Given a Chance

Given a Chance 169., Jsi gay?

"Ahoj, Luke, copak se to tu dělo? A co tu děláš tak brzy? Normálně ještě spíš. Vzbudily tě Jackovy eskapády?"

Luke jenom něco zahuhňá do Benovy mikiny.

"Luke se nejspíš chtěl pomazlit s tebou, jenžes tam nebyl, tak zamířil ke mně, ale moje postel už byla plná," vysvětlí prostřední z bratří.

"Počkej na mě v mém pokoji, Luke."

Ben chce poslat pryč i otce, ale s ním to tak snadné nebude.

Rukou na Lukově zadečku ho popožene ke schodům; gesto, které dělá od doby, co se Luke naučil chodit a jeho zadeček ještě chránila plenka. On a Jack potřebují mít soukromou konverzaci.

"Jak to, žes nám o tom nikdy neřekl?"

Jack pokrčí rameny. "Mně na tom tak nějak nesejde. A upřímně, zatím nebyla příležitost."

"Takže spíš s klukama?" zeptá se Ben přímo.

Otec výměnu bratrů sleduje zatím beze slova. Trochu jako tenis. Vlevo, vpravo, vlevo.

"Netrpím potřebou se definovat."

A out. Druhý set.

Ben pochopí, že ta narážka byla myšlená na něj a jeho sexualitu. Ben to shledá drzým, zatímco Jack předpokládá, že je tato debata jenom naoko. Ostatně později to může Benovi vysvětlit. Ben se cítí vyloženě uražen.

Andy by ještě před dvěma týdny nechal vyřešit si jejich osobní záležitosti o samotě. Použil by nějakou jednoduchou výmluvu - musí do práce, na poštu, do knihovny... Jenže před pár dny se všechno změnilo a on si uvědomil, že možná nechává věci plynout, aniž by zasahoval, příliš dlouho. Ačkoliv tři syny zplodil, dá se říct, že dítě nemá ani jedno. A to poslední, drobný panáctiletý chlapec, se ho bojí. To není pocit, který by měl mít syn ze svého otce, proto je načase, aby se začal zapojovat. Ale jak? Chápal, když je někdo gay, chápal, když je někdo straight.

...Věci okolo mu zatím moc neříkaly. Začíná být vděčný, že ho Jack naučil zapnout internet. Zdá se, že ho čeká velmi náročný den, bude muset spoustu věcí dohnat.

Andyho napadne spousta věcí, na které se chce zeptat, nemůže ale před syny vypadat jako naprostý neznalec. Položí tedy tu nejočividnější otázku.

"Jsi gay?"

Zatímco Ben odolává touze se plácnout do čela, do týla, do zátylku, kamkoliv, Jack má větší trpělivost s otcovou neznalostí.

"Prostě je mi to jedno, tati. Jestli holka, nebo kluk, nebo cokoliv." Dokonce se zkusí trochu usmát.

Ben protočí oči. "Dnešní mládež tomu říká experimentování na vysoké."

"Za mých mladých let se jezdilo experimentovat s baťůžkem do Evropy," zamumlá nejstarší muž v místnosti.

"Na to dneska studenti nemají prachy, tati," zasměje se Jack.

S tím Ben souhlasí. Otočí se na otce. "To je všechno, co na to řekneš?"

Andy znejistí. Hlavou mu proletí všechny chyby, které udělal u Luka, nebo alespoň ty, o kterých ví. Navíc si uvědomí, že je jich nejspíš mnohem víc, než tuší. Nemůže říct něco, co by ublížilo jedinému dítěti, které ho jakžtakž považuje za otce.

"No... co bych měl říct?"

Ben rozhodí rukama. "Já nevím? Asi něco, co tě víc charakterizuje?"

"Jak to jako myslíš?" zeptá se Andy ostře.

Ben se frustrovaně opře o linku. "Lukovi v jeho pěti letech zničíš celý jeho život a Jackovi-"

"Bene..."

"Nejspíš nechci zničit život i Jackovi!" ohradí se otec hlasitě, defenzivně.

"Bene!" okřikne staršího bratra Jack. "Luke sedí u tebe v pokoji."

Otec se okamžitě stáhne. Dokonce zvažuje, se že omluví. Ovšem svému nejmladšímu synovi, nikoli tomu nejstaršímu.

Ben zmlkne, otočí se na patě a odejde z místnosti. Nikoli nahoru za nejmladším bratrem, ale ven. Andy na něho chce zavolat, ale Jack ho gestem zastaví. Zvedne se, půjde sám. Podle toho, co mu Casper řekl, se zdá, že to bude zajímavé. Záhy zjistí, že měl více než jenom pravdu. Luke totiž nečeká v Benově pokoji.

Čeká v tom Jackově, a očividně na Jacka.