Komplikace✔

°17°

Fajn, tak jsem ji asi trošku podcenila. Měla bych začít počítat s tím, že konkurence není malá. Vlastně je velká. Bethany Rodgersová, královna školy, zástupkyně Elity, nejrůžovější osoba světa a bůhvíco ještě. Momentálně je tenhle souboj mezi nejpopulárnější (Beth) a nejnepopulárnější (mnou) osobou na škole. Oheň proti ledu. Krasoň proti Shrekovi.

Kdyby něco, já jsem ten Shrek.

A pokud chce zlobří národ někdy opustit bažinu, jejich vůdce (já) musí vyhrát válku. Včera Krasoň a jeho nápomocná kmotřička víla (Amber) vyhráli malinkatou bitvičku, ale to nic neznamená. Jednoho dne oni i jejich přeleštěný království zapadnou za sedmero hor a bude pokoj.

Tak jo, to jsem se asi nechala trochu unést. Každopádně jsem tím chtěla naznačit, že Beth v soutěži Jezme broskve na stopro převálcuju.

Ale nejdřív si udělám úkoly.

Zjistila jsem totiž, že od začátku školního roku komplet dlabu na učení, sem tam maximálně udělám jeden ten domácí úkol, ale to je tak všechno. Mám štěstí, že jsme zatím psali jenom z matiky a já se ještě nepropadla moc hluboko.

Lisa patří k děckám, která mají učitelé rádi, protože jsou chytrá a aktivní při hodinách. Proto jsem jí ještě včera napsala a ona mi sdělila, jaké máme mít na zítra úkoly. Respektive na dnešek.

To jsem je tak všechny odevzdala s naprosto úžasným pocitem, že jsem odvedla dobrou práci, ale v průběhu hodiny si mě k sobě daný učitel vždycky přivolal a řekl mi, že to mám celé špatně.

A já na to: Jakože cože?!

Nepamatuju doby, kdy by školní látka byla tak těžká! Vždycky jsem do domácího sešitu něco načmárala a nakonec se ukázalo, že to je správně. A když jsem o přestávce zjistila, že budeme psát, tak jsem si prostě jednou přečetla poznámky a bylo to v cajku.

Teď abych se snad začala učit doma nebo co!

Na svoji přirozenou inteligenci jsem pyšná, a přijde mi vůči ní dost nefér, abych se začala šprtat. Na co by mi asi pak byla, že jo? Logika...

I když si za tímhle vším tvrdě stojím, dospěla jsem k závěru, že jinak to stejně nepůjde. Zleva nebo zprava, seshora nebo zespoda, vždycky mi vyšlo, že se budu muset začít nějak připravovat do školy.

Vopruz.

Dneska odpoledne se Rebeca rodičů zeptala, jestli by nemohla uvařit svoji speciální večeři, ale ti jí to bohudík zatrhli kvůli tomu průjmu, co všichni měli po jejím obědě.

No, kdyby jim to myslelo líp, tak jako mně, došlo by jim, že nemají jíst nic, co jejich druhorozená dcera vytáhne z trouby. Mně to bylo jasný hned. Staré čínské přísloví nikdy nelže.

Ségra se potom naprdla a celý večer seděla zavřená v pokoji. Taky jsem chtěla jít nahoru, ale mamka mi poradila, abych zůstala dole, páč Rebeca byla momentálně schopná vraždit. Tak jsem se uklidila do obýváku a pustila si telku. Docvaklo mi, že má mamka pravdu, a ani jsem se neodvážila dojít si pro deníček. Snažila jsem se soustředit na film, ale po chvíli jsem to vzdala. Táta totiž ušislyšně začal v mém pokoji skládat nábytek, který neprošel dveřmi, a já jsem neslyšela nic jiného, než jak do něčeho mlátí kladivem. Občas se ozvala i tupá rána a tátův výkřik, to když se trefil do prstu.

Takže jsem tam jenom nasupeně seděla a čučela do zdi. Jo, takhle teprv vypadá pravá nuďárna! I trčet v lavici a poslouchat učitele by bylo o milion procent záživnější. Neměla jsem naprosto nic, čím bych se zabavila, a postupně jsem tam na tom gauči plesnivěla.