TO BE CONTINUED 1-2.Díl

57.Kapitola-Jedu do Kanady

Vrátila jsem se zpátky do auta za Alexem. ,,Tak co?" Podíval se na mě. Jen jsem zakývala hlavou a rozbrečela se. Jen na to,jsem se zmohla. Alex se ke mě nahnul a obejmul mě. ,,Odvezu tě domu" Zašeptal. ,,Dík.." řekla jsem tiše a koukala se z okna.

Když jsme zastavili u mého domu. Chvíli jsme ještě v tichosti seděli v autě. ,,Chceš,abych šel s tebou?" Zeptal se po chvíli ticha. ,,Né...chci být sama" Odpovedela jsem a vystoupila z auta.

Odemkla jsem si dveře a šla dovnitř. Zamířila jsem si to do obýváku,kam jsem si lehla na gauč a přemýšlela,co se životem.

O několik týdnů později:

Byla jsem ve svém pokoji a zrovna si balila věci. Když jsem měla v kufru vše potřebné,měla jsem potíže kufr zavřít. Sedla jsem si na něho a zkusila to ještě jednou. Wow. Ono to fakt funguje.

Pak jsem si to zamířila do koupelny. Svlekla jsem se a lehla si do teplé vany. Dala jsem si do ní lístky z růží a v mobilu si pustila svůj playlist na Spotify. Mobil jsem položila a zavřela oči. Chtěla jsem se uvolnit. Zítra ráno odlétám do Kanady.

Voda už byla skoro studená a proto jsem vylezla ven. Zabalila jsem se do županu a šla si pro pyžamo.

Když jsem měla suché vlasy a měla na sobě i pyžamo,lehla jsem si do postele s notebookem a dívala se na film.

Ráno,když mě vzbudil budík jsem zjistila,že jsem usnula u toho filmu. Notebook ležel u mých nohou. Vzala jsem ho a vrátila na své místo.

Vstala jsem a šla se připravit. Taxik tu měl být za chvíli. Když jsem měla vše hotové,už jsem jen čekala venku a viděla přijíždět můj odvoz.

Nasedla jsem a řekla,kam potřebuju. Taxikář kývl a rozjel se. Jeli jsme chvíli. Zaplatila jsem mu a šla na letiště. Zatímco jsem čekala na letadlo,psala jsem si s Rae. Ano...odpustila mi. O tom práve přátelství je,ne? O odpouštění.

Sedla jsem si na své sedadlo u okna a nasadila si sluchátka. Čekal mě několikahodinovy let. Na chvíli jsem usnula. Když jsem se vzbudia,zjistila jsem,že už zbývá jen hodina do příletu. Vytáhla jsem mobil z kapsy a dala si na instastories boomerang oblohy.

Vyšla jsem a čekala na svůj kufr. Když jsem ho měla,hledala jsem ceduli s mým jménem. Musela jsem si stoupnout na židle abych viděla,protože jsem fakt malá.
Po několika minutách jsem konečně viděla ceduli s nadpisem. ,,Vítej,Dallasova!" Koukla jsem se mu do očí a hned se k němu s úsměvem na tváři rozeběhla.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Tak kdo to je?💛