Komplikace✔

°60°

Škola jako by se změnila v lepší místo. Všichni se spolu mírumilovně bavili, nikdo na nikoho neukazoval a eliťákům se asi dostatečně otevřely oči na to, aby zjistili, že lidi ze Spodiny jsou fajn.

,,No věřily byste tomu?" zajíkla se Lisa. ,,Tohle je normální revoluce! Mám pocit, že nějaký přiblblý rozdělení do skupin už nikdo neřeší!"

,,Jo! A Beth si může říkat, co chce," přidala se Amber.

,,Asi jo." Lehce jsem se usmála při pohledu na spolužáky procházející kolem našich skříněk.

,,Už od začátku jsem věděla, že to tady změníš!" vypískla Lisa a vrhla se mi kolem krku.

Mám pocit, že tímhle rozhovorem jsme to pořádně zakřikly. Už v tu chvíli kolem nás prošla Beth s podezřele spokojeným šklebem, a o další přestávce se všichni nahrnuli do přízemí, kde ta růžová holka stála a ronila falešné slzy.

,,...Týdny a týdny jsem ty broskve nosila z farmy. Koukejte, udělal se mi z toho mozol!" Dramaticky před sebe švihla dlaň, na které byl oranžovou fixou nakreslený flek. Její publikum šokovaně zalapalo po dechu. ,,Jo, přesně tak! A pak jsem je musela všechny sama sníst. Byla to příšerná dřina. A ještě to nanosit sem do školy! Nebudete tomu věřit, lidi, ale nesla jsem čtyři igelitky v každý ruce, na hlavě ještě jeden plnej proutěnej koš, a musela jsem se vracet dvaaosmdesátkrát!" Totálně nechápu, jak tomu sakra někdo může uvěřit, ale celá místnost otevřela pusu dokořán, někteří si soucitně položili ruku na srdce. ,,No, a přesně v jedenáct dopoledne v neděli..." fňukla Beth, ,,zrovna, když jsem přispěla dětem v Africe nějakej ten doláč a vracela se domů, viděla jsem Pipper, jak šplhá dolů po provaze z okna mýho baráku! Byla celá v černým a měla takovou tu lupičskou škrabošku, ale já jsem ji stejně prokoukla. Měla přes rameno obří pytel s mejma broskvema!" Vykolejeně jsem na ni zírala a žasla nad tím, kolik si toho dokáže vyfantazírovat. ,,Nestihla jsem ji dohonit a ona utekla k sobě domů. Ten den mi zmizelo - a teď se podržte - sedm set padesát pecek!" Normálně se tam přede všemi rozvzlykala. A může mi někdo vysvětlit, jak by se do jednoho pytle mohlo vejít přes sedm set jadřinců? Není tohle čistě náhodou pořádná kravina? ,,Byla to taková strašná ztráta," zatvářila se, jako by jí umřela tarantule. ,,Pořád nerozumím tomu, jak mi to mohla udělat! Přišla jsem o takovou spoustu broskví z farmy, a kvůli tomu jsem prohrála. Byla to sprostá levárna." Ukončila svůj monolog a sklopila hlavu.

Zničehonic si zase každý začal šuškat a jako lusknutím prstu zhoustla atmosféra, že by se dala krájet. Během zbytku dne všechno přeskočilo do starých kolejí.

,,To si snad dělá srandu!" zakřičela na obědě Lisa frustrovaně. ,,Prostě si vymyslí historku podle gusta a všichni jí na to skočí."

,,Je to nefér," prohlásila jsem s těstovinou na vidličce.

,,Ale..." Amber sklesle zamžourala očima k chumlu oblíbecnů. Na rozdíl od včerejška už byli všichni zase rozškatulkovaní stůl po stolu. ,,Vlastně se to dalo trochu čekat."

Do posledního zazvonění už každý věděl, že jsem "podvodnická lhářka", která "bezohledně okradla Bethany", aby dosáhla prvního místa soutěže. Nejspíš nemá cenu zdlouhavě vysvětlovat, že jsem najednou měla postavení na stejné úrovni jako na začátku školního roku, kdy kolem mě spolužáci chodili obloukem.

Z čehož se mi dělá nehorázně nevolno.

Beth jen tak obyčejně luskla prstem a zase má všechno pod palcem. Je tohle možný?

Takhle s odstupem času, kdy o tom píšu do deníčku, mi to připadá jako pořádnej podraz! Mám chuť zabořit hlavu do písku jako nějakej pošahanej pštros!

Nemůžu uvěřit, že je to všechno najednou jednoduše v háji.

________

Vžhumh. 😃

°Anďa°