho. Kromě toho, jak na sobě tančili skoro celou noc, se párkrát drželi za ruce a Michael si byl skoro jistý, že když čekal v chodbičce na Gee, než si zajde na záchod (protože ji jednoduše odmítl pustit od sebe dál, než bylo bezpodmínečně nutné), viděl Zayna a Louise tak nějak zvláštně u sebe. Kdyby byl Louise dobře neznal, řekl by, že Zayna líbal.

A to se mu vybavuje teď, až má čas nad tím trochu přemýšlet. Ono to tak nevypadalo, uvědomí si náhle. Louis doopravdy Zayna líbal. Hm. Tedy ne že by to nebyla čistě jejich věc, ale přece jenom, Harry je super kluk a Michael ho má fakt rád. Ale taky to není jeho věc. Hm. Dilema. Zajímat se, nebo to nechat plavat...?

"Mikey, jak můžeš být kruci takhle perfektní," povzdechne si Gee. "Kluci většinou dotírají, abych jim vyprávěla o holkách a abych jim přiznala všechny svoje kinks a vůbec, a ty... ty si tu se mnou normálně povídáš. Ježiši. Doopravdy stojíš o další rande?"

Zní unaveně. A nejspíš trochu opile. Nejspíš se to u ní trochu kloubí.

"Samozřejmě. Chci... chci tě vidět co nejdřív, až se dneska rozloučíme," řekne k vlastnímu překvapení, protože většinou... se musí dost přemlouvat, aby vylezl ze svého brlohu, natož aby z něj vylezl dobrovolně.

Ještě nikdy se mu nestalo, že by chtěl s někým trávit čas. Vyjma Cal, samozřejmě, ale to je něco úplně jiného, protože to je... no, Ai. To se nepočítá.

"Hm... kdy se můžeme vidět?"

"Kdy chceš," odpoví jí upřímně.

"Oh, kruci, tady vystupuju!" rozesměje se náhle a rychle pohání Michaela ke dveřím busu.

Mikey málem zakopne, ale zvládne se dostat na chodník bez zranění, a ještě přidržet Gee, když se jí na posledním schůdku zvrtne noha.

"Díky," zahihňá se, když opět skončí v náruči svého kluka.

"Nemáš..." jeho oči sklouznou k jejím rtům, pak k jejím očím, které čekají přesně na to, co chce Michael udělat, "zač."

Polkne a ví, že teď je ta chvíle, kdy se políbí. Matně si vybaví Luka a vzdáleně i Caluma, protože by mu oba určitě řekli, že když se k němu Gee naklání, určitě to znamená, že se chce líbat. Už jsou jenom centimetry od sebe, Geordie obtočí jednu ruku okolo jeho ramen a Michael zavře oči. Jsou si tak blízko, že se nemohou netrefit. Michael cítí její dech na své tváři a ona jistě cítí, že ji druhák svírá trošku křečovitě, ale nic neřekne - nemyslí na nic jiného než na to, že se za okamžik políbí -

Načež okolo nich projede s troubením auto; což by je tak nerozhodilo, kdyby oběma koly nevjelo do poslední kaluže od včerejší bouřky, a nepostříkalo jim oběma kalhoty. Gee od něj s výkřikem odskočí, načež peprně zanadává a rozesměje se na celou ulici. Michael si uvědomí, že ji okouzleně sleduje, neschopen být na řidiče naštvaný, že jejich chvíli tak blbě přerušil.

"Idiot," uleví si Gee naposledy a pohlédne na své zacákané kalhoty. "Ježiši...!"

A s chichotáním se chytí Michaelovy ruky. "Doprovodím tě domů, když už tu jsem."

"Děkuju, Mikey," usměje se teď už klidněji a proplete s ním prsty. "Je to hned tady, za rohem."

"Skvěle jsem se bavil," zamumlá Michael, jako by tomu pořád ještě nevěřil. "Děkuju. Za to rande. A... ozveš se mi? Kdy se zase sejdeme. Jestli bys... chtěla."

"Jasně že bych chtěla, ty moje pako," zazubí se na něj. "Že ti to trvalo, než jsi pochopil, jak moc bych nějaké to rande chtěla."

"Promiň," omluví se a myslí to vážně, ale Gee se jenom zachichotá a otevře zahradní branku.

"Tady bydlím," ukáže za sebe. "Děkuju za rande. A za doprovod. A... a za všechno, doopravdy za všechno, Mikey."

"Já taky. Děkuju a... napíšu ti. Určitě, dnešek byl... super."

"Jo," šeptne Geordie.

Kolem se rozhostí ticho. Klidná čtvrť, v okolí jsou jenom pouliční lampy a tiché domy a tichá auta. Jen zvuk hmyzu někde nad jejich hlavami a v zahradách. Je to neuvěřitelně romantické. Jako stvořené k prvnímu polibku, ne? Michael k ní přistoupí a Gee ho hned uchopí za boky. Michael se tomu usměje a obejme ji okolo ramen, načež zjistí, že je mu příjemné, jak ho drží. Oddálí se od sebe a Michael za sebe nechá pracovat instinkt. Jejich hlavy se přiblíží, jeho rty můžou skoro cítit ty její, když-

"Geordie!" zavolá nejspíš její maminka. "No to je dost, že jsi doma. A... ah."

A teď si všimla Michaela hm. Paráda. "Eh. D-dobrý večer, Mrs Gray."

"Dobrý večer," opětuje mu a očividně si není jistá, jak má reagovat.

"Doprovodil jsem Gee domů," dodá, aby snad zněl věrohodněji. Gee se mu chechtá do mikiny.

"Ahoj, mami. Tohle je Michael, mimochodem," představí ho dívenka.

Michael už se ani nediví, že z toho má takovou srandu. Nechat se vyrušit jednou, no budiž. Dvakrát, to už je tak na lepanec. Třikrát, tak to už je vyloženě na zabití, ale čtyřikrát, to zvládnou jenom opravdoví borci.

"Ale ne!" rozjasní se náhle její maminka. "Takže rande se konečně vydařilo?"

Už jenom to, že řekla konečně, Michaela tak nějak kopne do žaludku. Chce ho Gee tak moc, že to ví i její maminka? Doopravdy Gee Mikeyho tak dlouho uháněla? Nejspíš by si o tom měli promluvit. Ale rozhodně ne dneska. Mají oba dost.

"Mami," sykne Gee a Michael semkne rty, aby neviděla, jak se usmívá.

"No co, no co," pokrčí rameny Mrs Gray a znova otevře dveře do domu.

Geordie zavrtí hlavou a než odejde, usměje se: "Tak dobrou noc, Mikey. A děkuju za doprovod."

"Nemáš vůbec za co děkovat. Dobrou noc," popřeje jí Mike s úsměvem, načež řekne o něco hlasitěji: "Dobrou noc, Mrs Gray!"

"Dobrou noc, Michaeli. Dobře dojeďte," popřeje mu její maminka a ještě než obě za sebou zavřou dveře domu, Michael zaslechne: "Milý kluk. Ale zdá se poněkud natvrdlý."

Michael zajde za roh, než se rozesměje na celou ulici. Sám by pro sebe nenašel přesnější výraz.