Given a Chance

Given a Chance 180., Napoleonovy možnosti.

Luke musí aspoň dělat, že ví, o čem se mluví. Doufá, že ho blondýnka nepozve, aby se posadil k ní. Luke je zcela ztracen. Zaprvé absolutně netuší, o čem je řeč, zadruhé ho to vůbec nezajímá, zatřetí mu pořád ještě trochu stojí, protože ještě pořád trochu myslí na boha (na to, že ho bůh objal, raději nemyslí, protože by se udělal na místě), a začtvrté, Cal ho pozval, aby si sedl k němu. Luke je sice dobrý v matematice, ale toto je na něj nějak moc bodů. Přesto chápe, že je to spousta důvodů, proč sublimovat. Jenže v té vteřině se objeví superhero dne: Geordie vletí do třídy jak velká voda, zařve "Ha, Ivan!", obejme Aleishu kolem ramen a kormidluje ji do první lavice uprostřed. Luke si není úplně jistý, co přesně se stalo, ale rozhodne se poděkovat bohu, jestli ho tedy znovu uvidí - Jestli bude mít to štěstí. Do té doby se velmi opatrně a velmi potichu vydá ke Calumově lavici.

Cal se na něho zašklebí. "Měls zůstat u ní, pochopil bych to."

Luke si není jistý, co na tohle odpovědět. Stojím o přátele víc než o dívku...? Tohle se blbě vysvětluje v patnácti, šestnácti letech. Není si jistý, jestli to chápe on sám, natož aby to dokázal vysvětlit člověku, kterého by rád považoval za přítele. Tím spíš si není jistý, co to vlastně Geordie udělala: zda pomohla jemu, anebo Aleishi.

"Holky si potřebujou pokecat," rozhodne se pak odpovědět.

Calum si vzpomene, co mu o svém víkendu pověděl Michael. Jestli byl Lukův stejně zajímavý, nejspíš si holky skutečně mají o čem pokecat.

Luke mimoděčně pohlédne k první lavici, kde tuší svou přítelkyni. Nevypadá, že by byla přítomností Geordie nadšená. Odpovídá minimálně neochotně.

Calum hodí nohy na stůl, ruce složí za hlavu a skoro se zasměje: "No jo, holky."

Luke se posadí na židli poněkud zmoženě, což vedle očividně sebevědomého Cal působí minimálně směšně.

"Vypadáš, že ti o víkendu dala zabrat," zasměje se Calum, když zkontroluje pohledem jeho výraz a pozici.

No, povzdechne si Luke, to nemáš nejmenší tušení. "Trochu."

Cal se rozesměje, načež málem spadne ze židle, jelikož do třídy vejde profesor - a není sám, společnost mu dělá v náruči na dvacet papírů. Je poměrně snadné uhodnout, k čemu slouží.

"Dobrý den, vespolek, jaký jste měli víkend? Inu, čistě proto, že se za pár týdnů uzavírají známky, je zcela zřejmé, co bude nyní následovat, že? Takže," odhodí papíry na první lavici. " já jsem měl příšerný víkend. Nejdřív jsem musel přežít celou sobotu u tchýně, načež mi v neděli někdo rupnul pravé zrcátko. A když jsem jel do školy, v mojí oblíbené kavárně došlo sojové mléko. Přirozeně je tento test stejně příšerný, jako je nyní moje nálada. Hodně štěstí, máte na to třicet minut."

"Super," pípne Cal.

Luke si povzdechne ještě jednou a chopí se propisky. Měl poslouchat Ali, když spolu tedy včera mluvili o studiu, a alespoň minimálně ji napodobit. Teď bude muset pracovat s tím, co většinu času má v hlavě, a řekněme si upřímně, vyjma erekcí, bohů a jistého druhu ovoce tam toho moc není.

"Kurva. Umíš aspoň něco?" zeptá se Cal.

Luke tak jako pokrčí rameny. "Nejsem si ani jistý, jaký je tohle předmět."

Cal se rozesměje. "Tak to je dobré. Pokud ty do těch odpovědí napíšeš třeba něco o Napoleonovi, nebude ten můj vypadat tak blbě."

Luke si není jistý, jestli je to humor, nebo si z něj Calum utahuje. Tak si představí, jak by reagoval, kdyby tohleto řekl Michael. Jo, humor. Je to humor. Luke se pro sebe pousměje, zdá se, že dnešní den není ani z poloviny tak hrozný, jak se bál, že bude. Michael s ním stále mluví, nejspíš šlo jenom o nějaké nedorozumění, Michael měl možná jenom moc práce, nebo si jich nevšiml, těch smsek. A navíc se zdá, že má sám pro sebe Cal. Kdyby bylo něco špatně, Michael by mu svého nejlepšího přítele nepřenechal, ne? Do testu se pustí skoro s chutí. Bál se dnes úplně zbytečně. Možná by do testu alespoň jednou mohl napsat něco o Napoleonovi, ať už mají jakýkoli předmět. Cal je naproti tomu téměř v koncích. Byl by rád býval napsal alespoň něco, ale učení není zrovna záležitost, které poslední dobou věnuje jakýs takýs čas. Když už si je jistý, že je úplně v prdeli a bude odevzdávat bílý papír, je mu jeho papír násilně odebrán a místo toho mu přistane zcela vyplněný.

He... cože?

Luke vedle něj se zachichotá a pokračuje v tryskovém tempu psaní písemky, mají na ni už jenom deset minut. Cal si vzpomene, co mu o Lukovi řekl Michael, jak beze slova napsat jeho test z matiky, díky kterému Mikey vyfasoval trojku na vysvědčení místo reparátu. Tenhle klučina je zajímavý. Jasně, trochu kokotko, ale zajímavý. Navíc se to poměrně rádo mazlí, prý. A jo, Cal si dokáže představit, proč je právě Luke Michaelův první polibek, ačkoliv trochu žárlí. Má takový pocit, že ho čeká velice zajímá éra, co se týče jeho života, nemůže si pomoct. Minutka na profesorově stole zazvoní v momentě, kdy Luke odloží propisku, papír je popsaný. No, měl by Lukovi poděkovat, třeba ho taky za odměnu pozvat na rande. Ale počkat, jedno už spolu v plánu mají. Když opouští třídu a Luke při tom odevzdává papír, má alespoň tolik slušnosti, aby se začervenal, když mu profesor pohlédne do očí. Viděl je? podiví se Cal a odevzdá svůj papír do profesorovi natažené dlaně. Všiml si? Podle Lukova výrazu v obličeji, nejspíš ano. Ovšem Cal nic nezaznamenal. Jistě, Cal měl co dělat sám se sebou. Na vteřinku hledí do profesorovy tváře a pátrá. Čeká, jestli něco řekne. Jenom se trochu pousměje. Takže viděl. Jsou v průšvihu? Profesor nic neříká a očividně je nechává jít. Tak asi nejsou v průšvihu. To je divné. Člověk by řekl, že by měli být v průšvihu, podváděli přece. Ne? Luke vystřelí ze třídy jako namydlený blesk, Cal musí skoro běžet, aby mu neutekl.