Given a Chance

Given a Chance 173., Starý dobrý sex.

Jack se vrátí dolů do kuchyně, tentokrát oblečený. Teda, má na sobě kalhoty. A jednu ponožku. Tu druhou musel někde nechat cestou. Otec sedí u stolu, jeho káva i snídaně nedotčeny. Asi ho to trochu vzalo, uchichtne se v duchu Jack. Ha ha. Posadí se vedle něj, lohne mu kávu i snídani. Vždycky toho spoustu snědl. Nestačí mu jedna snídaně, většinou potřebuje tak tři až šest. Luke taky nejedl. Měl by mu nachystat svačinu. Ten kluk je celý nějaký maličký. Vytáhne se, všichni v rodině jsou vysocí, musí mít ale z čeho růst.

"Takže..." promluví otec. "Máš přítele?"

Jack znechuceně odloží kafe. "Copak jsem měl někdy alespoň přítelkyni?"

"Takže s nima zase jenom spíš."

"Jo jo, tati. Starý dobrý sex."

Andy po něm jenom střelí pohledem. "Proboha kroť se, Jacku."

"No co, vidíš nějakou lež?" zeptá se Jack s plnou pusou.

"To je tvoje nejlepší vlastnost, Jackie. Nikdy nelžeš."

"Na druhou stranu má Ben pravdu. Lukovi jsi hodně ublížil."

"Já vím," ujistí ho otec frustrovaně.

"Fajn. Dobře, že to víš. Co s tím budeš dělat?"

"No, to ještě nevím. Zkusil jsem to... a posral jsem to."

"Dobře. Chceš pomoct?" nabídne Jack.

"Jo. Chci pomoct."

"Fajn, to je dobrý začátek. A uvědomuješ si, že je to běh na dlouhou trať?"

"Teď už ano."

"Uvědomuješ si, že musíš hodně věcí změnit, o hodně věcech začít přemýšlet jinak?"

"Jo."

Jack slyší porážku v jeho hlase. Mrzí ho to a myslí to vážně. Od Bena se pomoci nedočká a od matky už vůbec ne. Zná je, mají mu to za zlé - jistě, je jedna věc, že otec nechápe Luka, ale nikdo z rodiny taky nechápe otce. Ten totiž bere Luka jako zklamání v prvé řadě své - nedokázal se prosadit v Lukově výchově, a tak mu nezbylo, než se Luka vzdát. Nikdo nechápe jeho úhel pohledu, tedy že se Luka vzdal ve prospěch Luka samotného. Že otec ustoupil do pozadí pro Lukovo dobro.

V prvé řadě došlo k miskomunikaci - nedá se říct, že to byla něčí vina, otec jednoduše nic jiného neznal. Sám byl vychován v tom, že musí být chlap, že žádná jiná možnost není, a najednou byl postaven před... Luka. Chlapce, kterého vychovali jako děvčátko a který sám se cítil mimo binární pojetí genderu. Jenže ani jedno z těchto slov Andy nezná. Jack si povzdechne. Na tohle on sám nemá nervy a odmítá o tom s otcem mluvit. Nato je on sám příliš zahanben a otec příliš neznalý. Navíc si není jistý, jak to otci vysvětlit; on sám se v binárním pojetí definuje a nonbinární pojetí jenom reflektuje. Necítí se přitahován nikým jiným než ženami a jeho vlastní gender mu vyhovuje. Proto bude lepší...

"Máš dneska volno, že?"

"Ano. Proč? Mám vzít Luka do školy?"

"Proboha ne," zarazí ho hned Jack. "Ne, to skutečně ne. Ale mohl bys ten čas využít... ke studiu."

Andyho nadšení trochu povadne. "Aha. No, to je asi důležité. Co mám dělat?"

"Hm. Podívej. Dám ti svůj laptop a nechám ti tam načtených pár stránek, které by sis mohl projít. Taky nějaká videa. Třeba to pomůže, aspoň získáš přehled a slovní zásobu."

Andy zvažuje, že se urazí, ale pak mu dojde, že má asi Jack na mysli určitou slovní zásobu. To je pravda. V tom si moc jistý není.

"Máš patnáctileté zpoždění," připomene mu Jack. "Máš co dohánět."

"Proč jste mi tohle neporadili dřív?" zeptá se Andy.

"Mají ti tvoji synové radit, jak máš vychovávat své děti?" podiví se upřímně Jack.

Andy ztěžka polkne. Na to nemá co odpovědět. "Mrzí mě to, víš. Že jsem to nevěděl dřív, že mi to dřív nedošlo, že jsem to neviděl dřív."

"Nechci ti brát iluze, ale mě tvoje výmluvy opravdu nezajímají. Nikoho v tomhle domě. Ne ohledně Luka. To právo jsi před deseti lety ztratil. Neříkám ti to proto, že ti to vyčítám; dybych ti to vyčítal, chovám se stejně jako Ben nebo jako matka. Jenom ti říkám, jak to je. Ale požádal jsi o pomoc, to beru jako velký krok dopředu. Nemůžu urovnat spor mezi tebou a Benem, ale můžu zamezit tomu dalšímu."

"Jakému dalšímu?" zeptá se Andy trochu vyděšeně.

"No... že se to budeš pokoušet napravit."

"A co jiného mám dělat, než se to pokusit napravit?

Jackovu tvář opět zdobí onen úsměv, shovívavý a mělký, svým způsbem velmi něžný, který si schovává pro svého nejstaršího sourozene. Je složité mu něco vysvětlit. Ostaně, stejně jako jeho otci. "Nemůžeš napravit, co se stalo, ani mu to nijak vynahradit. Musíš jít dál. Srovnat s ním krok a být schopen stát na jeho úrovni. A zdaleka teď nemluvím jenom o Lukovi."

Jeho otec protočí oči. Rok na vysoké a už svého syna nepoznává. Kde je ten rozjívený pakoš, pro kterého byl fotbal důležitější než cokoliv? Bylo mnohme jednodušší s ním srovnat v konverzaci krok. Na durhou stranu asi Andy chápe where is Jack coming from. Dokáže si představit, že pokud je to pro něj samotného téměř neúnosné, jak hrozná musí být tahle situace pro toho nejmladšího sourozence. A pro toho nejstaršího.