Given a Chance

Given a chance 107., Elegantní cosplay jednorožce.

"Mikey," vydechne do pokožky jeho ramene a znovu nenápadně přejede rty po jeho krku, tak nenápadně, až mu Michael podobný dotek opětuje. Rty na krku, bez pohybu, bez pokusu o polibek, jenom dotek. Kdyby neměl Luke husí kůži až na lopatkách, dalo by se říct, že je to mazlení až nevinné. Ale není. Luke nedokáže myslet na nic jiného, než na dotek na svém krku, na Michaelovu důvěru, na jeho roztomilost, na způsob, jakým ho dnes utěšil, na jeho Lukey, na babe, na čokoládovou tyčinku a ručník, na uklidňující náruč a pozvánku na víkend. Na pochvalu hlasu, na pocuchání vlasů, na Michaelův úsměv. Na erekci, kterou mu způsobil a o kterou ho potom ponoukl se postarat. Na všechny ty erekce předtím. Na to, kolikrát už na sebe s myšlenkami na Michaela sáhl. Napadne ho, v náhlém záchvatu pozitivity, jestli je možné, že je na tom Mikey stejně...? Mohl na sebe sáhnout a třeba jenom omylem myslet na Luka? To asi ne. Ale třeba na Caluma? Mohl Mikey někdy myslet na Caluma, když si ho honil? Mohl by se na to punk-rockera zeptat? Mohl by vlastně teď vůbec promluvit?

Michaela naproti tomu žádné takové tupé myšlenky netrápí. Vlastně by docela rád poslouchal, jak je cute a roztomilý a malinký, protože od Luka to zní tak zvláštně hezky a trochu překvapeně. Calum to říká s jakýmsi... ponětím o něčem, možná o Michaelovi samotném. Calum je zvyklý, dostali se přes to, jeho milovaný Cal vždycky věděl, co má kdy říct, ale Luke... ne. On prostě... asi vycítil, co Mike potřeboval slyšet. Nebo, a nad tím se Mikey začervená, to Luke prostě přesně takhle cítí. Že Mikey doopravdy je roztomilý. Dobře, teď se jeho mozek trochu nastartuje, ale jenom velmi pozvolna. Zvedne hlavu a pokusí se podívat do těch rozkošných modrých oček.

"Hello," broukne Luke, když spatří zelené duhovky svého nejlepšího přítele. "Všechno v pořádku, kitten? Nepotřebuješ něco?"

Mikey se usměje a přitiskne si packu k ústům, načež se zachichotá. Luke might as well die. Ne že by to vadilo, ale jeho mrtvé tělo by nemohlo Mikeyho mazlit. A to by bylo drzé, vzhledem k tomu, že to je přesně to, co druhák právě teď asi chce.

"Nevím sice, co to znamená, ale... ale asi ti nic nechybí," poznamená si Luke sám pro sebe. "Copak bys po mně mohl chtít, Mikey?"

Michael se zavrtí a spokojeně položí hlavu na polštář velmi blízko té Lukovy. Prvák semkne rty, protože jeho první reakce byla zvednout bradu, aby se mohli políbit, ale to je blbost. Mike ho nechce políbit. Jenom je... nějaký zvláštně rozněžnělý. Hm. No, asi se rád mazlí a mazlení je přesně to, po čem Luke vždycky toužil, co vždycky potřeboval. A tahle pozice vůči Mikeymu je... zvláštní. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl být něčí velká lžička. Nebo že by mohl někoho utěšovat. Vždycky si myslel, že jeho pozice je v náručí někoho jiného, ale dneska... dnešek se obrací nějak úplně jinak, než jak si to Luke plánoval. No, Luke si vlastně vůbec nic neplánoval. Luke ještě dneska ráno nevěřil, že se tohle děje. Možná tomu nevěří ani teď.

Ale Mikeyho to vůbec nezajímá. Jeho pěstičky se náhle opírají o Lukovu hruď a Luke netuší, co má dělat. Je to tak zatraceně roztomilé, a Mikey se na něj jenom usmívá, ale nemluví, a vypadá tak kouzelně a sladce a perfektně a nevinně, že Luke akorát skloní hlavu a políbí jeho klouby na prstech, skrčených v pěst. Načež si poprvé všimne, jak drobné ruce Mikey vlastně má.

"Ježiškute, ty máš tak malinké ručičky, Mikey," šeptne, sám naprosto okouzlen tím, jak ono nickname zní na jeho rtech.

Nekoktá, všimnou si oba zároveň. Luke se sice zarazí, jelikož si to možná mohl nechat pro sebe, ale Michael se zas jenom zachichotá a trochu schová tvářičku, aby mohl za chvíli vykouknout a usmát se - naprosto odzbrojujícím způsobem. Luke to vzdává. Půjde raději prodávat precliky. I když Michael si chtěl preclik sbalit do kufru i s Calumem a Lukem, takže to by mu asi nepomohlo. Na druhou stranu, tomu precliku by to mohlo pomoct. Aspoň by se podíval do světa. V kufru. Tam by toho moc neviděl. Jenom Calumův penis, omylem přišitý na Lukovo čelo. No, to by možná nechtěl vidět ani Luke. Umí si představit i elegantnější cosplay jednorožce. A jsme zase u Deadpoola a masturbování. Luke se na to taky může vysr-

Luke. Soustřeď se. Michael.

"Není ti zima?" zeptá se tiše a znova nosem poňuňá Mikeyho tvář. "Je... hm, jenom tě... přikryju."

Luke se natáhne přes tělo přítele, které je najednou tak malinké, zdá se menší než Lukovo. Přikryje ho až po bradu a nechá ruku na jeho zádech v podivně ochranitelském gestu; Michael vzhlédne vzhůru s odevzdaností v očích a v Lukovi se vzedme vlna zodpovědnosti, jakou dosud nepoznal.

"Nap time," zamumlá Luke a přitulí si Mikeyho tvář ke svému krku. Michael nepohrdne, naopak přitiskne nos k blondýnkově pokožce a hluboce se nadechne. Polibek, který pak vtiskne nad Lukovu klíční kost, prvák upřímně očekával.

...Vážně. Jsou kamarádi celý jeden den a Luke očekával... polibek. Zcela upřímně očekával a věděl, že přijde. Po jednom dni přátelství. To jako fakt. Luke, kde je tvoje díra v zemi. Běž zpátky předstírat, že jsi sakra zemní plyn. Co se vlastně teďka odehrává. Jak k tomu vůbec došlo. Jak se stalo, že se mu Michael Clifford tulí k hrudi. Kdy se toto vůbec takto zvelrybovatělo. Luke si tady jenom takhle v klidu archeoložil, a najednou má plné ruce rozkošňoučkého Mikeyho. A jestli si z toho zase jeho penis něco vyvodí, Luke přísahá, že tu malou tupou potvoru odpreparuje pilníčkem na nehty. Nejspíš by to bylo méně bolestivé než svírající se hrudník. Ostatně, nemůže si dovolit se tu prostě jenom tak udusit, to by bylo vůči Michaelovi dost rude. A Luke ví, co se stane drzým lidem. Jenže ani neví, co od něj teď mladý kytarista čeká. Asi nic, protože zcela jednoduše usne.

Aha. No, to bychom měl- ... moment.

Michael nespí. Michael má insomnii, a usnout je pro něj problém. Takže... takže... takže... ??? Luke tak nějak asi... asi úplně přesně nedokáže... se nějak... přizpůsobit... situaci. Co se to... co to- j- jak...? ????