Komplikace✔

°26°

Je čtvrtek 15. října, tedy přesně jeden den do narozenin Bethany Rodgersové. Zrovna v tuhle chvíli sedím se svým deníčkem v kumbále a myslím, že si dokážu dostatečně živě představit, jak musím vypadat.

Jako blázen z ústavu pro duševně choré čerstvě po záchvatu!

Abych vás uvedla do obrazu, musíme se vrátit o celých šestnáct hodin zpět. Bylo deset hodin večer, seděla jsem u svého stolu a dělala na jednom úkolu z literatury. Jo, opravdu jsem studovala. Měli jsme si přečíst jednu povídku z osmnáctého století, která se pojí s pověstí našeho města a měla dost prazvláštní děj. Byla o jednom pánovi, co pracoval ve společnosti, kde byl nonstop příšerný ruch a všichni po něm chtěli tolik věcí, že se z toho jednoho dne normálně zcvokl! Tak ho převezli do psychiatrické léčebny, ale asi mu zapomněli vzít nůž nebo co, protože hned den nato ho našli v jeho pokoji mrtvého a s uříznutou rukou. Vtip je v tom, že ta ruka se nikdy nenašla a od toho incidentu se lidem v tomhle městě objevují na stěnách pokojů výhružné vzkazy psané krví, které nemohlo napsat nic jiného, než ta mrtvá ruka! Ježišmarja! Když jsem to dočetla, přejel mi mráz po zádech a hned jsem se rozhlédla po svém pokoji, jestli se tam náhodou něco neobjevilo!

Kam jsme se to přestěhovali? Existuje snad miliarda měst s pověstí o zakopaném pokladu a my si vybereme krvavou ruku? Jako fakt, tati?

Původně jsem chtěla jít obyčejně spát, ale byla jsem chytrá a pro jistou nechala rozsvíceno. Pak jsem si vlezla pod peřinu a venku nechala jenom vršek hlavy, abych mohla očima skenovat místnost a zároveň být v bezpečí povlečení s kachničkami. To nové s šedými proužky už se muselo vyprat. Venku byla černočerná tma a každou chvíli se odtamtud ozvaly zvláštní zvuky, které můj mozek registroval jako ruku, která je za oknem a snaží se ho otevřít, aby mi mohla něco napsat na zeď.

Asi tak hodinu trvalo, než se mi podařilo usnout. Jenomže se mi začal zdát sen o tom, že se mi na stěně objevilo krví napsané ,,Nakup vajíčka", a když jsem přišla do kuchyně, našla jsem tam mamku, jak jednou rukou krájí mrkev a ptá se mě, jestli mi došel její vzkaz. Druhou ruku měla uříznutou!

Pak jsem se úplně zpocená vzbudila a zjistila, že je něco málo po půlnoci. Od té doby už jsem jenom bedlivě sledovala pokoj, poslouchala ty zvuky zvenčí a třásla se jako ratlík. Usnout už se mi nepodařilo, takže jsem ráno típla budík a zbledla při uvědomění, že bych takhle nevyspalá měla jít do školy. Bohužel už máma (s oběma rukama) startovala auto a čekala na mě, takže jsem se musela vypravit.

Už v tuhle chvíli jsem měla bílou barvu v obličeji a mega pytle pod očima, navíc jsem se nestihla učesat. Takže paráda. Myslela jsem, že se třeba ještě stihnu hodit do limbu během té čtvrthoďky, co jsme jeli do školy, ale když se mi to podařilo, zdálo se mi úplně to samé, co v noci, akorát tam místo mámy figuroval táta. Teda, jeho vzkaz ,,Dones mi šrouby" už asi nikdy nedostanu z hlavy.

Vystoupila jsem před školou, zaplula do ní jako mrtvola a nějak se dostala ke svojí skříňce, kde to se mnou fakticky málem švihlo. Na jejích dvířkách bylo totiž rudě napsáno ,,NULA."

Skoro jsem si učůrla při představě, že si mě krvavá ruka včera večer vytipovala, aby mi mohla tohle vzkázat na skříňku, ale naštěstí jsem si včas všimla, že to slovo není psané krví, ale červenou rtěnkou.

To jsem si přece mohla myslet! Je to další obyčejná provokace od Beth.

Unaveně jsem skříňku otevřela a začala jsem se v ní přehrabovat. Když se v ní najednou něco pohnulo a já jsem vyjekla na celou chodbu. Zpod mých sešitů se vyhrabala hnědá myška, skočila na zem a začala se proplétat mezi nohama ostatních. To probudilo paniku a všechny holky začaly ryčet ještě víc než já, zatímco kluci si začali hrát na hrdiny a snažili se ji chytit.

Všichni se pak rozestoupili a zmlkli, protože se přímo ke mně na botičkách na klínku donesla Beth, usmála se od ucha k uchu a zachechtala se:

,,No Pip! To snad nemyslíš vážně! Ty si ve skříňce pěstuješ myši?"

Ostatní se na mě udiveně obrátili a začali mezi sebou drbat. Přitom bylo úplně jasný, že to na mě Beth nastražila. Přece nejsem takový prase.

Bohužel jsem byla nehorázně unavená a na tyhle věci jsem absolutně neměla náladu, tak jsem jenom protočila očima, udělala, co jsem potřebovala, a odšourala se do třídy. Už to, že mi ta blbka nechala na skříňce svoje DNA mi zhoršilo náladu - no komu by se teď chtělo do školy nosit Savo, co? Ale to jsem ještě nevěděla, že to byla jenom předehra toho, co se ten den ještě stane.

,,Skip!" vypálila Lisa, když se taky přihnala a rychle se posadila vedle mě. ,,Neuvěříš, co se mi stalo!"

,,Spíš ty neuvěříš, co se stalo mně," povídám jí na to.

,,Takže já první. Beth mi na skříňku napsala "LŮZR" a nastrčila mi do ní žábu!" vypískla a já jsem otevřela pusu dokořán. Tak ona prudí i moji kámošku?

,,No nekecej!" vydechla jsem. ,,Mně udělala skoro to samý!"

,,Cože?" vykulila oči Lisa. Pokývala jsem hlavou a v mysli už tvořila nový plán.

,,Tohle chce odvetu," zamumlala jsem a vytvořila ďábelský škleb. Představte si, jak to spolu s bledou kůží, kruhama pod očima a rozcuchanými vlasy muselo vypadat. Ano, přesně tak, blížíme se k tomu psychopatovi.