TO BE CONTINUED 1-2.Díl

26.Kapitola-Shawn a jeho nápad

Byl jsem v pokoji a díval se z okna. Venku bylo krásně...škoda,že musím být tady.

Vlastně...už nemusím. Zamyslel jsem se. Je mi dobře,sice mám menší problémy s pamětí,ale doktor řekl,že se mi všechny vzpomínky časem opět vrátí.

Z mého přemýšlení mě vyrušily dveře.

,,Alice,už jsou povoleny návštěvy?" Zeptal jsem se.

,,Už ano!" Usmála se a běžela ke mě.

,,Přinesla jsem ti muffiny. Ty miluješ" Uculila se a mě vykouzlila úsměv na tváři.

,,Moc děkuju" Řekl jsem a vzal si to hned od ní.

Chtěla mě políbit,ale já moje pozornost patřila teď jenom muffinum.

Sedl jsem si na postel a hned jeden ochutnal.

,,Hm..." Zamyslel jsem se.

,,Co pak?' Zeptala se.

,,Né nic. Jsou dobré. Ještě jednou moc děkuju" Usmál jsem se. ,,Ty jsi dělala sama nebo kupovala?"

,,Dělala sama" Usmála se pyšně.

Nevím proč,ale tyhle mi moc nechutnaly... Nechtěl jsem ji však urazit,vždyť mi je upekla.

,,Přemýšlel jsem" Začal jsem.

,,A o čem?" Vykulila oči.

Než jsem začal něco říct,přišel sem doktor.

,,Pane Mendesi,za chvíli budu kontaktovat vaší rodinu. Je ještě někdo,koho chcete,abych kontaktoval?" Zeptal se.

,,No vlastně...nechci abyste někoho kontaktoval. Ani rodinu,ani nikoho jiného" Odpověděl jsem a Alice vykulila oči.

,,Můžu vědět,proč?" Zeptal se.

,,No,napadlo mě,že bych jel z nemocnice rovnou do Kanady a překvapil tak mou rodinu" Mykl jsem rameny.

,,Jak si přejete" Kývl doktor.

,,Chtěl bych ještě dnes podepsat revers" Řekl jsem.

,,Dnes?" Doktor vypadal celkem překvapeně.

,,Ano" Kývl jsem ani souhlas. ,,Vždyť jsem v pořádku. Byl jsem tu už dlouhou dobu. Chci vidět svou rodinu...prosím" Vysvětlil jsem.

,,Dobře..." Jemně se usmál.

,,Děkuji" Řekl jsem.

,,Tak si můžete sbalit věci. Já zatím připravím papíry a přijde si.." Řekl a odešel.

Měl jsem takovou radost! Vyskočil jsem z postele a začal si zpívat.

Měl jsem tu batoh. Dal jsem si něho to málo,co jsem tu měl a přemýšlel,jestli ještě něco nepotřebuji.

Úplně jsem zapomněl,že tu je Alice.

,,Alice" Vyhrkl jsem a přešel k ní.

Celou dobu tam seděla na mě posteli se sklopenou hlavou.

,,Nejsi ráda?" Zeptal jsem se.

Jen kývla,ale stále se mi nepodívala do očí.

Jemně jsem ji chytl za bradu tak,aby jsem ji viděl do obličeje.

,,Co se děje?" Zašeptal jsem.

,,Odjedeš si a...a mě tu necháš" Řekla a rozbrečela se.

,,Alice..ty přece pojedeš se mnou" Řekl jsem.