Given a Chance

Given a chance 13., Mazlení s Hemmingsem 101.

"Co potřebujete, Michaeli?"

Kurva. Dopiče kurva. A nejhorší na tom je, že si za to může sám. Kurva. Dopiče, Clifforde!!! To jsi fakt takový kokot?! Punk-rock ti přerostl přes hlavu a ty už nejsi punk-rock, ale normální kokot. S punk-rockem nemáš nic společného, ježiši, Clifforde!!! Proč jsi kurva takový kokot?!? Všecko musíš vždycky posrat, fakt!

"Chtěl jsem... se zapsat na Akademii, ale... řekla jste do poledne, a je... pozdě. Takže... nic."

Profesorka si jej zamračeně prohlíží. "O čem to mluvíte?"

Michael si povzdechne: "O Akademii."

"No, to jsem pochopila. Změnil jste názor? Chcete se odepsat?"

"C...co?" nechápe Michael.

Profesorka se odsune od stolu a podá mu tabulku zápisu. "Luke tady byl skoro před hodinou a oba dva vás zapsal, sebe i vás na zpěv a hru na kytaru. Chcete si to rozmyslet?"

Michael hledí na vytisknutou tabulku, kde se skví "Luke Hemmings & Michael Clifford" vedle "Kytara, zpěv" a "do pěti minut".

Michael se skoro zalkne. Neví, co má říct. Doprdele. Tohle ani náhodou nečekal, do háje, vždyť...?! Cítí hroznou úlevu, jasně, ale hlavně je totálně zmatený. Jestli bylo Lukovi jasné, že se Mike nestihne zapsat, neměl toho o to víc využít, napsat jenom sebe a mít celé vystoupení jenom pro sebe?! Co to sakra je, takhle to nefunguje, doprdele! Svět takhle nefunguje, Hemmingsi, copak ses kompletně zbláznil ty kokote?! A zároveň cítí, že by měl Lukovi poděkovat. Zvlášť po tom, jak ho včera shodil do vody. To je Hemmings takový kokot? Co tím vlastně sleduje? Proč to udělal? Co je doprdele s tím klukem špatně...?! Měl by dohlídnout na to, aby poznal, jaká je život piča, a poučil se. Ale nechce se mu teď nějak... dělat Lukovi cokoliv špatného. Ještě před deseti minutama by ho hodil do bazénu plného krokodýlů, kdyby měl příležitost, teď jenom nechápe. Co má jako doprdele dělat...?

"Michaeli?" osloví ho Dwayová.

Překvapeně zvedne hlavu, úplně zapomněl, že je pořád v kabinetu a v ruce svírá tabulku. Měl by něco udělat? Najít Luka? Odejít z kabinetu? Omluvit se? Říct, že se nic neděje? Bylo by to podezřelé?

"Ehm... pardon, asi jsme se s Lukem špatně domluvili, myslím... nebyl jsem si jistý, jestli stihnu zápis, a Luke říkal, že to... za mě... nevěděl jsem, jestli... si vzpomene, a tak jsem..."

Profesorka musí poznat, že si vymýšlí. Ale nic na to neřekne, jen semkne rty a natáhne ruku. Michael jí vrátí tabulku.

"Víte... Luke váhal, když jsem mu řekla, že jste za mnou nepřišel. Váhal asi pět minut a říkal, že přemýšlí, jakou kapelu má vybrat, ale viděla jsem, že se do buňky se jménem nenapsal doprostřed, ale hned na kraj, aby se tam vešlo vaše jméno. Pak mi tabulku vrátil a chtěl odejít, ale sotva otevřel dveře, vrátil se a dopsal vaše jméno vedle svého. Červenal se, když odcházel... asi se styděl, že na vás... zapomněl," dodá profesorka s tak zvláštním výrazem, až se Michael začervená a zhoupne se mu žaludek, aniž by tušil proč.

Ten blonďáček vedl vnitřní boj, a kdoví jak nebo proč v něm zvítězila ta polovina, která trvala na tom, aby Michaela napsal. Nebyl to zkrat ani automatická věc, přemýšlel nad tím a byl rozhodnut v tom Michaela nechat. Ale neudělal to. Ježiši. Michael se za sebe zastydí. Jeho chování vůči tomu chlapci nebylo moc punk-rock, vždyť... co mu udělal? Nikdy nic. Hemmings se akorát snaží... o... no, kdovíco, ale asi nějak prostě žít, nebo tak. A přijde Michael a hodí ho do bazénu. Wow. Musí se mu omluvit a je mu úplně u prdele, že je to všechno, jen ne to, co normálně dělá. Musí něco udělat. Musí něco... něco.... ježiši. Ten kluk je takové blonďaté zlatíčko. Jasně, je to kokot. Ale přece jenom to je zlatíčko. Ježiši, takové koťátko. Jako, má to v hlavě asi hodně vymetené a nejspíš není moc normální ale.

Omg Michael contain ur orgasms. Na druhou stranu musí uznat, že Hemmings je možná taky punk-rock. Sice modrooký cute punk-rock, ale Cal je taky cute.

Doháje, nah. Musí za ním zajít dřív, než si to sám rozmyslí.

"Eh... to je... um," neví, co na to má říct.

Profesorka se na něj dívá, jako by čekala, co jí řekne, jako by jí musel něco říct. Ale Michael opravdu netuší, co.

"Nejsem slepá, Michaeli, vidím, že vy dva jste si do noty nepadli, alespoň obrazně ne. Doslovně nejspíš ano, podle té skupiny, kterou jste si vybrali. Vím, že ani vy a ani Luke nemáte moc přátel."

A tím jako kurva naznačuje co?! Mazlení s Hemmingsem 101?!

"Ehm, vlastně se moc neznáme, je..."

"Pak je tohle poměrně dobrá příležitost, jak se poznat, že?" usměje se profesorka zářivě.

"Um."

Michael uhne pohledem. Poděkovat Hemmingsovi. Ne se s ním vyspat. Jasně. To půjde. Totálně to zvládne. A půjde za tím malým skoro-punk-rock kokotkem dřív, než stihne vymyslet nějakou blbost. Nebo si to rozmyslet.

"Běžte, pokud vím, máte hodinu."

"Jo... ehm, děkuju... a... promiňte... nashle...danou," pozpátku vycouvá z kabinetu.

Je úplně totálně zmatený a pořádně ani nevnímá, kam jde. Hemmings zasraný. Kdyby byl sobecký a zapsal jenom sebe, bylo by všechno mnohem jednodušší - jenže Michael je kurva rád, že napsal i jeho. Cítí vděčnost a neví, co s tím má dělat. Teda, ví, prostě mu poděkuje, ale...

Je tak mimo, že dojde zpátky do své třídy do hodiny.

"Pane Clifforde, doufám, že máte-!"

"Byl jsem u profesorky Dwayové, zapsat se na Akademii... omlouvám se," a posadí se zpátky vedle Caluma.

"Um... bro?" šeptne Calum po pár minutách, protože Michael si vytáhne sešit a začne si do něj psát zápis. "Je... ehm. Cos... co jsi to... co se...?"

"Ticho," napomene ho Michael a píše si poznámky.

Calumovi začne cukat oko, ale zmlkne a do konce hodiny nic neřekne. Co to sakra...?! Ale nevydrží se nezeptat, takže když zazvoní, Calum na něj spustí zadržovaný výslech.

"Cosesakrastalo? Mikey jsi v pohodě? Zapsal ses tam? Pohoda, yeah?"

"Ále... musím.. najít Hemmingse, promiň, bro," přehodí si brašnu přes rameno a odejde chodbou směrem k jídelně.

Možná tam Hemmings bude, ale nezná ani svůj rozvrh, natož Hemmingsův.